Mohsen Fachrízádeh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mohsen Fachrízádeh
Mohsen Fachrízádeh (28. listopadu 2020)
Mohsen Fachrízádeh (28. listopadu 2020)
Narození1958
Qom
Úmrtí27. listopadu 2020 (ve věku 61–62 let)
Absard
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníImamzadeh Saleh (Tajrish)
Povoláníjaderný fyzik
ZaměstnavatelImam Hossein University
OceněníOrder of Service (2016)
Order of Nasr (2020)
Nábož. vyznáníší'itský islám
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mohsen Fachrízádeh (persky محسن فخری‌زاده مهابادی‎; 1958, Qom[1]27. listopadu 2020, Ábsard) byl brigádní generál Íránských revolučních gard a přední úředník íránského jaderného programu. Vyučoval fyziku na Univerzitě Imáma Husajna v Teheránu.[2][3] Usnesení Rady bezpečnosti OSN jej označilo za vysokého vědce na Ministerstvu obrany a logistiky ozbrojených sil a bývalého vedoucího Centra pro fyzikální výzkum (PHRC) v Lavizan-Shianu.[4] Byl vedoucím projektu AMAD a Organizace obranných inovací a výzkumu v Íránu.

Počátek života[editovat | editovat zdroj]

Fachrízádeh se narodil v Qomu v roce 1958. Po íránské revoluci v roce 1979 se stal členem islámských revolučních gard.[5]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Akademická kariéra (1991–2020)[editovat | editovat zdroj]

Fachrízádeh vystudoval jadernou fyziku na univerzitě v Teheránu v roce 1987, pokračoval v magisterském studiu na univerzitě v Isfahánu a získal titul Ph.D. v oboru jaderné radiace a kosmického záření.[6]

Podle Alireza Jafarzadeha byl Fachrízádeh členem fakulty Univerzity Imáma Husajna od roku 1991.[7]

Na počátku nultých let 21. století vedl Fachrízádeh iniciativu nazvanou Biologické studijní středisko, popisované jako nástupce Centra pro fyzikální výzkum (PHRC). Činnosti této výzkumné skupiny se konaly v Lavizan-Shianu.[8]

Sankce OSN (2006–2007)[editovat | editovat zdroj]

V letech 2006–2007 dostával Fachrízádeh požadavky na zmrazení majetku a na oznámení při vycestování Radě bezpečnosti OSN, protože Rada uvedla, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) požádala o rozhovor s Fachrízádehem, ale Írán žádosti nevyhověl.[9] Írán však poskytl některé informace týkající se práce Fachrízádeha, které podle IAEA „nejsou v rozporu s jejími nálezy“, ale IAEA se nadále snažila potvrdit svá zjištění. Podle usnesení OSN byl Fachrízádeh přední vědec na Ministerstvu obrany a logistiky ozbrojených sil a bývalý vedoucí Centra pro fyzikální výzkum (PHRC) v Lavizan-Shianu. IAEA požádala o rozhovor s Fachrízádehem o aktivitách pro PHRC v období, kdy stál v čele Centra, ale Írán žádost opět zamítl.[10] Ve zprávě OSN o íránském jaderném programu z roku 2007 byl označen za „klíčovou osobu“.[11]

Organizace obranných inovací a výzkumu[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení projektu AMAD Fachrízádeh založil a vedl Organizaci obranných inovací a výzkumu (SPND), vládní entitu specializující se na výzkum a vývoj jaderných zbraní.[12] SPND byla založena v únoru 2011 a sídlila v íránském Ministerstvu obrany a logistiky ozbrojených sil.[13] Fachrízádeh byl ředitelem SPND v letech 2008 až 2011.[14] SPND byla přidružena k Univerzitě technologií Malek-Ashtar.[13]

Program jaderných zbraní (2007–2020)[editovat | editovat zdroj]

Interní íránský dokument z roku 2007, který unikl do novin The Sunday Times, označil Fachrízádeha za předsedu Field for the Expansion of Deployment of Advanced Technology (FEDAT), což je krycí název organizace provozující íránský program jaderných zbraní. Dokument s názvem „Výhled na speciální činnosti související s neutrony v příštích čtyřech letech“ (anglicky Outlook for Special Neutron-Related Activities over the Next Four Years) stanovuje čtyřletý plán vývoje neutronového iniciátoru z deuteridu uranu.[15][16][17]

