Mořkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mořkov
Znak obce MořkovVlajka obce Mořkov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecNový Jičín
Obec s rozšířenou působnostíNový Jičín
(správní obvod)
OkresNový Jičín
KrajMoravskoslezský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°32′13″ s. š., 18°3′35″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 432 (2023)[1]
Rozloha10,72 km²[2]
Katastrální území
Nadmořská výška360 m n. m.
Počet domů735 (2021)[3]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa obecního úřaduHorní 10
742 72 Mořkov
morkov@obec-morkov.cz
StarostaIvana Váňová (KDU–ČSL)
Oficiální web: www.obec-morkov.cz
Mořkov
Mořkov
Další údaje
Kód obce599689
Kód části obce99333
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořkov (německy Murk)[4] je obec v Moravskoslezském kraji v okrese Nový Jičín, ležící 7,5 km jihovýchodně od Nového Jičína. Žije zde zhruba dva a půl tisíce obyvatel. První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1411 (některé publikace však uvádějí již rok 1274). Ve vlastnictví obce se vystřídalo několik majitelů. V 16. století patřila Žerotínům a následně (až do bitvy na Bílé hoře) městu Nový Jičín. Protože Nový Jičín podporoval stavovské povstání, byl mu majetek odebrán a darován olomoucké jezuitské koleji. Po zrušení řádu bylo panství i s obcí Mořkov předáno vídeňské Tereziánské akademii. Před druhou světovou válkou (po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody) vedla po severní straně obce státní hranice mezi nacistickým Německem a zbytkem Československa. Hraniční obcí byl Mořkov až do vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Vesnice byla vždy samostatnou obcí a nikdy nebyla sloučena do obce s dalšími vesnicemi.[5]

Obec se nachází severně od Moravskoslezských Beskyd na úbočí vrchu Huštýna a svažuje se až k říčce Jičínce tekoucí na jejím severním okraji. Prochází jí silnice II/483 a také železniční trať číslo 323. Její součástí jsou dvě základní sídelní jednotky pojmenované „Mořkov“ a „Mořkov – u zastávky“ (ta se nachází západně od Mořkova při silnici na Hodslavice).[6] V obci je poštovní úřad, knihovna a mateřská i základní škola. Od roku 1889 zde působí též Sbor dobrovolných hasičů. Z dalších společenských organizací v Mořkově byly Dělnická tělocvičná jednota, Orel a Sokol. V obci se nachází fotbalové hřiště, na kterém hrají své zápasy hráči TJ Mořkov. Pod tuto organizaci vedle fotbalu patří ještě oddíly volejbalu a šachu.

Mezi významné stavby patří kostel svatého Jiří a kaple Panny Marie Bolestné, která je spolu s pomníkem Rudé armádě, umístěným u zdejší školy, zařazena mezi kulturní památky České republiky. V obci je tradičně na konci dubna pořádána pouť, na počátku května turistický pochod pojmenovaný „Pochod okolo Mořkova“ a na podzim zábavný pořad „O mořkovský koláč“.

Název

Černobílá německá mapa, na níž jsou vyznačeny Mořkov a několik dalších okolních vesnic.
Mořkov (pojmenovaný „Murk“) na Schenklově mapě krajů (z let 1841–1845)

Název obce vznikl od slova „mořit“, tedy „hubit“ či „ničit“.[7] Dle jiných zdrojů je název odvozen od jména zakladatele obce, pravděpodobně Mařka, Marka či Maříka.[8][9] Přípona „-ov“ symbolizuje přivlastňování.[7][8] Vývoj názvu přechází od označení Moržkov, které se objevuje v roce 1411, přes Morzkov (1437), Mařkov (1517), Morzkow (1524), Morsskow (1558), Murckh (1676), Murk (1718), Murck (1751), opět Murk (1841), Mořkow (1846), Moškov (1872), až po Mořkov z roku 1881.[7] V němčině používaný výraz Murck se užívá až od 17. století.[7]

Historie

Roku 1411 byl Mořkov součástí štramberského panství,[7][10] které patřilo pánům z Kravař.[11] Podle názoru historika Adolfa Turka[12] a dalších zdrojů[10][11] ale existuje spojitost mezi obcí a lokalitou „Muritz“, kterou měl roku 1274 nebo 1275 dát olomoucký biskup Bruno lénem manovi Mravíkovi. Tento letopočet však vyvracejí Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek tvrzením, že Mořkov nebyl biskupským lénem a tudíž jej biskup nemohl nikomu udělovat.[7] Posledním majitelem obce z rodu pánů z Kravař byl Jan Jičínský z Kravař a Fulneka, který roku 1434 zemřel. Protože byl bezdětný, zdědil majetek jeho bratranec Ctibor z Cimburka. Panství ovšem bylo zatíženo dluhy, a proto jeho část (včetně obce Mořkova) byla prodána Puklicům z Pozořic (Janovi a Vilémovi).[13] Během jejich vlády však byla v kraji bída a řádili zde loupežníci a lapkové. Roku 1474 koupil od Pukliců štramberské panství Jindřich Černohorský z Boskovic společně se svými bratry. Po jeho úmrtí přešel majetek na bratry, kteří jej roku 1478 prodali Benešovi z Hustopečí.[14] Roku 1531 zakoupili štramberský statek páni ze Žerotína a připojili jej k Novojičínskému panství.[15] Za Žerotínů nastal rozkvět panství a zlepšily se i sociální poměry poddaných.[16] Po dvou letech se panství rozdělilo na Starojičínské a Novojičínsko–Štramberské, přičemž roku 1558 se město Nový Jičín vykoupilo ze Žerotínova poddanství a za 39 000 zlatých získalo i Novojičínsko–Štramberské panství.[15][17]

Kamenná deska z erbem opřená o zeď obklopená květinami v květináčích.
Znak Jana Jeřábka z Mořkova v místní kapli

V Mořkově vznikl svobodný dvůr, jenž byl v majetku rodiny Jeřábků. Nejstarší známý představitel rodu, Jakub Jeřábek, nechal roku 1587 na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1437 zbudovat kostel z kamene a cihel. Jeho synem byl Jan Jeřábek z Mořkova.[17] Nový Jičín vlastnil Mořkov až do roku 1624, kdy kvůli podpoře stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. v letech 1618 až 1620 o svůj majetek přišel.[15] Roku 1624 byl Mořkov s celým Novojičínsko–Štramberským panstvím darován jezuitské koleji v Olomouci, v jejímž majetku byl až do roku 1773, kdy za panování Josefa II. došlo ke zrušení tohoto řádu.[15] V rámci svých poddanských povinností museli zdejší poddaní ve druhé polovině 17. století jezdit vrchnosti pro víno, které přiváželi z oblastí jihomoravského Znojma či Šatova nebo z okolí dnešních rakouských měst Retze a Vídně, tedy ze vzdáleností asi 170 kilometrů (měřeno vzdušnou čarou). Od roku 1665 však mohli poddaní místo dovozu vína zaplatit částku 18 stříbrných grošů a tím se z povinnosti vyvázat.[18] Po zrušení řádu bylo celé panství předáno c. a k. Tereziánské akademii ve Vídni.[15] V 18. století v obci docházelo k rozvoji přádelnictví a tkalcovství (dosud se lidé věnovali především zemědělství).[19][20] V roce 1718 se objevuje první zmínka o vodním mlýně v Mořkově (dnes čp. 99), kdy je v obecní gruntovní knize psáno, že jej od jezuitské vrchnosti koupil mlynář Václav Horák.[21] Roku 1844 byla v obci postavena přízemní budova pro zdejší školu a roku 1853 postavil na svém pozemku Jan Jeřábek kapli, kam přenesl kamenný erb rodiny Jeřábků, který byl do té doby osazen na věži Jeřábkova kostela z roku 1587.[22] V závěru 19. století se stavěla železniční trať z Ostravy do Valašského Meziříčí, která je vedena jižně od obce a je na ní v blízkosti obce zřízena železniční zastávka. Provoz na ní byl zahájen 1. června 1889. Téhož roku vznikla také první společenská organizace v obci (Sbor dobrovolných hasičů) a roku 1897 též místní záložna.[23]

Počátek 20. století a světové války

Kamenný kříž, na dvoustupňové základně je hranol, který má vpředu pilastry a mezi nimi reliéf ukřižovaného Krista, nahoře na obloukové římse stojí kříž. Pomník je obklopen kovovým zábradlím a umístěný na kraji pole pod stromem.
Pomník padlým během první světové války

Na počátku 20. století zahájil provoz druhý vodní mlýn v obci (čp. 59).[21] Od roku 1911 či 1912 působila v obci tělovýchovná jednota Orel. V polovině roku 1914 vypukla první světová válka a v zemi proběhla všeobecná mobilizace. Na podzim téhož roku se v Mořkově konalo i rekvírování zdejších a hodslavických koní na válečnou frontu. Dne 10. října 1916 došlo k rekvírování zvonů z místního kostela. Na začátku roku 1918 se pro válečné účely rekvírovaly dokonce píšťaly zdejších varhan. Na konci války zemřel starosta Jan Pitr a do voleb ho vystřídal František Černoch.[24] Po nich se stal starostou obce Josef Geryk z Československé strany lidové.[25] Po jeho tragickém úmrtí v lese v roce 1923 se starostou stal František Černoch a ve druhé polovině 20. let 20. století jej vystřídal Jan Bartoň. V té době došlo k nahrazení starobylých pouličních loučových svítidel petrolejovými a karbidovými lampami.[26] Na památku útrap a padlých během války byl u silnice do Hodslavic zbudován pomník válečným obětem.[24]

Po první světové válce se rozvíjely živnosti – v obci vznikly obchody, řeznictví, pohostinství či stolařství. Roku 1929 byl v Mořkově zbudován Katolický dům a místní odbočka Orla získala kinematografické oprávnění, aby mohla promítat filmy, s čímž také v této nově vystavěné budově začala.[26][27] Začátkem června 1925 se z věže mořkovského kostela rozezněly nové zvony (pořízené místo původních, které byly zrekvírovány během války).[26] Koncem června 1928 projel obcí prezident Masaryk a krátce se zastavil před místní školou.[28]

