Modrý sloup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rozcestník na Modrém sloupu, v pozadí Březník

Modrý sloup (německy Blaue Säulen) je hraniční přechod mezi Českou republikou a Německem nacházející se na Šumavě, v sedle mezi Luzným a Špičníkem, v nadmořské výšce 1197 m. Nejbližší obcí je Modrava, 3 km je však vzdáleno místo Březník, ve kterém je zřízeno informační středisko Národního parku Šumava. Modrý sloup se nachází nad Luzenským údolím, v němž platí zákaz vstupu pro turisty, neboť je I. zónou NP a chráněnou lokalitou výskytu tetřeva hlušce.

V dřívějších dobách tudy vedla kašperskohorská větev Zlaté stezky. Hraniční přechod fungoval až do konce druhé světové války, po odsunu Němců z českého pohraničí a vzniku železné opony přestal být používán. Po dlouhé době uzavření byl 15. července 2009 přechod zkušebně otevřen po dobu dvou letních sezón.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Existence hraničního přechodu pod horou Luzný souvisela se vznikem kašperskohorské větve Zlaté stezky, kterou v roce 1356 nechal vybudovat Karel IV. Vedla z Kašperských Hor přes Kozí Hřbety, Zhůří, Horskou Kvildu (odtud vedla alternativní trasa přes Freyung), Filipovu Huť, Březník a pod Luzným vstupovala na bavorské území, kde pokračovala přes Waldhäuser, Sankt Oswald, město Grafenau a dále přes Furth, Trautmannsdorf, Tittling, Neukirchen a Hals až do Pasova. V úseku mezi Horskou Kvildou a Sankt Oswaldem vedla zhruba 30 km bažinatým pralesem bez jediného osídleného místa a pod Luzným dosahovala svého nejvyššího bodu. K největšímu rozkvětu luzenské silnice došlo ve druhé polovině 16. století zásluhou bavorských vévodů, kteří v té době v solním obchodě narušili monopol pasovských biskupů.[2]

Na místě, kde obchodní cesta překračovala zemskou hranici, stála šibenice, spravovaná od 16. do 18. století z Grafenau.[3] Písemné zmínky z let 1629, 1657 a 1670 dokládají její opravy. Popraviště sestávalo ze dvou zděných sloupů, mezi nimiž bylo břevno, jeden sloup byl na české straně, druhý na bavorské. Hrdelní právo se v tomto odlehlém úseku cesty označeném smírčími ukazateli „Handhab“ vykonávalo zvláštním řízením – byl-li na stezce dopaden zloděj či vrah, bylo nutno hříšníka dopravit k popravišti na hranici a na místě odsoudit soudem z obchodníků právě se nacházejících na stezce. Odtud také pochází německé pojmenování „Auf dem Hochgericht“ – v překladu „Na Popravišti“ nebo „Na Spravedlnosti“. Pro soumary putující po stezce byl rovněž určen samoobslužný stánek s chlebem, kam chléb dodával pekař z Grafenau pravidelně každý týden. Za chléb se platilo do pokladničky, která tu stála.[4] Podle Řivnáčova průvodce z roku 1883 se toto místo nacházelo jihovýchodně od Modrého sloupu u pramene Otavy.[5] Po roce 1706, kdy byl zakázán dovoz bavorské soli do Čech, význam přechodu pod Luzným upadal a postupně se z něj stala jen spojnice pro pašeráky a přechod pro pěší mezi Bavorskem a Čechami.[3]

Od 17. století až do druhé světové války po trase Zlaté stezky přes Modrý sloup putovala rovněž procesí věřících z bavorské strany Šumavy při poutích na Svatou horu u Příbrami. Jednu z takových poutí z roku 1872 připomíná kříž zbudovaný pod Luzným.[6]

Název Modrého sloupu (v němčině „blaue Säueln“, původně v bavorském dialektu „blaue Säul´n“) vznikl až na začátku 19. století. V roce 1806 při vytyčování hranic Bavorského království, zde byl postaven sloup v bílomodré barvě.[4]

Znovuzpřístupnění přechodu[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 lidé i vedení obcí na obou stranách česko-německé hranice usilovali o otevření přechodu u Modrého sloupu. Tomu ale bránil zákaz vstupu do I. zóny Národního parku Šumava v Luzenském údolí kvůli ochraně populace tetřeva hlušce. V letech 2009 a 2010 byl hraniční přechod zkušebně uveden do provozu, přístup k němu však nevedl tradiční zpevněnou cestou Luzenským údolím, ale alternativní trasou schválenou ochránci přírody po úbočí Špičníku. Výsledky tříletého česko-bavorského monitorování výskytu tetřeva hlušce v dané oblasti poté ovšem ukázaly, že alternativní trasa byla pro populaci tetřevů méně vhodná než cesta Luzenským údolím. Na podzim 2012 se proto ředitelé Národního parku Šumava a německého parku Bavorský les dohodli na tom, že chtějí společně prosazovat zpřístupnění cesty Luzenským údolím pro pěší.[7] Tato turistická trasa měla být otevřena 15. července 2013, ovšem Krajský soud v Českých Budějovicích na základě žaloby podané Okrašlovacím spolkem Zdíkovska a Českou společností ornitologickou otevření stezky zakázal.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Za měsíc provozu prošlo přechodem Modrý sloup na 1200 lidí. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2009-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  2. ANDRESKA, Jiří. Šumavské solné stezky. Praha: Kentaur, 1994. ISBN 80-85285-55-X. S. 37-40. 
  3. a b KUBŮ, František; ZAVŘEL, Petr. Šumava - příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Šumavské stezky a jejich ochrana, s. 673 − 682. 
  4. a b SKLENÁŘ, Václav. Modrý sloup – sen několika generací Šumaváků se plní. Doma na Šumavě. Léto 2013. Dostupné online. 
  5. BOROVSKÝ, F. A. Řivnáčův průvodce po Šumavě (1883). Praha: nakladatelství Baset, 2002. ISBN 80-86223-33-7. Kapitola Výlety z Mádru, s. 100. 
  6. HAVRÁNEK, Petr. Zlatá stezka [online]. Dostupné online. 
  7. ČTK. Šumavský a Bavorský národní park chtějí otevřít historický přechod Modrý sloup. ekolist.cz [online]. 24.10.2012 [cit. 2013-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-29. 
  8. ČTK. Soud zakázal otevření nové turistické trasy na Modrý Sloup na Šumavě. ekolist.cz [online]. 9.7.2013 [cit. 2013-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-17. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]