Mlynařík dlouhoocasý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMlynařík dlouhoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďmlynaříkovití (Aegithalidae)
Rodmlynařík (Aegithalos)
Binomické jméno
Aegithalos caudatus
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladí ptáci

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) je malý druh pěvce z čeledi mlynaříkovitých (Aegithalidae).

Popis

Dorůstá délky 13-15 cm, v rozpětí křídel měří 16-19 cm a váží 6-8 g. Má zavalité tělo a nápadně dlouhý stupňovitý ocas, který měří 6-10 cm.[1] Svrchu je převážně černý s vínovým zbarvením na hřbetě, spodinu má bílou, šedou nebo narůžovělou, zobák, oči i končetiny tmavé a ocas taktéž černý s výraznými bílými vnějšími okraji. Ve střední Evropě se vyskytuje ve dvou poddruzích: mlynařík dlouhoocasý středoevropský (A. c. europaeus), který má nad okem silný tmavý pruh, a mlynařík dlouhoocasý severoevropský (A. c. caudatus), který má hlavu čistě bílou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají tmavé opeření po stranách hlavy.[2]

Často se ozývá, nejčastěji vysokým „sri-sri-sri“ nebo „sirr-sirr-sirr“. Zpěv je tichý, nevýrazný.

Rozšíření

Vyskytuje se na rozsáhlém území Eurasie, kde východně zasahuje až po Kamčatku. V Evropě zcela chybí pouze na Islandu, v severní části Skandinávie a Skotských ostrovů, na Baleárech, Sardinii a Krétě. Většina populací je stálých, některé severské však na zimu migrují na krátkou vzdálenost.[3]

Ve střední Evropě žije nejhojněji ve světlých vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s hustým podrostem. Zvláště v zimě se pak často vyskytuje také v parcích a zahradách.

V České republice hnízdí v počtu 55-110 tisíc párů od nížin po 1400 m n. m.[2] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.[4]

Chování

Dospělý pták na hnízdě

Mimo hnízdní období žije v menších hejnech až o 30 jedincích, obhajujících vlastní potravní teritorium. V zimě spolu ptáci i hřadují schouleni a těsně přitisknuti k sobě, což jim umožňuje větší odolnost vůči nízkým nočním teplotám. Děje se tak nejčastěji v hustých keřích 1-10 m nad zemí.

Je velmi čilý a obratně šplhá i po velmi tenkých větvích. Živí se zejména hmyzem a pavouky, na jaře požírá též mladé pupeny a různé plody, v zimě i semena.

Pohlavně dospívá již na konci prvního roku života; je monogamní. Hnízdo staví obě pohlaví u kmenů nebo ve větvích stromů či keřů obvykle ve výšce 1,5-6 m. Jedná se o kompaktní, uzavřenou, kulatou stavbu se silnými stěnami širokou průměrně 9-18 mm a vysokou asi 11-25 cm. Boční vletový otvor, který v průměru měří 30 mm, je téměř vždy umístěn na jeho horní polovině. Je postaveno zejména z mechů, lišejníků a pavučin, ale často i z jiných měkkých materiálů, včetně peří, vlny nebo srsti.[5][6]

V jedné snůšce je pak 8-12 (vzácně i 5-16) světlých, jemně červenohnědě skvrnitých, 14,2 x 11,1 mm velkých vajec, na jejichž 13-14 denní inkubaci se podílí samotná samice, které samec během tohoto období přináší potravu.[2][6]

S výjimkou hnízdícího páru s krmením mláďat často vypomáhá až 8 jiných dospělých mlynaříků. Mláďata hnízdo opouští po 14-18 dnech, ale dalších až 14 dnů jsou ještě krmena mimo něj.[1]

Ve volné přírodě se dožívá obvykle 2-3 let.

Odkazy

Šablona:Sisterlinks

Reference

  1. a b S. Harrap, D. Quinn: Chickadees, Tits, Nuthatches and Treecreepers, Princeton University Press, Princeton/New Jersey 1995. ISBN 0-691-01083-8 (anglicky)
  2. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 204. 
  3. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 72. 
  4. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. 
  5. C. Harrison, P. Castell, H. Hoerschelmann: Jungvögel, Eier und Nester der Vögel- Europas, Nordafrikas und des Mittleren Ostens, Aula Verlag, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-89104-685-5 (německy)
  6. a b U. N. Glutz von Blotzheim, K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas (HBV). Band 13/I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae, AULA-Verlag 1993/2001, ISBN 3-923527-00-4 (německy)

Literatura

  • Hudec, K. a kol. 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/2. Academia Praha.
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 404. 
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 197.