V březnu 1930 schválilo obecní zastupitelstvo elektrifikaci obce, k jejímuž dokončení došlo roku 1933.[28] Tou dobou ale také končí provoz vodního mlýna v domě čp. 59.[21] Roku 1932 proběhly obecní volby, po nichž se stal starostou František Pítr.[29] Po částečné mobilizaci v květnu roku 1938 začalo československé vojsko budovat na okraji lesa v katastru obce muniční sklady (dřevěné, až 15 metrů dlouhé přízemní budovy s příjezdovými cestami a betonovými rampami).[30] Po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody v roce 1938 byla nová státní hranice vedena silnicí na Veřovice a Mořkov se tak stal příhraniční obcí, v níž došlo ke zřízení celnice. Původně měla jít hranice středem obce, ale petice občanů adresovaná říšskému kancléřství v Berlíně zajistila, že delimitační komise rozhodla o ponechání celé obce v Československu. Protože však dosavadní okresní město Nový Jičín připadlo Německu, stal se Mořkov do konce války (v roce 1945) součástí okresu Valašské Meziříčí.[27][31] Hraniční obcí byl Mořkov do 15. března 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava, což mělo za následek zrušení hranice. V témže roce se starostou obce stal František Bartoň.[31]

Během druhé světové války bylo 20 občanů odvedeno na nucené práce jak do Německa, tak do průmyslových podniků v okolních městech. Další občany v roce 1941 Němci zatkli a odvlekli do koncentračních táborů, kde je umučili (čtyři v Mauthausenu a jednoho v Dachau).[p 1][32] Během heydrichiády došlo 4. června 1942 obklíčení celé vesnice a němečtí četníci ve spolupráci s vojáky prohledávali všechny domy a budovy.[33] Během válečných let pomáhal zdejším lidem mlynář Miroslav Hoferka, který místním ve svém mlýně (čp. 99) tajně mlel jejich obilí.[21] Na konci války byly pod dohledem německého vojska budovány v okolí Mořkova zákopy a protitankové zátarasy, k jejichž plnému využití ovšem nedošlo. Dne 3. května 1945 zničili partyzáni místní železniční trať a mezi Mořkovem a Veřovicemi, když vyhodili do povětří vojenský železniční transport, který tudy projížděl.[33][34] K osvobození Mořkova došlo v podvečer 6. května 1945. Jedinou obětí osvobozování byl sovětský voják Ilija Pjotrij Karaměnko, který padl u silnice na Veřovice v oblasti zvané „V Říkách“. V těch místech (v blízkosti dnešní autobusové zastávky „Pomník rudoarmějce“) pak byl na jeho počest zbudován pomníček, jenž je zde dodnes.[35]

Poválečné období a doba socialismu

Kamenný památník (ve tvaru ležatého kvádru) uctívající oběti německé okupace stojící na nízkém vydlážděném podstavci v zátiší před jehličnatými stromy. V levé části pomníku je před pomník vystupující kameninový pilíř (dosahující asi trojnásobné výšky oproti ostatním prvkům pomníku), na kterém je plastika sepnutých rukou. Vlevo před památníkem je na kameninové základně kameninová miska.
Památník obětem německé okupace

Po druhé světové válce se správy obce ujal národní výbor, v jehož čele stál Miroslav Rýdl. Na konci května 1945 ho vystřídal František Bartoň, po němž ještě do voleb 1946 krátce starostovali postupně Jan Mička a Jan Bartoň. Během oslav 28. října 1945 byl odhalen pomník občanům padlým během druhé světové války. V rámci osidlování pohraničí, odkud předtím odešli němečtí občané, se v průběhu let 1945 až 1946 z Mořkova vystěhovalo asi 500 občanů. Mnozí z nich se však po několika letech vrátili zpět.[35] Ve volbách v roce 1946 zvítězila v obci Československá strana lidová (ČSL) se ziskem 56 % hlasů následovaná Komunistickou stranou Československa, jež získala 28 % odevzdaných hlasů.[27] Po volbách se starostou obce stal Jan Macíček.[35] Počátkem srpna 1947 byl z výtěžku sbírky mezi zdejšími občany zprovozněn místní rozhlas.[36]

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se do čela obce (místního národního výboru) dostal komunista Jan Bartoň, kterého v květnu 1949 vystřídal Josef Filip. V červenci 1948 byl položen základní kámen k nové požární zbrojnici (dokončení se dočkala až roku 1949).[36][37] Probíhalo též znárodňování do té doby soukromého majetku (obě pily, obchody a živnosti).[36] Soukromí hospodáři byli nuceni ke vstupu do nově založeného JZD Mořkov.[37] Součástí JZD se stal také mlýn v čp. 99, v němž došlo k ukončení jeho činnosti a objekt byl využíván pro míchání krmných směsí.[21] Tři občané byli za údajnou protistátní činnost zatčeni a prožili dlouhá léta v komunistických věznicích. Roku 1954 došlo k vybudování místního sportovního hřiště.[37] Předsedou národního výboru byl roku 1954 zvolen Josef Kunc, kterého po volbách v roce 1957 vystřídal Josef Machač. Obec uzavřela družbu se slovenskou obcí Blatnica z okresu Martin.[37] a 1. července 1955 došlo ke zřízení poštovního úřadu[38] (do té doby spadal Mořkov pod Hodslavice).[39]

Po volbách v roce 1960 se předsedou národního výboru stal Jan Geryk,[38] kterého o dva roky později vystřídal Josef Machač.[40] V květnu následujícího roku se začalo se stavbou místního koupaliště. K jeho dokončení došlo v červnu 1963 a o tři roky později bylo osvětleno. Po volbách roku 1965 se předsedou národního výboru stal Josef Macíček. Roku 1962 vedla obcí trasa cyklistického Závodu míru.[40]

Soutok Papakova a Králova potoka v Mořkově (Vlevo přitéká Papakův potok a dolů odtéká, zprava přitéká Králův potok. Koryta potoků jsou zpevněny souvislými čtyřmi řadami kamenných obkladů. Na březích potoků rostou listnaté stromy.
Upravená koryta místních potoků

Na počátku normalizace bylo kvůli stranickým prověrkám přinuceno šest členů národního výboru odstoupit ze svých funkcí. Další byli uvolněni na vlastní žádost. Obecní volby v roce 1971 potvrdily ve funkci předsedy národního výboru Josefa Macíčka. Na začátku sedmdesátých let byla ukončena výstavba místního hospodářského areálu a sloučením JZD z Mořkova, Veřovic a Životic vzniklo v roce 1971 JZD Beskyd se sídlem v Mořkově. To se snažilo o zintenzivnění zemědělské výroby specializovaným chovem skotu a ovcí a zvýšení výroby mléka, masa a vlny. Začleněním dalších zemědělských družstev (z Hodslavic, Hostašovic a Straníka) vznikl v Novojičínském okrese velký zemědělský komplex s diferencovaným chovem a s pěstitelským zaměřením na pěstování travin a travního semenářství.[41] Roku 1973 byla v obci zřízena automatická telefonní ústředna. Docházelo též k regulaci zdejšího potoka. V roce 1974 proběhly oslavy 700 let od založení obce Mořkov (počítáno od data založení v roce 1274). Oslavy probíhaly po celý rok a jejich součástí byla divadelní představení, výstavy, prezentace uskupení působících v obci (hasiči, včelaři či zahrádkáři) a uskutečnilo se i fotbalové utkání místního TJ Mořkov s prvoligovým Baníkem Ostrava zpestřený seskokem parašutistů.[42][43] Během hlavních oslav (13. a 14. července) vystoupili v obci i Josef Zíma a Helena Vondráčková.[43]

Zatravněné fotbalové hřiště místního fotbalového stadionu. Hřiště je obehnáno kovovým zábradlím. Před ním je zpevněná asfaltová plocha. V pozadí je Mořkovský vrch, na kterém je základnová stanice mobilního operátora a vede tudy vysoké elektrické napětí.
Místní fotbalový stadion, v pozadí Mořkovský vrch

Roku 1981 proběhlo pojmenování ulic podle zdejších vžitých názvů (Dolní, Horní, Malá Strana, Najštef, Květná, Pastelník a další). V roce 1983 se novým předsedou národního výboru stal Antonín Křenek. Protože zdejší zemědělci používali k hnojení polí leteckého práškování či postřiku místních polí a lesů, došlo v oblasti „Na Zuberkách“ ke zřízení polního letiště.[44] Roku 1985 byl za přítomnosti Československé televize z Ostravy[45] otevřen společenský dům,[44] v němž je dnes sídlo obecního úřadu a restaurace se sálem pro 400 návštěvníků,[46] ve kterém se pořádají plesy.[47] O dva roky později, v roce 1987, byly zahájeny práce na stavbě vodovodu a téhož roku začal místní národní výbor vydávat zpravodaj Informátor pro občany Mořkova.[44][45] Mezi roky 1988 a 1989 došlo k výměně povrchu sportovního hřiště ze škváry na trávu.[44] A roku 1988 byla také zahájena družba s obcí Kalač z tehdejšího Sovětského svazu (dnes Rusko).[45]

Porevoluční vývoj

Po Sametové revoluci vzniklo v Mořkově Občanské fórum, které sice získalo 9 míst na národním výboře, avšak v čele obce dál až do voleb v roce 1990 zůstal Antonín Křenek, který ovšem vystoupil z komunistické strany. V obecních volbách vyhrála KDU-ČSL a starostou se stal Jan Machač. Po volbách roku 1994 jej ve funkci nahradil Jiří Rýc. Mezi roky 1990 a 1993 probíhala v obci výstavba vodovodu.[48] Od konce dubna 1994 bylo JZD Beskyd v likvidaci a v srpnu 2008 úplně zaniklo.[49] Roku 1994 vzniklo zemědělské družstvo Horal Mořkov.[50] Roku 1995 proběhla rekonstrukce elektrické sítě a příprava plošné plynofikace,[51] která byla dokončena v roce 1997.[52]

V roce 2009 postihly oblast záplavy, jež poškodily železniční trať z Hostašovic do Nového Jičína, která po nich již nebyla obnovena.[53] Po obecních volbách v roce 2010 vystřídala Jiřího Rýce v křesle starosty obce jeho stranická kolegyně z KDU-ČSL Ivana Váňová.[54] Ta byla do této funkce opětovně zvolena na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014.[55]

Geografie

Černobílá česky popsaná mapa, na níž jsou vyznačeny Mořkov a několik dalších okolních vesnic.
Mořkov na mapách III. vojenského mapování (ze druhé poloviny 70. let 19. století)

Mořkov i stejnojmenné katastrální území (o výměře 10,71 km²) se nachází severně od Moravskoslezských Beskyd na úbočí vrchu Huštýna a svažuje se až k řece Jičínce. Huštýn je svou nadmořskou výškou (748 m n. m.) zároveň nejvyšším místem katastrálního území obce. Mezi další výškové kóty v okolí patří Trojačka (709 m n. m.) a Mořkovský vrch (427 m n. m.). Nejnižším místem je s nadmořskou výškou 345 m n. m. místo, kde řeka Jičínka opouští obec.[56] Od okresního města Nový Jičín je obec vzdálena asi 7,5 kilometru, od Štramberka 7 kilometrů a od Valašského Meziříčí zhruba 9 kilometrů.