V roce 2010 britský deník The Guardian zveřejnil předpoklad, že Fachrízádeh má na starosti íránský jaderný program.[18] V roce 2012 jej The Wall Street Journal nazval „teheránským guru pro atomové zbraně“;[19] v roce 2014 jej americký deník The New York Times nazval íránským Oppenheimerem.[20] Po atentátu na Fachrízádeha byl ájatolláhem Sajjidem Alím Chameneím nazván jako „vynikající a významný vědec v oblasti jaderné obrany“.[21] Západní zpravodajské agentury včetně amerických tvrdily, že Fachrízádeh měl na starosti íránský jaderný program, Projekt 111,[22] ve kterém je cílem vytvoření jaderné bomby pro Írán. Írán však popřel, že by jeho jaderný program měl vojenský cíl.[23][24] Fachrízádeh byl označován jako vedoucí projektu Green Salt.[25] Podle The New York Times byl Fachrízádeh uveden v tajných zprávách amerických tajných služeb jako úzce zapojený do vývoje jaderné hlavice pro Írán.[23][26]

Zpráva Ministerstva zahraničí Spojených států amerických z června 2020 uvádí, že bývalí přispěvatelé íránského programu jaderných zbraní pokračovali v práci na „technických činnostech dvojího užití souvisejících se zbrojením“ pod Fachrízádehem.[27][28]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Fotografie automobilu značky Nissan z místa činu

Ve městě Ábsard nedaleko Teheránu byl Fachrízádeh se svými strážci postřelen, se zraněními byli převezeni do nemocnice. Íránské Ministerstvo obrany 27. listopadu 2020 uvedlo: „Zdravotnickému týmu se ho bohužel nepodařilo přivést zpět k životu a tento manažer a vědec se před několika minutami stal mučedníkem.“ Íránský diplomat Mohammad Džavád Zaríf na Twitteru uvedl: „Teroristé zavraždili významného íránského vědce. Fakta svědčí o roli Izraele a poukazují na pachatele a jejich zoufalé válečné štvaní. Írán vyzývá svět a zejména Evropskou unii, aby ukončila trestuhodnou politiku dvojího metru a odsoudila tento čin státního terorismu.“[29]

