Mistrovství Evropy technických stupňů v judu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mistrovství Evropy technických stupňů v judu je dnes již neexistující typ soutěže v judu.

Byl to typ soutěží navržený samotným mistrem Kanem, ale řadou judistů (judoků) kritizovaný již v tehdejší době. Zánik přišel do několika let s přijetím juda na olympijské hry při zasedání olympijského výboru v roce 1960. Olympijský výbor měl podmínku zavedení váhových kategorií aby se souteží mohli účastnit i sportovci s nejudistických zemí. Studium juda je totiž celoživotní záležistost a dosáhnutí i 3. Danu je otázka několika let. Soutěže v 5. Danu se například nekonaly a soutěživý judisté jako byl například Anton Geesink, který 5. Danu dosáhl v roce 1958 by se mohl účastnit maximálně kategorie bez omezení.

Definitivní konec technických stupňů v Evropě přišel s nástupem sovětských sambistů do justických soutěží začátkem 60. let.

Mistři Evropy v technických stupních[editovat | editovat zdroj]

1. Kyu[editovat | editovat zdroj]

Rok Místo Datum Vítěz Finalista
1951 Francie Paříž, Francie 6. prosinec 1951 Francie Michel Dupré (FRA) Nizozemsko Anton Geesink (NED)
1952 Francie Paříž, Francie 10. prosinec 1952 Francie Gilbert Briskine (FRA) Nizozemsko Hein Essink (NED)

1. Dan[editovat | editovat zdroj]

Rok Místo Datum Vítěz Finalista
1951 Francie Paříž, Francie 6. prosinec 1951 Francie Bernard Pariset (FRA) Západní Německo Walter Schombert (FRG)
1952 Francie Paříž, Francie 10. prosinec 1952 Nizozemsko Anton Geesink (NED) Francie Georges Poumarat (FRA)
1954 Belgie Brusel, Belgie 11. prosinec 1954 Belgie Daniel Outelet (BEL) Francie Gilbert Briskine (FRA)
1955 Francie Paříž, Francie 4. prosinec 1955 Francie André Colonges (FRA) Francie Dominique Demartre (FRA)
1957 Nizozemsko Rotterdam, Nizozemsko listopad 1957 Spojené království John Newman (GBR) Francie Marcel Nottola (FRA)
1958 Španělsko Barcelona, Španělsko listopad 1958 Francie Michel Bourgoin (NED) Francie Marcel Nottola (FRA)
1959 Rakousko Vídeň, Rakousko květen 1959 Francie Lionel Grossain (FRA) Francie Jacques Le Berre (FRA)
1960 Nizozemsko Amsterdam, Nizozemsko květen 1960 Francie Michel Franceschi (FRA) Francie Jacques Le Berre (FRA)
1961 Itálie Milan, Itálie květen 1961 Východní Německo Herbert Niemann (GDR) Francie Yves Reymond (FRA)
1962 Západní Německo Essen, Německo květen 1962 Belgie Marcel Etienne (BEL) Sovětský svaz Boris Miščenko (URS)

2. Dan[editovat | editovat zdroj]

Rok Místo Datum Vítěz Finalista
1951 Francie Paříž, Francie 6. prosinec 1951 Francie Guy Cauquil (FRA) Spojené království John Chaplin (GBR)
1952 Francie Paříž, Francie 10. prosinec 1952 Rakousko Robert Jaquemond (AUT) Francie Bernard Pariset (FRA)
1954 Belgie Brusel, Belgie 11. prosinec 1954 Francie Michel Dupré (FRA) Spojené království Douglas Young (GBR)
1955 Francie Paříž, Francie 4. prosinec 1955 Belgie Daniel Outelet (BEL) Spojené království Douglas Young (GBR)
1957 Nizozemsko Rotterdam, Nizozemsko listopad 1957 Západní Německo Franz Sinek (FRG) Spojené království Alan Petherbridge (GBR)
1958 Španělsko Barcelona, Španělsko listopad 1958 Spojené království John Newman (GBR) Západní Německo Franz Sinek (FRG)
1959 Rakousko Vídeň, Rakousko květen 1959 Francie Marcel Nottola (FRA) Západní Německo Franz Sinek (FRG)
1960 Nizozemsko Amsterdam, Nizozemsko květen 1960 Francie Jean-Pierre Dessailly (FRA) Francie Alphonse Lemoine (FRA)
1961 Itálie Milan, Itálie květen 1961 Nizozemsko Theo van Ierland (NED) Francie Lionel Grossain (FRA)
1962 Západní Německo Essen, Německo květen 1962 Sovětský svaz Anzor Kibrocašvili (URS) Itálie Remo Venturelli (ITA)

3. Dan[editovat | editovat zdroj]

Rok Místo Datum Vítěz Finalista
1951 Francie Paříž, Francie 6. prosinec 1951 Francie Jean de Herdt (FRA) Spojené království Geof Gleeson (GBR)
1952 Francie Paříž, Francie 10. prosinec 1952 Francie Guy Cauquil (FRA) Rakousko Franz Nimführ (AUT)
1954 Belgie Brusel, Belgie 11. prosinec 1954 Francie Bernard Pariset (FRA) Francie Lucien Colonges (FRA)
1955 Francie Paříž, Francie 4. prosinec 1955 Nizozemsko Anton Geesink (NED) Francie Henri Courtine (FRA)
1957 Nizozemsko Rotterdam, Nizozemsko listopad 1957 Belgie Daniel Outelet (BEL) Západní Německo Walter Reiter (FRG)
1958 Španělsko Barcelona, Španělsko listopad 1958 Francie Robert Dazzi (FRA) Spojené království Douglas Young (GBR)
1959 Rakousko Vídeň, Rakousko květen 1959 Francie Michel Rabut (FRA) Francie Gilbert Legay (FRA)
1960 Nizozemsko Amsterdam, Nizozemsko květen 1960 Belgie Théo Guldemont (BEL) Itálie Nicola Tempesta (ITA)
1961 Itálie Milan, Itálie květen 1961 Francie Jean-Pierre Dessailly (FRA) Nizozemsko Willem Dadema (NED)
1962 Západní Německo Essen, Německo květen 1962 Spojené království Alan Petherbridge (GBR) Nizozemsko Theo van Ierland (NED)

4. Dan[editovat | editovat zdroj]

Souteže ve 4. Danu byly vypisovaný dříve, ale nebyly brány jako oficiální, protože se přihlašovali maximálně dva judisté z jedné země - v polovině 50. let byl 4. Dan v Evropě ojedinělý. Vlastnili ho pouze Britové a Francouzi.

Rok Místo Datum Vítěz Finalista
1957 Nizozemsko Rotterdam, Nizozemsko listopad 1957 Nizozemsko Anton Geesink (NED) Francie Henri Courtine (FRA)
1958 Španělsko Barcelona, Španělsko listopad 1958 Nizozemsko Anton Geesink (NED) Francie Bernard Pariset (FRA)
1959 Rakousko Vídeň, Rakousko květen 1959 Francie Henri Courtine (FRA) Francie Claude Collard (FRA)
1960 Nizozemsko Amsterdam, Nizozemsko květen 1960 Belgie Daniel Outelet (BEL) Nizozemsko Tonny Wagennar (NED)
1961 Itálie Milan, Itálie květen 1961 Itálie Nicola Tempesta (ITA) Belgie Théo Guldemont (BEL)
1962 Západní Německo Essen, Německo květen 1962 Francie Jean-Pierre Dessailly (FRA) Itálie Nicola Tempesta (ITA)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]