Mohsova stupnice tvrdosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Mohsova stupnice)

Mohsova stupnice tvrdosti vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Byla vytvořena německým mineralogem Friedrichem Mohsem a slouží k určení tvrdosti látek.

Základní vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Tvrdost je vektorová fyzikální vlastnost, která je definovaná jako odpor proti vnikání cizího tělesa, který vynakládá látka. Závislá je na struktuře krystalů, přesněji řečeno na pevnosti vazeb mezi částicemi v látce. Platí pro ni několik základních obecných podmínek:

  • tvrdost roste s klesající vzdáleností jednotlivých iontů ve struktuře;
  • roste s větší pravidelností krystalové mřížky;
  • roste s mocenstvím iontů respektive s násobností vazby;
  • roste s podílem iontové vazby ve smíšených vazbách;
  • krystalové agregáty (drúzy) jsou obvykle měkčí než samostatný krystal.
Tvrdost Minerál Chemický vzorec Absolutní tvrdost Obrázek
1 mastek Mg3Si4O10(OH)2 1
2 sůl kamenná nebo sádrovec CaSO4·2H2O 3
3 kalcitvápenec CaCO3 9
4 fluorit (kazivec) CaF2 21
5 apatit Ca5(PO4)3(OH,Cl,F) 48
6 ortoklas (živec) KAlSi3O8 72
7 křemen SiO2 100
8 topaz Al2SiO4(F,OH)2 200
9 korund Al2O3 400
10 diamant C 1600

Pro běžné použití v praxi je dobré se orientovat v základní tvrdosti předmětů v běžném dosahu. Například nehet má tvrdost 1,5–2, mince 3,4–4, kapesní nůž přibližně 5, a pokud minerál zanechává rýhu ve skle, má tvrdost vyšší než 5.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]