Geologie, geomorfologie a pedologie

Z geologického hlediska je oblast součástí Vnějších Západních Karpat, jež vznikly během alpinského vrásnění v druhohorách.[57] Před touto orogenezí se zde rozkládalo jurské křídové moře, na jehož dně se usazovalo bahno, které se proměnilo ve vápenec.[58] V sedimentech se nacházejí také zkameněliny hlavonožců a chudé naleziště železné rudy.[59] Geologické podloží obce je tvořeno především flyšovými horninami (pískovci, jílovci a slínovci), jež jsou ve střední části překryty neogenními usazeninami.[57][60]

Na území se nacházejí čtyři lomy. Jeden je na severní straně obce (u silnice na Veřovice), dva na východní a poslední, čtvrtý, na západní. První z nich byl otevřen v polovině 19. století a z žíly o mocnosti 10 metrů procházející zdejšími břidlicemi se těžil apatitický ouachitit zbarvený do zelenošeda až černošeda. Protože nebyl opracovatelný, používal se jako štěrk na místní komunikace. Lom byl roku 1914 trvale opuštěn a je zarostlý. Další začal být využíván v devadesátých letech 19. století a ze žíly o mocnosti 10 metrů se těžil melanokratní fourchirit šedozelené barvy. Jelikož byl kámen sice neopracovatelný, ale pevný, využíval se buď jako štěrk či štět nebo do základů staveb. K ukončení těžby došlo roku 1929. Stejné využití vytěženého materiálu měl i lom otevřený roku 1890, kde se ze žíly o mocnosti 7 metrů těžil melanokratní fourchirit zelenošedé barvy. K opuštění tohoto lomu došlo v roce 1942. V posledním lomu probíhala těžba ze 3 metry mocné žíly pevného, ale neopracovatelného šedozeleného jemného pikritu, a to až do roku 1925.[60]

V popředí se nachází posekané pole, jež je vzadu ohraničeno vzrostlými stromy od louky. V pozadí stoupá Mořkovský vrch, na kterém ve základnová stanice mobilního operátora a stožáry vysokého elektrického napětí.
Mořkovský vrch

Oblast patří do geomorfologické oblasti Západní Beskydy, konkrétně do jejího celku Moravskoslezské Beskydy.[61] Její území se svažuje především k severu a jen malá jeho část má sklon směrem k západu. Zdejší průměrná nadmořská výška je 533 metrů.[60] Severní partie obce se řadí do Podbeskydské pahorkatiny, konkrétně ke Štramberské vrchovině a údolí řeky Jičínky, tedy střední část obce, je součástí její Frenštátské brázdy. Menší oblast na jihu obce patří do Radhošťské hornatiny.[62]

V Mořkově se z pedologického hlediska nachází kambizem typická a kambizem pseudoglejová. V místech, kde jsou nivní bezkarbonátové sedimenty, tedy v nivách řeky Jičínky a jejích přítoků, se nachází fluvizem glejová.[63][64]

Hydrologie a podnebí

Kamenem vyzděné řečiště Papakova potoka podél silnice v Mořkově. Vlevo je silnice, po jejímž okraji vede kovové zábradlí. Na břehu vpravo se nachází keřový porost. V pozadí vede přes potok mostek.
Papakův potok

Oblast náleží do povodí Odry a je součástí úmoří Baltského moře, přičemž hranice mezi úmořími vede jižně od obce přes vrcholky Moravskoslezských Beskyd (Huštýn, Trojačku a Krátkou).[65] Mořkovem protéká Papakův potok pramenící na úbočí Huštýna. Jeho vody využívá i obecní koupaliště.[66] Na území obce se do něj levostranně vlévá Králův potok a svůj tok končí soutokem s řekou Jičínkou. Největší odtoky jsou během měsíců března a dubna.[67] Dalšími vodními toky pramenícími v katastru obce jsou Škaredý potok, Slaný potok, Bukový potok, Jančův potok a Mlýnský potok. Na území katastru obce nejsou žádná jezera či rybníky.[68] V okolí obce se nacházelo několik studánek. Většina z nich však vlivem odlesňování zdejších kopců vymizela.[69]

Z důvodu vysychání studní v době léta a s ohledem na ubývání vody i v celoročním průměru bylo roku 1987 přikročeno k výstavbě vodovodu z přehradní nádrže Šance. Kromě Mořkova jsou na něj napojeny obce Nová Ves, Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice, Lichnov a Veřovice. První domky byly napojeny v roce 1990. Jižně od železniční trati byl na úbočí Huštýna v nadmořské výšce 420 až 425 m n. m. je zbudován zemní vodojem o objemu 2× 400 m³.[69] O likvidaci odpadních vod se stará čistírna odpadních vod v Šenově u Nového Jičína.[70]

Klimaticky se obec řadí do mírně teplé oblasti typu MT2, mající krátké, velmi chladné a vlhké léto, které je vystřídáno dlouhou, ale mírnou zimou s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou.[71][72] Průměrná roční teplota dosahuje 5 až 6 °C a průměrné roční srážkové úhrny se pohybují od 850 do 1000 milimetrů.[71] Nejvyšší jsou během letních měsíců.[73] Jaro v obci začíná obvykle ve druhé polovině března a končí začátkem června. Srážky jsou smíšené (sníh, déšť) a teploty se dlouhodobě pohybují od −26 °C po +29 °C.[74] Léto počíná koncem června a končí na konci srpna. Začíná obvykle vysokými teplotami během dne. V červenci je častější výskyt srážek, které bývají doprovázeny i bouřkami. Silné deště mohou způsobit také škody (například v roce 2009). Podzim probíhá od počátku září a končí v listopadu. Projevuje se dlouhodobě největšími rozdíly mezi ranní a odpolední teplotou (od −21 °C do +28 °C). Vyskytují se také mlhy, které někdy přetrvají i celý den. Zima začíná ve druhé polovině prosince a trvá do koce února. Sněhové srážky jsou nejintenzivnější především v lednu a v únoru.[75]

Flóra a fauna

Vzrostlý strom Střemchy obecné na sluncem osvícené louce. V pozadí vzrostlá řada stromů.
Střemcha obecná

Přirozenou vegetací v oblasti jsou dubohabrové háje, luhy a olšiny, květnaté bučiny, acidofilní horské bučiny a suťové lesy.[76][77] Tyto porosty však byly nahrazeny lesy tvořenými především smrkovými monokulturami. Oblasti v okolí obce prošly mýcením a jsou zde pole a louky.[76][77]

Mezi luční rostlinstvo patří například řebříček obecný (Achillea millefolium), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), pcháč potoční (Cirsium rivulare), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), chrpa luční (Centaurea jacea), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), chrastavec rolní (Knautia arvensis), pampeliška srstnatá (Leontodon hispidus), bojínek luční (Phleum pratense), jetel prostřední (Trifolium medium) i horský (Trifolium montanum), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) či bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) a zeměžluč menší (Centaurium erythraea).[78][79]

V lesích roste lipnice hajní (Poa nemoralis), kopytník evropský (Asarum europaeum), ostřice lesní (Carex sylvatica), violka lesní (Viola reichenbachiana), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), dále borůvky (Vaccinium myrtillus) a mechy (Bryophyta). Z křovin zde přirozeně rostou růže šípková (Rosa canina) i křovištní (Rosa dumetorum), hloh obecný (Crataegus oxyacantha) a křivokališný (Crataegus praemonticola), slivoň trnka (Prunus spinosa), kalina obecná (Viburnum opulus), líska obecná (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra), dále střemcha obecná (Prunus padus), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a v lese ostružiník maliník (Rubus idaeus) a ostružiník křovitý (Rubus fruticosus).[79] Z hub zde rostou hřiby (Boletus), křemenáče (Leccinum), kozáky (Leccinum), klouzci (Suillus), lišky (Cantharellus) či bedly.[79]

Mlok skvrnitý lezoucí po zemi na rozhraní lesního podloží (vpravo) a vystupujícího kamene (vlevo).
V Mořkově je možné zahlédnout i mloka skvrnitého

Ze savců zde žije ježek východní (Erinaceus concolor), krtek obecný (Talpa europea), rejsek obecný (Sorex araneus), netopýři (Microchiroptera), zajíci (Lagomorpha), králíci divocí (Oryctolagus cuniculus), veverky (Sciuridae) či sysel obecný (Spermophilus citellus), dále prase divoké (Sus scrofa), jelen lesní (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus).[80]

Mezi zdejší ptactvo patří káně lesní (Buteo buteo), krahujec obecný (Accipiter nisus), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), koroptev polní (Perdix perdix), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), žluna zelená (Picus viridis), strakapoud velký (Dendrocopos major), datel černý (Dryocopus martius), rorýs obecný (Apus apus), sojka obecná (Garrulus glandarius), špaček obecný (Sturnus vulgaris), zvonek zelený (Carduelis chloris), čížek lesní (Carduelis spinus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) či rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a červenka obecná (Erithacus rubecula).[80][81]

V oblasti se také vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), v maliništích na svazích hor též zmije obecná (Vipera berus), dále kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo) a rosnička zelená (Hyla arborea) nebo mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). S ohledem na nevhodnou kvalitu vod ve vodních tocích se v nich nevyskytují žádné ryby.[81]

Mezi ohrožené a vzácné živočichy žijící v Mořkově a jeho okolí patří rak říční (Astacus astacus), mihule říční (Lampetra fluviatilis), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), vydra říční (Lutra lutra) a rys ostrovid (Lynx lynx).[81]

Ochrana životního prostředí

Detail Sněženky podsněžníku vyfocené na Trojačce v březnu 2012, v pozadí je lesní půda zakrytá listím.
Sněženka podsněžník na Trojačce (březen 2012)

