Mořčák evropský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMořčák evropský
alternativní popis obrázku chybí
mořčák evropský
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída ryby (Osteichthyes)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád ostnoploutví (Perciformes)
Čeleď mořčákovití (Moronidae)
Rod mořčák (Dicentrarchus)
Binomické jméno
Dicentrarchus labrax
(Linné, 1758)
Synonyma
  • Labrax labrax (Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořčák evropský (Dicentrarchus labrax nebo Morone labrax) je dravá mořská ostnoploutvá ryba. V gastronomii je ryba známá i pod názvem mořčák chutný či mořský vlk.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mořčák evropský má na hlavě cykloidní šupiny. Jeho ústa jsou široká a vysunutelná. Zadní okraj žaberního víčka je jemně zoubkovaný, spodní okraj je opatřen silnými dopřednými zoubky. Na každé skřeli jsou dva ploché trny. Hřbetní ploutev (tvrdé paprsky): 8 – 10; hřbetní ploutev (měkké paprsky): 12 – 13; řitní ploutev (tvrdé paprsky): 3; řitní ploutev (tvrdé paprsky): 10 – 12.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mořčák evropský žije ve vodách východního Atlantiku. Je rozšířen od severního Norska až po Maroko a dále na Kapverdské ostrovy a do Senegalu. Znám je i ze Středozemního a Černého moře. Chybí v Baltském, Barentsově, Bílém a Kaspickém moři.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Mořčák evropský je vysoce ceněná sportovní ryba.[3] Pro své maso je ve Středomoří také chován na specializovaných farmách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b FROESE, Rainer; PAULY, Daniel, eds. (2014). "Dicentrarchus labrax" v databázi FishBase.
  3. Hanel et al. 2013, s. 238.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANEL, Lubomír; ANDRESKA, Jan. Ryby evropských vod v ilustracích Květoslava Híska. 1. vyd. Praha : Aventinum, 2013. 352 s. (Artia). ISBN 978-80-7442-038-2. S. 21, 37, 93, 96, 248, 249.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]