Podle tří zdrojů deníku The New York Times za útokem stál Izrael.[29] Podle deníku The Jewish Chronicle byl Fachrízádeh již od března 2020 intenzivně sledován izraelskými agenty (včetně Íránců) a nakonec byl zabit s chirurgickou přesností (zatímco cíl atentátu zasáhlo 13 kulek, jeho žena ani žádný 12 bodyguardů nebyli zraněni) speciální zbraní ovládanou na dálku, která po provedení útoku kvůli likvidaci důkazů explodovala.[30]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mohsen Fakhrizadeh na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Mohsen Fakhrizadeh: key figure in Iran's nuclear efforts who avoided limelight. The Guardian [online]. 2020-11-27 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WINTOUR, Patrick; HOLMES, Oliver. Iran vows retaliation after top nuclear scientist shot dead near Tehran. The Guardian. 2020-11-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-27. (anglicky) 
  3. BEDNARZ, Dieter; FOLLATH, Erich; STARK, Holger. The Secret Nuclear Dossier: Intelligence from Tehran Elevates Concern in the West. Der Spiegel. 2010-01-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-09. (anglicky) 
  4. ALEXANDER, Yonah; HOENIG, Milton M. The New Iranian Leadership: Ahmadinejad, Terrorism, Nuclear Ambition, and the Middle East. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-28. ISBN 978-0-275-99639-0. S. 153. (anglicky) 
  5. BEAUMONT, Peter. Mohsen Fakhrizadeh: key figure in Iran's nuclear efforts who avoided limelight. The Guardian. 2020-11-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-27. (anglicky) 
  6. Killing of suspected Iranian nuclear mastermind risks confrontation as Trump exits. www.irinn.ir [online]. 2020-11-28 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. CORDESMAN, Anthony H.; SEITZ, Adam C. Iranian Weapons of Mass Destruction: The Birth of a Regional Nuclear Arms Race?. [s.l.]: ABC-Clio, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2020. ISBN 978-0-313-38088-4. S. 27. (anglicky) 
  8. Gaietta 2015, s. 140.
  9. FITZPATRICK, Mark. The Iranian Nuclear Crisis: Avoiding Worst-Case Outcomes. [s.l.]: Routledge, 2013-01-11. Dostupné online. ISBN 978-1-135-86903-8. S. 16. (anglicky) 
  10. Resolution 1747 [online]. United Nations Security Council, 2007-03-24 [cit. 2020-11-29]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2020. S/RES/1747 (2007). (anglicky) 
  11. DAHL, Fredrik. U.N. nuclear report puts Iran "mystery man" in spotlight. Reuters. 2011-11-11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020. (anglicky) 
  12. GAMBRELL, Jon. Iran scientist linked to military nuclear program killed. ABC News. 2020-11-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020. (anglicky) 
  13. a b Gaietta 2015, s. 150.
  14. REZAEI, Farhad; KHODAEI MOSHIRABAD, Somayeh. The Revolutionary Guards: from spoiler to accepter of the nuclear agreement. British Journal of Middle Eastern Studies. 2018-03-15, roč. 45, čís. 2, s. 138–155. DOI:10.1080/13530194.2016.1214817. (anglicky) 
  15. PHILP, Catherine. Leaked memo identifies man at head of Iran's nuclear programme. The Times. 2009-12-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020. (anglicky) 
  16. ALBRIGHT, David; BRANNAN, Paul; STRICKER, Andrea. Will Fereydoun Abbasi-Davani lead Iran to nuclear weapons? [online]. 24 June 2011 [cit. 2020-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2020. (anglicky) 
  17. IGNATIUS, David. What to do with Bibi's bombshell. The Washington Post. 2018-05-02. (anglicky) 
  18. BORGER, Julian. Who is killing Iran's nuclear scientists?. The Guardian. 2010-11-29. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020. (anglicky) 
  19. SOLOMON, Jay. Iran's Nuclear-Arms Guru Resurfaces. The Wall Street Journal. 2012-08-30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2013. (anglicky) 
  20. SANGER, David E. Long Absent, Nuclear Expert Still Has Hold on Iran Talks. The New York Times. 2014-06-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020. (anglicky) 
  21. HOLMES, Oliver; WINTOUR, Patrick. Iran's supreme leader calls for 'definitive punishment' of scientist's killers. The Guardian. 2020-11-28. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2020. (anglicky) 
  22. LINZER, Dafna. Strong Leads and Dead Ends in Nuclear Case Against Iran. The Washington Post. 2006-02-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 August 2017. (anglicky) 
  23. a b SMITH, Michael. Father of Iran's drive for nuclear warhead named. The Times. 2008-03-23, s. 25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-29 September 2011. (anglicky) 
  24. Gunned-down Iranian nuclear scientist was an Israeli target for years. Los Angeles Times. 2020-11-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2020. (anglicky) 
  25. FITZPATRICK, Mark. Assessing Iran's nuclear programme. Survival. October 2006, roč. 48, čís. 3, s. 5–26. DOI:10.1080/00396330600905494. (anglicky) 
  26. SANGER, David E. U.S. Rejected Aid for Israeli Raid on Iranian Nuclear Site. The New York Times. 2009-01-10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 November 2020-11-09. (anglicky) 
  27. TAYLOR, Adam. Who is Mohsen Fakhrizadeh, the Iranian nuclear scientist killed in attack outside Tehran?. The Washington Post. 27 November 2020. Dostupné online [cit. 2020-11-29]. (anglicky) 
  28. Adherence to and Compliance with Arms Control, Nonproliferation, and Disarmament Agreements and Commitments [online]. U.S. Department of State, 2020-06 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b Přední íránský nukleární fyzik Fachrízádeh zamřel po útoku u Teheránu. Dříve vedl jaderný program. iROZHLAS [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. 
  30. VÁCLAVÍKOVÁ, Jana. Chirurgicky přesný útok. Íránského otce bomb zabila "superzbraň" propašovaná Mosadem. Aktuálně.cz [online]. 2021-02-12 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online.