Třetina obce je součástí chráněné krajinné oblasti Beskydy.[79] Její součástí jsou i přírodní rezervace Trojačka a Huštýn.[27][79] Je v nich chráněn především orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) i dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vstavač plamatý (Dactylorhiza maculata) a májový (Dactylorhiza majalis), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), vstavač mužský (Orchis mascula) a bledý (Orchis pallens), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), prvosenka vyšší (Primula elatior), brčál menší (Vinca minor) a jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium), jenž zde má jediné lesní stanoviště v celé České republice.[79]

Silnice II/483 procházející obcí je jižní hranicí přírodního parku Podbeskydí. Vznikl roku 1994 a jeho posláním je zachování zdejšího krajinného rázu typického pro toto území spolu se zachováním druhové pestrosti živých organismů i přírodních krás, které se na jeho území nacházejí.[82] Roste zde ostřice chlupatá (Carex pilosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides) a kostival hlízantý (Symphytum tuberosum). Ze živočichů zde žijí skokan ostronosý (Rana arvalis), ještěrka zední (Podarcis muralis), zedníček skalní (Tichodroma muraria), výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra) a chřástal polní (Crex crex).[83] V parku byla v roce 1996 zřízena Naučná stezka Františka Palackého.[82]

Do katastrálního území obce zasahují také dvě chráněná území, které jsou součástí soustavy Natura 2000. Je to evropsky významná lokalita Beskydy a stejnojmenná ptačí oblast.[84][85] Evropsky významná lokalita Beskydy byla zřízena k zachování přírodních stanovišť zdejší fauny, na kterých žijí kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), vlk obecný (Canis lupus), střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), vydra říční (Lutra lutra), čolek karpatský (Triturus montandoni) a velevrub tupý (Unio crassus).[86] Ptačí oblast Beskydy vznikla v roce 2004 a zřízena byla pro ochranu životního prostředí čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva).[87]

Obecní správa a politika

Betonová dvoupodlažní budova obecního úřadu v Mořkově stojící na mírném kopečku, k níž vede vyasfaltovaná komunikace lemovaná jehličnatými stromy.
Obecní úřad

Zastupitelstvo a starostka

Obec má 15členné obecní zastupitelstvo, v jehož čele je starostka. Tou je pro volební období 2010 až 2014 Ivana Váňová z KDU-ČSL. Z téže strany je v zastupitelstvu ještě 6 dalších členů.[54] Zbytek obecního zastupitelstva tvoří členové „Sdružení nezávislých kandidátů Obce Mořkov“ (5 zastupitelů), 1 člen ODS a 2 nestraníci.[88]

KDU-ČSL byla vítězem všech obecních voleb od roku 1990. Tehdy ve volbách získala 5 mandátů, po čtyřech měli Občanské fórum a nezávislí a zbývající dvě místa obsadili komunisté.[48] V následujících volbách získala KDU-ČSL 9 mandátů (zbylá 4 místa obsadili zástupci KSČM a 2 křesla získali Svobodní demokraté).[89] O čtyři roky později získala KDU-ČSL dokonce 12 mandátů a zbylá tři místa zástupci komunistů.[90] A stejným výsledkem skončily volby i v roce 2002.[91] Ve volbách v roce 2006 také uspěla KDU-ČSL (získala 7 mandátů), následovaná ODS (se 4 mandáty) a „Sdružením nezávislých kandidátů obce Mořkov“, jež získalo také 4 mandáty.[92]

Znak a vlajka

Dne 18. listopadu 1998 převzali zástupci obce z rukou tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause znak a vlajku obce (uděleny byly rozhodnutím číslo 9 Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky). Ve znaku je v zeleném štítě se stříbrnou cimbuřovou hlavou umístěn stojící srnec ve zlaté barvě. Na vlajce (mající poměr šířky ku délce 2:3) je zeleně zbarvený list s bílým zubatým žerďovým pruhem se čtyřmi čtvercovými zuby a třemi čtvercovými mezerami, které jsou široké na jednu čtvrtinu délky listu. V zeleně zbarveném poli stojí žlutý srnec.[93]

Členství ve sdruženích

Obec je součástí Svazku obcí regionu Novojičínska, jehož účelem je koordinace a společný postup členských obcí v oblasti přípravy a realizace kanalizací v členských obcích. Svazek vznikl roku 2006 ze „Svazku obcí povodí Jičínky“, jehož byl Mořkov v roce 2004 zakládajícím členem.[94] Dále je obec členem Svazku obcí Cyklostezka Nový Jičín – Hostašovice, který se snaží o výstavbu cyklostezky na tělese zrušené železniční tratě z Hostašovic do Nového Jičína.[95] Vedle toho je členem zájmového sdružení SOMPO, jehož snahou je vybudování dvou skládek tuhého komunálního odpadu v okrese Nový Jičín včetně jejich provozování.[96]

Demografie

Místní obyvatelé se označují jako „Mořkovjané“.[97] Jejich počet od roku 1869 stoupal až do roku 1980. Výjimkou byly změny po světových válkách, kdy v roce 1921 poklesl počet obyvatel o 75 oproti sčítání provedeném v roce 1910. Obdobně i sčítání v roce 1950 zaznamenalo pokles (o 64 obyvatel) oproti sčítání před druhou světovou válkou, které proběhlo v roce 1930. Vývoj počtu obyvatel v obci a počet domů je uveden v tabulce:[98][99][100]

Rok 1790 1834 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 813 1 082 1 351 1 371 1 497 1 597 1 700 1 625 1 902 1 838 2 234 2 377 2 456 2 421 2 374 2 403
Rozdíl počtu obyvatel – +269 +269 +20 +126 +100 +103 −75 +277 −64 +396 +143 +79 −35 −47 +29
Počet domů 128 152 179 210 240 250 253 262 314 381 439 510 557 637 656 694
Rozdíl počtu domů – +24 +27 +31 +30 +10 +3 +9 +52 +67 +58 +71 +47 +80 +19 +38
  • Věková struktura obyvatel obce Mořkov roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Mořkov roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Mořkov roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Mořkov roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Mořkov roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Mořkov roku 2011

Složení obyvatel

Podle sčítání lidu v roce 2011 v Mořkově žilo 2 403 obyvatel, z toho 1 204 žen. Celkem 1 369 (asi 57 %) se hlásilo k české národnosti a 328 (asi 14 %) k moravské národnosti. Z dalších národností byli zastoupeni Slováci, Poláci a Slezané.[100]

Náboženský život

V obci sídlí římskokatolická farnost náležející do Novojičínského děkanátu a Ostravsko–opavské diecéze.[101] Ve farnosti působí kněz Paweł Piotr Dobija,[102] jenž vystřídal Ing. Františka Káňu, OPraem.[103] Farním kostelem je místní kostel svatého Jiří.[104] Dle sčítání provedeného v roce 2011 se v obci k víře hlásí 907 osob, tj. přibližně 38 %. Mezi věřícími se nejvíce obyvatel hlásí k římskokatolické církvi (744, tedy 82 %). Další významnou církví v obci je Českobratrská církev evangelická, k níž se hlásí 99 obyvatel obce.[100] Tato církev má svůj farní sbor v sousedních Hodslavicích, jenž má v Mořkově svoji kazatelskou stanici v budově bývalé soukromé evangelické školy.[105]

Společnost

V obci je poštovní úřad, knihovna a mateřská i základní škola.[11] Od roku 1889 působí v obci též Sbor dobrovolných hasičů.[106] Pro seniory byl roku 1995 ve spolupráci s Charitou Kopřivnice zřízen Dům pokojného stáří.[107][108] Zdravotní péči zajišťují lékaři soustředění především v budově bývalé školy stojící vedle kostela.[11] U silnice na Hodslavice jsou dva hřbitovy, jeden evangelický (založený v roce 1856) a druhý katolický (založen na tomto místě roku 1858).[23]

Školství

Vstup do mořkovské základní školy k níž vede vyasfaltovaný chodník lemovaný po obou jeho stranách stromy.
Vstup do mořkovské školy

V obci se nachází mateřská a základní škola.[109] Již mezi roky 1560 a 1624 působila v obci protestantská škola, která pak zanikla. Po třicetileté válce byla roku 1672 založena škola katolická, kterou navštěvovaly i děti z Hodslavic a Veřovic. Ta ovšem roku 1691 zanikla. Před rokem 1822 byly katolické mořkovské děti ve věku od šesti do devíti let vyučovány místním učitelským pomocníkem a následně od devátého do dvanáctého roku věku chodily do školy v Životicích. Evangelické děti mezi šestým a devátým rokem jejich věku vyučoval zdejší domkář a pak do svých dvanácti let navštěvovaly školu v Hodslavicích. Roku 1822 byla v Mořkově povolena stavba nové školy. Snahou bylo, aby škola byla společná pro obě vyznání, ovšem pro výhrady tehdejšího evangelického kazatele z Hodslavic (pod nějž Mořkov spadal) se stavba školy odsouvala. Až roku 1843 byla zbudována jednotřídní škola, jež byla k 1. prosinci 1879 (vybudováním dalšího patra na stávající budovu)[11] rozšířena na dvojtřídní a roku 1888 na trojtřídní.[110]

V roce 1951 došlo ke zřízení dětského útulku ve zrušené obecní hospodě, avšak po roce dochází kvůli jeho nízké využitelnosti k přeměně na mateřskou školu. Místní škola byla o letních prázdninách 1954 změněna na školu osmiletou, díky čemuž nemusely od té doby chodit mořkovské děti do školy v Hodslavicích.[37]

Současná budova základní školy byla (jako původně pětitřídní škola) vybudována v roce 1910 a v letech 1967 a 1968 byla rozšířena o dva pavilony se třídami a speciálními učebnami, školní jídelnou, družinou a tělocvičnou.[10][11] Ředitelkou školy i školky je Mgr. Yvona Šindlerová.[111] Mateřská škola má kapacitu 95 dětí a děti jsou v ní podle věku rozděleny do čtyř oddělení.[112][113] V základní škole mající kapacitu 300 žáků je pro každý ročník otevřena jedna vyučovací třída.[112][114] Ve škole je v roce 2013 vydáván školní časopis „Maxiblázni“.[115]

