Modální notace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pérotin (Perotinus Magnus): tříhlasé organum Alleluia nativitas (1160-1170), Magnus liber organi

Modální notace je systém notace vícehlasé hudby, který se používal v západní Evropě v tzv. notredamské éře ve 12. století až do počátku 13. století. Modální notace se vyvinula z předchozí kvadrátní notace.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

V dějinách evropské hudby byla modální notace prvním systémem, který umožňoval určovat rytmus, tedy pevně definovat sled dlouhých a krátkých notových hodnot. Na rozdíl od jednohlasé hudby (např. gregoriánský chorál) je pevně stanovený rytmický sled předpokladem pro to, aby bylo možné vícehlasou hudbu srozumitelně písemně zaznamenat.

Na rozdíl od moderního notopisu však ještě nebylo možné zaznamenat přesné jednotlivé hodnoty not. Modální notace se zakládala na šesti různých rytmických formách (modi), které se v průběhu jedné skladby stále opakovaly. Tato rytmika, spočívající v pravidelném opakování těchto modů, se nazývá modální rytmika. Pravidelné opakování rytmických jednotek umožňovalo zvláštní notopis, modální notaci.

Těchto šest modů bylo zapsáno jako řada ligatur (not spojených trámečkem) a prostých not. Předloha pořadí ligatur a prostých not označoval modus, v němž se měla skladba zpívat.

Na počátku 13. století se od modální notace oddělila mensurální notace, která umožňovala zobrazit i značně členitý rytmus.

Zápis[editovat | editovat zdroj]

Ve většině pramenů se uvádí šest rytmických modů, jak bylo poprvé vysvětleno v anonymním pojednání De mensurabili musica z doby kolem roku 1260. Toto dílo bylo dříve připisováno Janovi Garlandskému, ten je však považován nyní pouze za editora, jenž na konci 13. století text upravil pro Jeronýma Moravského, který jej měl v svých pojednáních)[1]. Každý z modů se skládal z krátkých vzorců dlouhých ("longa" = nota ternaria) a krátkých ("brevis" = nota binaria) odpovídajících metrickým stopám:

  1. dlouhá-krátká (trochej)
  2. krátká-dlouhá (jamb)
  3. dlouhá-krátká-krátká (daktyl)
  4. krátká-krátká-dlouhá (anapest)
  5. dlouhá-dlouhá (spondej)
  6. krátká-krátká-krátká (tribrachys)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Modalnotation na německé Wikipedii.

  1. Baltzer, Rebecca A. "Johannes de Garlandia [Johannes Gallicus]" in: The New Grove Dictionary of Music and Musicians, druhé vydání, editoři Stanley Sadie a John Tyrrell. London: Macmillan Publishers, 2001.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Willi Apel: Die Notation der polyphonen Musik. VEB Breitkopf & Härtel, Leipzig 1962, ISBN 3-7330-0031-5
  • Möller/Stephan (Hg.): Neues Handbuch der Musikwissenschaft. Musik des Mittelalters. Bd. 2. Laaber, Laaber 1991