Mobi Urbanová
Mobi Urbanová | |
---|---|
Mobi Urbanová v holandském kostýmu (Pestrý týden 1928) | |
Narození | 28. července 1914 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. ledna 1988 (ve věku 73 let) Praha Československo |
Povolání | tanečnice |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mobi Urbanová, vlastním jménem Emilie Urbanová (28. července 1914 Praha — 22. ledna 1988 Praha)[1] byla česká, mezinárodně úspěšná neslyšící tanečnice a učitelka tance.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v úřednické rodině, matka byla dobrou pianistkou. Neslyšící byla podle většiny zdrojů již od narození. Když jí bylo šest let, rodiče se rozvedli. Od tří let projevovala zájem o tanec a vypracovala s v populární a úspěšnou tanečnici, vystupující v Československu i zahraničí. Navštěvovala rytmické školy Máši Trnkové, prof. Klimešové Polákové a byla též žačkou primabaleríny Národního divadla Heleny Štěpánkové[2]. Poprvé vystoupila veřejně v roce 1925.[3]
Matka Emilie Urbanová se znovu provdala za Jiřího Bublu (od roku 1947 předseda Československého ústředního svazu pro neslyšící), který se stal Mobiným otčímem. Matka pracovala v administraci listu pro sluchově postižené ABC neslyšících a vedla ji od roku 1947.[4]
Mobi Urbanová byla provdána za Karla Tomáše Severa. Žila ve Velké Chuchli, pohřbena je na Vinohradském hřbitově, spolu se svým manželem a matkou.[1]
Posmrtné ocenění
[editovat | editovat zdroj]Život a dílo Mobi Urbanové tvořily část výstavy Čeští neslyšící (1814—2014) v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Výstavu uspořádal Ústav jazyků a komunikace neslyšících v roce 2014.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Tanec
[editovat | editovat zdroj]Její taneční kariéra trvala zhruba třicet let. Při svých vystoupeních nejen tančila, ale i hrála na klavír. Např. v roce 1944 ocenily Lidové noviny její brněnské vystoupení.[6] Jako tanečnice vystupovala i po 2. světové válce[7] a ještě v roce 1955 tisk zmínil její činnost v rámci Svazu československých invalidů.[8]
Taneční škola
[editovat | editovat zdroj]Mobi Urbanová vedla od roku 1942 taneční školu pro neslyšící. S dětmi cvičila gymnastiku a tanec, její svěřenci vystupovali např. ve Smetanově síni v Obecním domě v Praze.[9] V roce 1957 vystoupilo 80 jejích žáků ve Smetanově divadle v Praze.
Kniha
[editovat | editovat zdroj]V roce 1943 vydala vlastním nákladem knihu Erfüllter Traum/Splněný sen (česko-německé vydání).[10]
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Emilie Urbanová se narodila ve dnech první mobilizace do první světové války, která byla vyhlášena 26. července 1914. Rodiče a přátelé jí proto říkali Mobi a toto jméno používala i ona sama.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Tomáš Hromádka: Mobi Urbanová. Chuchelský zpravodaj. 05-06/2014, s. 6. Dostupné online. Archivováno 20. 8. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Archiv Národního divadla: Helena Štěpánková
- ↑ E. T. Havránek: Třetí hluchoněmá tanečnice na světě - Češka. Národní politika. 25. 2. 1927, s. 3. Dostupné online.
- ↑ CHARVÁT, Jiří. Česky psané časopisy pro sluchově postižené do roku 1950. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Radim Wolák. s. 169. Dostupné online.
- ↑ UK, filozof. fakulta, Výstava Čeští neslyšící 1814-2014, panel č. 7
- ↑ Taneční večer Mobi Urbanové. Lidové noviny. 26. 4. 1944, s. 4. Dostupné online.
- ↑ (dostupné online v NK ČR). Tep nového Zlína. 13. 5. 1946, s. 2. Dostupné online.
- ↑ II. celostátní sjezd Svazu čs. invalidů zahájen. Rudé právo. 27. 11. 1955, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Paměť národa: Olga Masníková
- ↑ Erfüllter Traum / Mobi Urbanová = Splněný sen / Mobi Urbanová v databázi NK ČR
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- UK, filozof. fakulta, Výstava Čeští neslyšící 1814-2014, panel č. 7
- MUSILOVÁ, Kamila a Aneta Františka HOLASOVÁ. Mobi Urbanová. Kapky na kameni: 50 příběhů českých a slovenských rebelek. Praha: Albatros, [2019], s. 188-191. ISBN 9788000056739. (biografie vhodná i pro děti a mládež)