Nářečí

O nářečí se zvláštním fonologickým systémem, které se v obci používá, referuje práce Arnošta Lamprechta „K hláskovému systému v obcích Veřovice a Spálov na pomezí lašsko–východomoravském“ uveřejněná ve sborníku „Rodné zemi“ vydaném v roce 1958 v Brně.[7][116] V mluvě se objevují i charakteristické výrazy, například „škračenka“ označuje smažená vajíčka či „zhlavec“ je výrazem pro polštář, ale vyskytují se tu i slovní obraty kupříkladu „ty vogo“ a „toť to“.[117]

Kultura

Začátkem května probíhá v okolí obce turistický pochod nazvaný „Pochod okolo Mořkova“,[11] jehož první ročník se uskutečnil v roce 1975. Pro účastníky pochodu je připraveno více tras, jež se do sebe odlišují svojí délkou (od 5 do 35 kilometrů).[10] Jednotlivých ročníků se průměrně účastní asi 800 lidí, z nichž někteří pocházejí i z Prahy či z Českých Budějovic.[118]

Za účasti umělců je na podzim pořádána humoriáda „O mořkovský koláč“.[11] Účastnili se jí například Petra Černocká, Pavel Novák, Jan Rosák, Karol Polák či Karel Loprais. Zaštiťuje jej hejtman kraje a Český rozhlas Ostrava z něj pořizuje zvukový záznam.[119]

Každým rokem se v zimních měsících v Mořkově pořádá několik plesů (například hasičský, řeznický, Orelský či školního SRPŠ).[97] Každoročně je pořádána pouť. Ta se koná na konci dubna, neboť zdejší kostel je zasvěcen svatému Jiří a ten má 24. dubna svůj svátek. Proto je mořkovská pouť první jarní v celém okolí (v sousedních Hodslavicích se pouť koná v polovině června, ve Veřovicích v polovině srpna).[120][121] Místní pouť byla v lidové tradici vnímána za mezník (přelom mezi zimou a létem) a den svatého Jiří platil i za právní lhůtu, do kdy byly splatné dlužní úpisy.[122]

Společenské organizace

Místní dvoupodlažní hasičská zbrojnice (pohled z ulice), před ní je autobusová zastávka a vývěsní tabule.
Místní hasičská zbrojnice

Nejstarší zájmovou organizací v Mořkově je Sbor dobrovolných hasičů, který vznikl roku 1889. První zásah u požáru provedli jeho členové o tři roky později.[123] Na počátku 20. století vedle hasičských zásahů pořádali členové spolku osvětové přednášky s protipožární tematikou, hráli ochotnická představení či pořádali plesy, výlety a založili také pěvecký kroužek.[124] Současná hasičská zbrojnice slouží od roku 1949, kdy byla předána do užívání při výročí 60. let od založení spolku.[125] Ten se vedle hašení požárů a pořádání plesů či výletů věnuje také činnosti v oblasti prevence (prohlídkám komínů, rozhlasovým relacím v místním rozhlase nebo žňovým hlídkám).[126] Hasičský sbor v roce 2013 disponuje automobilem Fiat Ducato s přívěsným vozíkem a od konce roku 2007 i automobilem Tatra 815 Terrno 4×4 CAS 20.[127][128]

Místní Dělnická tělocvičná jednota byla založena roku 1909, kdy vznikla jako pobočka stejné organizace v blízkých Hodslavicích. Pod Hodslavice spadala až do ledna 1931, následně se osamostatnila a existovala až do roku 1941, než ji Němci zakázali. Po druhé světové válce již obnovena nebyla a na její činnost navázala TJ Mořkov. Jednota pořádala jednak tělovýchovné aktivity, a jednak provozovala též kulturně-společenské činnosti (divadla či besídky) pro zdejší občany.[129]

Dvoupodlažní budova Katolického domu v Mořkově zakončená valbovou střechou, vlevo je jednopodlažní přístavek k budově. Oba objekty jsou omítnuty do růžové barvy. Před domem je asfaltová plocha sloužící k odstavování vozidel. V její levé části je označník autobusové zastávky. Vpravo od budovy roste jehličnatý strom.
Katolický dům

Roku 1911 vznikl místní odbor tělocvičné organizace Orel. Své členy rozvíjel po tělesné i duchovní stránce. V červenci roku 1914 se měla v Mořkově uskutečnit první orelská slavnost, avšak nedošlo k ní, neboť týden před jejím zahájením byla vyhlášena mobilizace. Po válce členů organizace přibývalo a bylo proto nutné získat větší prostory pro provozování činností spolku, protože doposavad využívaný sál u místní restaurace přestal vyhovovat. Roku 1929 byl vybudován a vysvěcen Katolický dům, v němž byl zřízen i biograf. Během druhé světové války došlo k přerušení činnost Orla a po roce 1948 k jejímu úplnému zastavení.[130] Po roce 1990 však došlo k obnovení jeho činnosti.[131]

V lednu 1920 vznikl místní odbočka Sokola.[131] Členové cvičili v sále přiléhajícím k místnímu hostinci a účastnili se také veřejných cvičení v blízkých obcích.[132] Ač spolek (roku 1933) koupil pozemek pro svoji tělocvičnu, k její stavbě nikdy nedošlo. Mezi roky 1941 až 1945 byla jeho činnost přerušena a roku 1948 se stal součástí TJ Mořkov. K jejímu obnovení po Sametové revoluci již nedošlo.[133]

Sport

Místním sportovním oddílem je TJ Mořkov, jehož součástí je oddíl fotbalu, volejbalu, šachu a vznikla při něm i zdejší místní organizace Klubu českých turistů. Fotbalisté využívají za školou vybudované sportovní a víceúčelové hřiště.[134] Klub byl založen v roce 1939 a vedle dvou mužských celků (muži A a muži B) má také výběr dorostenců, žáků a starší přípravky.[135] Muži hrají novojičínský okresní přebor.[135][136] Volejbalový oddíl, který od 30. let 20. století hraje svá utkání, je dnes účastníkem Novojičínské volejbalové ligy, v níž vystupuje pod pojmenováním „Old boys“. Mimo toho existuje v klubu ještě oddíl mládeže, který vychovává a připravuje hráče pro ligové mužstvo.[137] Místní šachisté se sdružují v šachovém oddílu TJ Mořkov. Jeho součástí jsou dvě družstva, z nichž lepší je účastníkem „Krajské soutěže A Moravskoslezského kraje“ a druhý se účastní „Okresního přeboru Nový Jičín“.[138][139] Příznivci turistiky se od roku 1973 také sdružují ve zdejším TJ Mořkov. Dnes jejich místní organizace čítá 83 členů a její nejvýznamnější akci je každoroční pořádání Pochodu okolo Mořkova.[140] Vedle toho se účastní i dalších turistických výletů nejčastěji do oblastí Moravskoslezského kraje.[141]

V jihovýchodních partiích obce poblíž železniční zastávky je venkovní koupaliště s restaurací a autokempem. Koupaliště s bazénem o rozměrech 33 × 15 m prošlo v roce 2008 rekonstrukcí. Ve večerních hodinách je možné využít nočního koupání v osvětleném bazénu. Roku 2009 byly areálu koupaliště vybudovány atrakce pro děti (vodní fotbal, skákací hrad, pískoviště a další).[142] Součástí areálu koupaliště je také autokemp s jedenácti chatičkami.[143]

Hospodářství a doprava

Hospodářství

V obci jsou dva dřevozpracující závody. Jeden je situován u železniční zastávky Mořkov, druhý pak v severních partiích obce u silnice na Veřovice. Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se v obci začalo rozvíjet soukromé podnikání.[11] Nejvýznamnějšími firmami jsou společnost Kon–Kys vyrábějící autoplachty a zajišťující též jejich potisk.[144] Výrobní prostory této firmy se nacházejí v sousedství fotbalového hřiště. Dalšími podniky v obci je výrobce zvedacích zařízení Kladexa,[145] výrobce součástí lisovacích zařízení DAE EU[146] a společnost Zemědělství Horal, která vznikla v části původního JZD Beskyd,[147] nacházejícího se v severních částech obce u silnice do Životic u Nového Jičína[11] Zbytek areálu je jako brownfields využíván k odstavování stavebních strojů. V obci působí i soukromí podnikatelé, mezi které patří autoopravny, prodej a servis jízdních kol, instalatérství, kominictví, malířství či tesařství a pokrývačství. V Mořkově působí i dvě advokátní kanceláře (JUDr. Dýnky a JUDr. Skurkové). Ve středu obce je v provozu též cukrárna, dvoje řeznictví, tři restaurace, dále kadeřnictví, květinářství a krejčovství.[148]

Doprava

Obcí prochází silnice II/483, která do Mořkova vstupuje na západní straně ze směru od Hodslavic, u zdejšího kostela se ostře lomí k severu a za mostem přes řeku Jičínku, na křižovatce, kde odbočuje komunikace číslo III/4832 do Životic u Nového Jičína a dále do Nového Jičína, se opět ostře lomí k východu a pokračuje směrem k Veřovicím. Po ní podle Celostátního sčítání dopravy provedeného v roce 2010 jezdilo v průměru 2123 vozidel/den (ve skladbě 1611 osobních vozidel, 487 těžkých vozidel a 25 jednostopých vozidel).[149] Na křižovatce u odbočky na Životice u Nového Jičína je motoristům k dispozici čerpací stanice pohonných hmot.[11] V územním plánu obce je ve výhledových záměrech uvažováno s přeložením komunikace druhé třídy ze zastavěné části obce severozápadním směrem a vytvořením tak obchvatu Mořkova.[150]

Pohled z kolejiště na jednopodlažní dřevem obloženou čekárnu železniční zastávky „Mořkov hlavní trať“ s nástupištěm, které je před ní umístěno. Na nástupišti stojí lampa. Vpravo od budovy rostou listnaté stromy.
Železniční zastávka „Mořkov hlavní trať“

Vesnicí prochází též železniční trať číslo 323 spojující Ostravu s Valašským Meziříčím. Na trati je železniční zastávka Mořkov hlavní trať. V obci se nacházela ještě druhá železniční zastávka (nazvaná Mořkov), která byla na trati číslo 326 spojující Hostašovice s Novým Jičínem. Avšak vzhledem k tomu, že na trati byl po povodních v roce 2009 provoz přerušen (a posléze i ukončen), není již tato zastávka funkční.[151]

Veřejnou automobilovou dopravu v obci zajišťuje společnost Veolia Transport Morava v rámci Ostravského dopravního integrovaného systému (ODIS).[152] Autobusové linky odtud vedou do Nového Jičína, Frenštátu pod Radhoštěm, Hodslavic a Kopřivnice. V Mořkově je zřízeno celkem osm autobusových zastávek („Dolní konec“, „Horní konec“, „Kostel“, „Nové domky“, „Pomník rudoarmějce“, „Rozcestí Frenštát pod Radhoštěm“, „Střed“ a „Železniční stanice“). Železniční spoje z Mořkova jezdí do Valašského Meziříčí, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdlantu nad Ostravicí, Ostravy a Ostravice.

