Mjasiščev M-50

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mjasiščev M-50
Myasischev M-50 @ Central Air Force Museum.jpg
Určení strategický bombardér
Výrobce Mjasiščev
První let 27. října 1959
Charakter Vyřazen
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů 2
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mjasiščev M-50 z bočního profilu v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu. Menší stroj s číslem 04 před ním napravo je Iljušin Il-28.
Mjasiščev M-50 v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu (větší světlejší stroj s trojúhelníkovým křídlem napravo nahoře.

Mjasiščev M-50 (v kódu NATO „Bounder“) byl prototyp sovětského nadzvukového (supersonického) strategického bombardéru. Prototyp poprvé vzlétl 27. října 1959, sériová výroba však nebyla uskutečněna [1]. Druhý letoun M-50 byl označen M-52 a poháněly ho motory Zubec 16-17. Uložení motorů bylo upraveno a na kýlovou plochu letounu byly přidány další vodorovné ocasní plochy. Letoun byl sice dokončen, ale letu se nikdy nedočkal. Jako většina ostatních projektů sovětských supersonických strategických bombardérů z 60. let 20. století byl i tento ukončen. Prioritou se staly mezikontinentální balistické rakety a vesmírný program.

Specifikace (M-50A)[editovat | editovat zdroj]

M-50

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Délka: 57,48 m
  • Rozpětí: 35,10 m
  • Výška: 8,25 m
  • Nosná plocha: 290,6 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 85 000 kg
  • Vzletová hmotnost: 175 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 200 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × proudový motor Dobrynin VD-7BA, každý o tahu 93,16kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 950 km/h
  • Dolet: 7 400 km
  • Dostup: 16 500 m
  • Plošné zatížení: 602 kg/m²
  • Poměr tah / hmotnost: 0,29

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 30 000 kg bomb nebo střel ve vnitřní pumovnici

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Sovětské bombardovací letouny, s. 184 a 186. (česky) 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 47. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOMEK, P. Lapcat s motory z vesmíru v civilní dopravě?. VTM Science [online]. [cit. 2008-09-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]