Památky a pamětihodnosti

Kostel svatého Jiří

Věž kostela svatého Jiří, na kterou doprava navazuje kostelní loď. Na věži jsou umístěny hodiny a věž je zakončena červenou špičatou střechou, na jejímž vršku je kříž. Před kostelem vede k němu přístupová cesta. V pozadí za kostelem je nízký jednopodlažní dům.
Kostel svatého Jiří

Zděný kostel zasvěcený svatému Jiří v obci byl zbudován roku 1587,[153][154] kdy nahradil původní dřevěný kostelík z roku 1437.[17] Ve věži měl umístěny dva zvony.[153] Stával v místech současného kostela. Jeho hlavní oltář zhotovil roku 1667 Jiří Zingler z Nového Jičína. V kostele byl umístěn též boční oltář svatého Kříže. Když byl roku 1825 kostel opravován (rekonstrukcí prošla i střecha kostela včetně věže), vystoupilo raději 25 obyvatel obce z katolické církve, než aby byli nuceni přispět předepsaným příspěvkem 18 krejcarů na rekonstrukci kostela.[153]

Se stavbou nového kostela (naproti současné faře) zbudovaném ve stylu historického romantismu bylo započato roku 1878.[10][153] Jeho základy byly položeny okolo původního kostelíka, z něhož byla ponechána pouze věž. Když se po dostavbě nového kostela zjistilo, že se k němu věž nehodí, byla roku 1888 zvýšena do výšky asi 30 metrů. V kostele byly umístěny tři oltáře. V sakristii visí obraz svatého Jiří, jenž pochází z původního kostelíka (byl tam obrazem na hlavním oltáři).[155]

V Jeřábkově kostele (z roku 1587) byly ve věži umístěny dva zvony – svatý Jan Nepomucký (pořízený na náklady obce) a svatý Jiří věnovaný Jakubem Jeřábkem.[156] Po vybudování nového kostela (roku 1878) a zvýšení původní věže došlo v roce 1904 k instalaci třetího zvonu – umíráčku. Ten však byl spolu se zvonem svatého Jiří roku 1916 rekvírován pro válečné účely. Ve věži tak zůstal pouze zvon svatý Jan Nepomucký. Během roku 1926 byly pořízeny dva nové zvony, a sice svatý Josef a Nejsvětější Srdce Páně, který sloužil jako umíráček. Ve věži tak byly tři zvony. Během druhé světové války došlo v březnu roku 1943 k opětovnému rekvírování zvonů, kdy byly odvezeny zvony svatý Josef a svatý Jan Nepomucký. Ten se však po válce vrátil a na věži tak byly dva zvony (vedle svatého Jana Nepomuckého ještě Nejsvětější Srdce Páně). V roce 1967 se na věž kostela pořídily další dva zvony – jeden s reliéfem Krista Krále, druhý s reliéfem Panny Marie Svatohostýnské. Během roku 1975 došlo k přelití zvonu Nejsvětější Srdce Páně, jímž se zvoní umíráček; nově je na něm reliéf svatého Jiří. Ve věži mořkovského kostela jsou tak čtyři zvony.[155]

Kaple Panny Marie Bolestné

Kaplička Panny Marie Bolestné (pohled z ulice „U Kaple“) obklopená vzrostlými listnatými stromy. Za kaplí roste jeden jehličnatý strom. Vpravo před kapličkou jsou dvě dřevěné lavičky. Ke kapli vede betonová přístupová cesta, v jejímž okolí se nachází trávník. Vlevo od kapličky a zleva za ní je plot zahrady, v níž je za kaplí umístěna jednopodlažní garáž s otevřenými vraty.
Kaplička Panny Marie Bolestné

Kapli (na křižovatce ulic Ke Kapli a U Kaple) na svém pozemku postavil roku 1853 Jan Jeřábek.[157] Je v ní uložen původní znak rodu vytesaný v kameni,[154] který se dříve nacházel u vstupu do věže místního kostela svatého Jiří.[157] V říjnu 1915 složil místní občan Jan Kyselý (potomek Jana Jeřábka) na zdejším úřadě finanční obnos, který měl být použit na udržování kaple. Farnost proto zakoupila státní dluhopis a z jeho úroků opravu kaple financovala.[157] Celkovou rekonstrukcí prošla kaple po roce 1990.[157] Objekt je kulturní památkou České republiky.[158]

Katolická fara

Jednopodlažní katolická fara stojící v zahradě obehnané dřevěným plaňkovým plotem přerušovaným zděnými sloupky. V zahradě mezi plotem a budovou stojí listnatý keř, za farou nalevo vzrostlý listnatý strom, jehož koruna obsahuje i chuchvalce jmelí. Vpravo v zahradě stojí jehličnatý strom. Z druhé strany plotu než je zahrada se nachází chodník a před ním asfaltová vozovka.
Katolická fara z konce 19. století

Katolická fara (Dolní ulice čp. 250) je v obci zmiňována již v roce 1437. Kolem roku 1560 však zanikla, neboť protestantů byla v obci většina a stávající kostel zabrali. Až do roku 1624 zde působili protestantští kazatelé, kteří zároveň duchovně pečovali o obyvatele v Hodslavicích a ve Veřovicích. Následně, když se majiteli panství stali jezuité, byli nekatolíci nuceni přejít na katolickou víru. Ač byla roku 1636 v místě zřízena katolická farnost,[159] obsazena byla až roku 1689, kdy byl zdejším prvním farářem páter Karel Světlík (do té doby byl Mořkov spravován z farnosti ve Štramberku).[159] Pod mořkovskou farnost patřily farnosti v Hodslavicích, Veřovicích a Životicích. Od roku 1691 byl na zdejší farnost umístěn páter Ondřej Lambser, který se však usadil v Životicích. Proto byl Mořkov od roku 1702 přidělen k farnosti Životické.[160] Na konci 19. století (roku 1898) však byla v Mořkově naproti kostelu zbudována nová fara (předchozí byla z důvodů svého nevyužívání roku 1861 zbořena) a obec se tak opět stala samostatnou farností.[153][161]

Budova první školy

Dvoupodlažní budova bývalé školy v těsném sousedství kostela svatého Jiří. Budova školy je zakončena mansardovou střechou. Před budovou školy se nachází asfaltová plocha křižovatky. Vpravo od budovy školy do oblouku stojí tři vitríny.
Budova první školy

Původně přízemní jednotřídka (v Dolní ulici čp. 74) z roku 1843 (dle jiných zdrojů až 1844),[161] která byla v roce 1879 zvýšena o jedno patro a stala se z ní dvoutřídní škola (a od roku 1898 dokonce trojtřídní).[154][161] Vedle školních tříd se v budově nacházel i byt učitele. Když došlo v roce 1910 k vybudování nové školní budovy (v dnešní Sportovní ulici), využíval budovu obecní úřad a vznikla zde i četnická stanice a několik bytů.[162][163] Od roku 1971 byl v budově umístěn též poštovní úřad a zdravotní středisko.[162] Roku 1984 se obecní úřad (tehdy místní národní výbor) přestěhoval do nově zbudovaného Společenského domu (čp. 10).[162] V roce 1991 se z budovy první školy do domu čp. 61 přemístil poštovní úřad a dům je tak využíván vedle lékařů též kosmetickým salónem, fotografem a prodejcem oděvů.[154][164]

Soukromá evangelická škola

Budova soukromé evangelické školy stojící na zahradě, jež je od chodníku a silnice v popředí oddělena dřevěným plaňkovým plotem, který je přerušován pouze zděnými sloupky. Na předzahrádce jsou jehličnaté stromy. Uprostřed strany budovy přivrácené k silnici vystupuje rizalit se vstupem do budovy.
Soukromá evangelická škola

Škola stojí na Sportovní ulici čp. 248. Základní kámen k její stavbě byl položen v polovině července 1895. Stavbu dokončili v srpnu následujícího roku a v polovině září 1896 zahájili školní vyučování (určené dětem zdejších protestantů).[27] Budova v té době byla pouze přízemní. K přistavění druhého patra došlo v roce 1908, čímž vznikl prostor i pro druhou školní třídu.[165]

Školu navštěvovalo průměrně 83 žáků.[165] S ohledem na snižující se počet žáků však bylo koncem března 1919 vyučování ve škole ukončeno a všichni její žáci včetně svých učitelů přestoupili od 1. dubna toho roku do místní všeobecné školy.[24][161] Krátce po ukončení výuky se evangelíci na církevní schůzi usnesli na zřízení modlitebny v budově bývalé školy, v níž se od té doby až dosud konají nejen nedělní bohoslužby, ale i příležitostné církevní obřady (například pohřby).[166]

Pomník osvobození Rudou armádou

Pomník osvobození Rudou armádou v Mořkově v podobě kamenného monolitu, do nějž je z přední strany vytesána pěticípá hvězda a pod ní zasazena tabule s nápisem „Poděkování a lásku Rudé armádě za 6. květen 1945 Občané Mořkova 1974“. K pomníku vede pěšina ze šedě zbarvené zámkové dlažby. Vpravo od pomníku je kmen borovice. Kolem pomníku je trávník. V pozadí je budova mořkovské základní školy.
Pomník osvobození Rudou armádou

U školy (Sportovní ulice čp. 258) byl v roce 1974 zbudován pomník vyjadřující vděk a lásku Rudé armádě za osvobození obce v květnu 1945.[154] Je na něm umístěna pamětní deska, která byla původně (od roku 1950) umístěna na zdejší základní škole.[38] Pomník je kulturní památkou České republiky.[167]

Turistika

Cyklotrasy vedoucí skrze Mořkov
Cyklistická trasa 6016 6016 Rožnov pod Radhoštěm – Pustevny

S vyznačováním turistických tras se v Mořkově začalo ve dvacátých letech 20. století, kdy byly zbudovány (vykopány) čtyři pěšiny, které sloužily předně hajným k zajišťování ochrany lesa či k lovu.[168] Ty se pak využily pro turistické trasy. Obcí prochází ve směru ze severu na jih zeleně značená turistická trasa číslo 4828.[169] Jsou zde na ní tři rozcestníky („Mořkov – veřovická křižovatka“, „Mořkov – střed“ a „Mořkov – pod železniční stanicí“). Souběžně s ní v části své trasy je vedena také naučná stezka „Novojičínská kopretina“. U železniční zastávky Mořkov hlavní trať je rozcestník turistických tras nazvaný „Mořkov – železniční stanice“, odkud jsou souběžně vedeny modrá a žlutá turistická značka na rozcestí „Pod Huštýnem“. Modrá trasa odtud dále pokračuje na Huštýn, kdežto žlutá se odklání a vede na vrch Krátká.[170] Jižně od obce je vedena cyklistická trasa číslo 6016.[171][172]

Osobnosti

Rodáci

Čestní občané

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V Mauthausenu roku 1942 umučili Čeňka Hanzelku (narozeného 1909), Františka Jančálka (narozeného 1911), Františka Mičku (narozeného 1905) a Jindřicha Rýce (narozeného 1904), což byl cvičenec místního Sokola a také jeho náčelník. Ve stejném roce umučili nacisté v Dachau Jana Jančálka (narozeného 1907). Josef Mertlík, jehož věznili v koncentračním táboře Buchenwald, se po konci války vrátil zpět domů.[32]

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 685. 
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (II. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. Kapitola Mořkov, s. 330. 
  6. ↑ Základní sídelní jednotky (obec Mořkov) [online]. Praha: Seal [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academica, 1980. 964 s. Kapitola Mořkov, s. 98. 
  8. ↑ a b Místní názvy [online]. Mořkov: Obec Mořkov [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ HANZELKA, Vratislav. Mořkov – podhorská vesnice. Redakce Ing. Michael Hanzelka; recenze: Jiří Pernes. 1. vyd. Brno: Ing. Michael Hanzelka, 2000. 484 s. ISBN 80-238-7843-3. S. 157. [Dále jen Hanzelka]. 
  10. ↑ a b c d e DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie – Moravskoslezský kraj. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2009. 288 s. ISBN 978-80-242-2389-6. Kapitola Mořkov, s. 146.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „turisti“ použit vícekrát s různým obsahem
  11. ↑ a b c d e f g h i j k Historie [online]. Mořkov: Obec Mořkov, 2011 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Hanzelka, str. 156
  13. ↑ Hanzelka, str. 160
  14. ↑ Hanzelka, str. 161
  15. ↑ a b c d e Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s. Dostupné online. Kapitola Mořkov, s. 196. 
  16. ↑ Hanzelka, str. 162
  17. ↑ a b c Hanzelka, str. 163
  18. ↑ SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s. Kapitola Mořkov, s. 247. [Dále jen Severa]. 
  19. ↑ Hanzelka, str. 169
  20. ↑ Severa, str. 248
  21. ↑ a b c d e SOLNICKÝ, Pavel. Vodní mlýny na Moravě a ve Slezsku, první díl. Praha: Libri, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7277-244-5. Kapitola Mlýny v Mořkově, s. 88–89. 
  22. ↑ Hanzelka, str. 172
  23. ↑ a b Hanzelka, str. 173
  24. ↑ a b c Hanzelka, str. 176
  25. ↑ Hanzelka, str. 177
  26. ↑ a b c Hanzelka, str. 178
  27. ↑ a b c d e BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 256 s. ISBN 80-7067-583-7. Kapitola Mořkov, s. 192–193. 
  28. ↑ a b Hanzelka, str. 179
  29. ↑ Hanzelka, str. 180
  30. ↑ Hanzelka, str. 181
  31. ↑ a b Hanzelka, str. 182
  32. ↑ a b Hanzelka, str. 183
  33. ↑ a b Hanzelka, str. 184
  34. ↑ ADAMEC, Josef. Štramberk a německá okupace. Zpravodaj města Štramberka. Červenec 2007, čís. 2, s. 10. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c Hanzelka, str. 185
  36. ↑ a b c Hanzelka, str. 186
  37. ↑ a b c d e Hanzelka, str. 187
  38. ↑ a b c Hanzelka, str. 188
  39. ↑ Abecední seznam obcí a osad republiky Československé a poštovní úřady dodávací: 1. ledna 1955. Praha: Státní úřad statistický ve spolupráci s ministerstvem spojů, 1955. 409–574 s. Kapitola Mořkov, s. 489. Zvláštní otisk z „Administrativního lexikonu obcí RČS 1955“. 
  40. ↑ a b Hanzelka, str. 189
  41. ↑ Hanzelka, str. 190
  42. ↑ Hanzelka, str. 191
  43. ↑ a b Hanzelka, str. 199
  44. ↑ a b c d Hanzelka, str. 200
  45. ↑ a b c Hanzelka, str. 201
  46. ↑ Restaurace Společenský dům [online]. Praha: Seznam.cz [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  47. ↑ Plesová sezóna opět nabírá obrátky. Kapitola Mořkov. Deník.cz [online]. 2011-01-11 [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  48. ↑ a b Hanzelka, str. 202
  49. ↑ Družstvo "BESKYD" "v likvidaci" (IČ 00146692) [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2013-02-19 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 
  50. ↑ Horal Mořkov, a. s. (IČ 47677040) [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 
  51. ↑ Hanzelka, str. 203
  52. ↑ Hanzelka, str. 32
  53. ↑ ČTK. Trať Nový Jičín – Hostašovice definitivně končí [online]. Praha: Česká televize, 2010-04-22 [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  54. ↑ a b Obecní úřad [online]. Mořkov: Obec Mořkov [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  55. ↑ JAKSCHOVÁ, Jana. Zápis z ustavujícího zasedání Zastupitelstva obce Mořkov konaného dne 3. 11. 2014. Zpravodaj obce Mořkov. Prosinec 2014, čís. 12, s. 6. Dostupné online. 
  56. ↑ ROHLÍK, Jiří. Moravskoslezské Beskydy, Soubor turistických map 1:50 000. Praha: Trasa, 2001. ISBN 80-85999-29-3. 
  57. ↑ a b ROTH, Zdeněk; RŮŽIČKA, Miloš. Geologická mapa ČR. List 25-21 Nový Jičín. Praha: Český geologický ústav, 2001. 
  58. ↑ Hanzelka, str. 19
  59. ↑ Hanzelka, str. 20
  60. ↑ a b c Hanzelka, str. 21
  61. ↑ Nováková, str. 12
  62. ↑ Hanzelka, str. 22
  63. ↑ NOVÁK, Pavel; NĚMEČEK, Jan. Syntetická půdní mapa České republiky 1 : 200 000. List C6 Žilina. Praha: Český úřad geodetický a kartografický, 1991. 
  64. ↑ WEISSMANNOVÁ, Hana, a kol. Ostravsko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2004. 454 s. ISBN 80-86064-67-0. S. 42–44. [Dále jen Weissmannová]. 
  65. ↑ Hanzelka, str. 25
  66. ↑ Koupaliště Mořkov [online]. Mořkov: Koupaliště Mořkov, 2011 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. 
  67. ↑ Weissmannová, str. 37–41
  68. ↑ Hanzelka, str. 26
  69. ↑ a b Hanzelka, str. 28
  70. ↑ VÁŇOVÁ, Ivana. Červenec 2012. Zpravodaj obce Mořkov. Červenec 2012, roč. 2012, čís. 7, s. 1. Dostupné online. 
  71. ↑ a b Weissmannová, str. 32–36
  72. ↑ QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1977. 73 s. 
  73. ↑ Hanzelka, str. 27
  74. ↑ Hanzelka, str. 34
  75. ↑ Hanzelka, str. 35
  76. ↑ a b MIKYŠKA, Rudolf, a kol. Geobotanická mapa ČSSR 1 : 200 000, 1. České země. Praha: Československá akademie věd, 1972. Kapitola List Ostrava – Strahovice. 
  77. ↑ a b Weissmannová, str. 45–54
  78. ↑ Hanzelka, str. 36
  79. ↑ a b c d e f Hanzelka, str. 37
  80. ↑ a b Hanzelka, str. 38
  81. ↑ a b c Hanzelka, str. 39
  82. ↑ a b Podbeskydí [online]. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  83. ↑ Přírodní park Podbeskydí [online]. Kopřivnice: Město Kopřivnice [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  84. ↑ Evropsky významná lokalita Beskydy [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2010-06-16 [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  85. ↑ Beskydy [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  86. ↑ Beskydy [online]. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  87. ↑ Ptačí oblast Beskydy [online]. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  88. ↑ Výsledky voleb 2010 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  89. ↑ Výsledky voleb 1994 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  90. ↑ Výsledky voleb 1998 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  91. ↑ Výsledky voleb 2002 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  92. ↑ Výsledky voleb 2006 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  93. ↑ Symboly – Mořkov [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  94. ↑ Informace o svazku [online]. Nový Jičín: Svazek obcí regionu Novojičínska [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. 
  95. ↑ Svazek obcí Cyklostezka Nový Jičín – Hostašovice [online]. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  96. ↑ SOMPO [online]. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  97. ↑ a b VÁŇOVÁ, Ivana. Slovo starostky. Zpravodaj obce Mořkov. 12. 2012, roč. 2012, čís. 12, s. 1. Dostupné online. 
  98. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Nový Jičín, s. 722–723. 
  99. ↑ Severa, str. 246
  100. ↑ a b c Mořkov [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-01-26]. Dostupné online. 
  101. ↑ Katalog [online]. Ostrava: Diecéze ostravsko-opavská [cit. 2013-01-26]. Dostupné online. 
  102. ↑ P. Mgr. Paweł Piotr Dobija [online]. Ostrava: Diecéze ostravsko-opavská [cit. 2014-02-03]. Dostupné online. 
  103. ↑ BARTOŇOVÁ, Martina. Kontakty [online]. Mořkov: Římskokatolická farnost Mořkov [cit. 2014-02-03]. Dostupné online. 
  104. ↑ Římskokatolická farnost Mořkov [online]. Mořkov: Římskokatolická farnost Mořkov [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  105. ↑ ČERVENKA, Lubomír. Sbor ČCE Hodslavice [online]. Praha: Evangnet, 2012-10-15 [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  106. ↑ Historie našeho SDH [online]. Mořkov: Sbor dobrovolných hasičů Mořkov [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  107. ↑ Dům pokojného stáří Mořkov [online]. Kopřivnice: Charita Kopřivnice [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  108. ↑ Charita Kopřivnice [online]. Kopřivnice: Charita Kopřivnice [cit. 2012-12-29]. Dostupné online. 
  109. ↑ Mořkov [online]. 2010 [cit. 2012-12-14]. Kapitola Školství. Dostupné online. 
  110. ↑ Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s. Dostupné online. Kapitola Mořkov, s. 199. 
  111. ↑ Vedení školy [online]. Mořkov: Základní a mateřská škola Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  112. ↑ a b Základní škola a Mateřská škola Mořkov okres Nový Jičín, příspěvková organizace [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  113. ↑ Oddělení [online]. Mořkov: Mateřská škola Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  114. ↑ Rozvrh hodin [online]. Mořkov: Základní a mateřská škola Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  115. ↑ Školní časopis [online]. Mořkov: Základní a mateřská škola Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  116. ↑ LAMPRECHT, Arnošt. K hláskovému systému v obcích Veřovice a Spálov na pomezí lašsko–východomoravském. In: FUKAL, Rudolf; KOPECKÝ, Milan. Sborník prací k 70. výročí trvání Musejního spolku v Brně a k 70. narozeninám jeho předsedy doc. dr. Aloise Gregora. Brno: Musejní spolek v Brně, 1958. S. 290–292.
  117. ↑ Hanzelka, str. 373
  118. ↑ PAVELEK, Ivan. Na pochod okolo Mořkova opět přišly stovky lidí. Deník.cz [online]. 2009-05-09 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  119. ↑ KNESL, Adam. Mořkovský koláč nabídne pestrou zábavu. Deník.cz [online]. 2008-11-03 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  120. ↑ ADAMCOVÁ, Pavla. Co se dělo v obci. Hodslavský zpravodaj. Červenec a srpen 2012, roč. 2012, čís. 7–8, s. 3. Dostupné online. 
  121. ↑ PITERÁK, Břetislav. Kultura [online]. Veřovice: Obecní úřad Veřovice [cit. 2013-01-23]. Kapitola Srpen. Dostupné online. 
  122. ↑ MIČKOVÁ, Zuzana. Poutě v Mořkově, Hodslavicích a Veřovicích na Novojičínsku. Brno, 2007 [cit. 2013-01-23]. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Martina Pavlicová. Dostupné online.
  123. ↑ Hanzelka, str. 207
  124. ↑ Hanzelka, str. 209
  125. ↑ Hanzelka, str. 210
  126. ↑ Hanzelka, str. 214
  127. ↑ Fiat Ducato [online]. Mořkov: Sbor dobrovolných hasičů [cit. 2013-01-20]. Dostupné online. 
  128. ↑ KOZÁK, Jakub. Dvě nové Tatry na Valašsku [online]. Praha: Požáry.cz, 2007-12-20 [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. 
  129. ↑ Hanzelka, str. 218
  130. ↑ Hanzelka, str. 219
  131. ↑ a b Hanzelka, str. 220
  132. ↑ Hanzelka, str. 221
  133. ↑ Hanzelka, str. 223
  134. ↑ Z historie mořkovské kopané – fotbalu [online]. Mořkov: TJ Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  135. ↑ a b Základní informace [online]. Mořkov: TJ Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  136. ↑ Okresní přebor mužů [online]. Praha: Fotbalová asociace České republiky [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  137. ↑ KYSELÝ, Petr. Volejbal Mořkov [online]. Mořkov: Volejbal TJ Mořkov, 2011 [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  138. ↑ Krajská soutěž 'A' [online]. Praha: Šachový svaz České republiky [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  139. ↑ Okresní přebor Nový Jičín [online]. Praha: Šachový svaz České republiky [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  140. ↑ Klub českých turistů Mořkov [online]. Mořkov: Místní organizace Klubu Českých turistů [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  141. ↑ Plán turistických akcí [online]. Mořkov: Místní organizace Klubu Českých turistů [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  142. ↑ Koupaliště [online]. Mořkov: Koupaliště Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  143. ↑ Autocamp [online]. Mořkov: Koupaliště Mořkov [cit. 2012-12-14]. Dostupné online. 
  144. ↑ Kon–Kys [online]. Mořkov: Kon–Kys [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  145. ↑ Kladexa [online]. Mořkov: Kladexa, 2007 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  146. ↑ Firma DAE EU [online]. Mořkov: DAE EU [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  147. ↑ Z historie Straníku – Nový Jičín [online]. Straník: Obec Straník [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  148. ↑ Adresář firem [online]. Mořkov: Obecní úřad obce Mořkov [cit. 2013-01-06]. Dostupné online. 
  149. ↑ Intenzity dopravy – Moravskoslezský kraj [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic, 2011 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. 
  150. ↑ Hanzelka, str. 70
  151. ↑ STANISLAVOVÁ, Tereza. Trať do Hostašovic byla po 121 letech zrušena, obce z ní chtějí cyklostezku. iDNES.cz [online]. 2010-12-19 [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. 
  152. ↑ Tarifní zóny v ODIS [online]. Ostrava: Koordinátor ODIS, 2012-12-09 [cit. 2012-12-20]. Dostupné online. 
  153. ↑ a b c d e Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s. Dostupné online. Kapitola Mořkov, s. 198. 
  154. ↑ a b c d e Historie [online]. Mořkov: Obec Mořkov [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  155. ↑ a b Hanzelka, str. 112
  156. ↑ Hanzelka, str. 111
  157. ↑ a b c d Hanzelka, str. 114
  158. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-12-03]. Identifikátor záznamu 345712876 : Kaple Panny Marie Bolestné. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  159. ↑ a b Hanzelka, str. 166
  160. ↑ Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s. Dostupné online. Kapitola Mořkov, s. 197. 
  161. ↑ a b c d Severa, str. 249
  162. ↑ a b c Hanzelka, str. 286
  163. ↑ Severa, str. 250
  164. ↑ Hanzelka, str. 268
  165. ↑ a b Hanzelka, str. 116
  166. ↑ Hanzelka, str. 115
  167. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-12-03]. Identifikátor záznamu 148887 : Pomník Rudé armády. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  168. ↑ Hanzelka, str. 248
  169. ↑ HOLLÝ, Ladislav. Turistická trasa číslo 4828, zelená [online]. Ostrava: Klastr cestovního ruchu, rev. 2003-06-09 [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. 
  170. ↑ Hanzelka, str. 249
  171. ↑ Číselník cyklotras IV. třídy v ČR. Praha: Klub českých turistů, 2012. 33 s. Dostupné online. Kapitola Severomoravský region: 6000–6999, s. 29. 
  172. ↑ RAICH, Karel. Cyklotrasa číslo 6016 Rožnov pod Radhoštěm – Pustevny [online]. Ostrava: Klub českých turistů, oblast Moravskoslezská, rev. 2008-03-30 [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. 
  173. ↑ Hanzelka, str. 430

Literatura

  • Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s. Dostupné online. 
  • BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 14, Okresy: Opava, Bílovec, Nový Jičín. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 252 s. ISBN 80-7067-583-7. 
  • HANZELKA, Vratislav. Mořkov : podhorská vesnice : komplexní historicko-zeměpisná studie. Brno: M. Hanzelka, 2000. 484 s. ISBN 80-238-7843-3. 
  • SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s. 
  • SCHWARZ, František; IMRÝŠEK, Ivo. 700 let obce Mořkova. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 1973, roč. 7, čís. 13, s. 1-14. ISSN 0139-9462. 
  • STIBOR, Jiří; MÜLLER, Karel. Falešný rytíř Jan Jeřábek z Mořkova. Těšínsko. 1999, roč. 42, čís. 4, s. 1-8. ISSN 0139-7605. 
  • ŠEFČÍK, Erich. Jan Jeřábek z Mořkova. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 1973, roč. 7, čís. 13. ISSN 0139-9462. 
  • NOVÁKOVÁ, Eva. Flóra okolí Mořkova. Brno, 2008 [cit. 2013-01-23]. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Vít Grulich. Dostupné online.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mořkov na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Mořkov
  • Slovníkové heslo Mořkov ve Wikislovníku
  • Obec Mořkov [online]. Mořkov: Obecní úřad obce Mořkov [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  • Křížem krajem [online]. Ostrava: Český rozhlas, 2008-11-14 [cit. 2013-12-22]. Kapitola Mořkov. Dostupné online. 
  • Sbor dobrovolných hasičů Mořkov [online]. Mořkov: Sbor dobrovolných hasičů Mořkov [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  • Základní a Mateřská škola Mořkov [online]. Mořkov: Základní a mateřská škola Mořkov [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  • Římskokatolická farnost Mořkov [online]. Mořkov: Římskokatolická farnost Mořkov [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
  • PYTR, Martin. Mořkov [online]. Mořkov: Martin Pytr [cit. 2012-12-23]. Dostupné online. 
Růžice kompasu Životice u Nového Jičína Veřovice Růžice kompasu
Hodslavice Sever Frenštát pod Radhoštěm
Západ   Mořkov   Východ
Jih
Zašová
Města, městyse a obce okresu Nový Jičín
Albrechtičky • Bartošovice • Bernartice nad Odrou • Bílov • Bílovec • Bítov • Bordovice • Bravantice • Frenštát pod Radhoštěm • Fulnek • Heřmanice u Oder • Heřmánky • Hladké Životice • Hodslavice • Hostašovice • Jakubčovice nad Odrou • Jeseník nad Odrou • Jistebník • Kateřinice • Kopřivnice • Kujavy • Kunín • Libhošť • Lichnov • Luboměř • Mankovice • Mořkov • Mošnov • Nový Jičín • Odry • Petřvald • Příbor • Pustějov • Rybí • Sedlnice • Skotnice • Slatina • Spálov • Starý Jičín • Studénka • Suchdol nad Odrou • Šenov u Nového Jičína • Štramberk • Tichá • Tísek • Trnávka • Trojanovice • Velké Albrechtice • Veřovice • Vražné • Vrchy • Závišice • Ženklava • Životice u Nového Jičína
legenda: město, městys.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mořkov&oldid=12069451“