Miroslav Rafaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Miroslav Rafaj
Narození 25. dubna 1934
Zubří (u Rožnova pod Radhoštěm)
Úmrtí 5. prosince 1987 (ve věku 53 let)
Opava
Povolání lesní inženýr, redaktor a prozaik
Národnost česká
Stát ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Vysoká škola zemědělská a lesnická v Brně
Příbuzní Oldřich Rafaj (bratr)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Rafaj (25. dubna 1934, Zubří (u Rořnova pod Radhoštěm)12. května 1987, Opava) byl český lesní inženýr, redaktor a prozaik, bratr (dvojče) literárního kritika a básníka Oldřicha Rafaje.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně obor inženýrské stavby lesnické a roku 1958 získal titul inženýr. Od roku 1960 žil v Opavě, kde do roku 1968 působil jako stavbyvedoucí a projektant v podniku zemědělských meliorací. Pak řídil opavskou Okresní správu silnic a v letech 1971-1972 byl vedoucím odboru výstavby Městského národního výboru ve Vítkově. Roku 1973 se stal šéfredaktorem nakladatelství Profil v Ostravě a tuto funkci vykonával až do své smrti. Zároveň se roku 1977 stal tajemníkem severomoravské pobočky normalizačního Svazu českých spisovatelů.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Náměty pro své prózy čerpal především z pracovních prostředí, které osobně poznal. Jeho hrdinové v nich překonávají pracovní těžkosti a vzájemná nedorozumění a nacházejí k sobě cestu tím, že zapomínají na osobní zájmy ve prospěch společného díla, čímž demonstrují zrání nového socialistického člověka. V letech tzv. normalizace byly proto jeho knihy vyzvedány jako vzor tzv. angažované literatury. Jeho prozaické dílo doplňuje několik divadelních, televizních a rozhlasových her.[1]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Prózy[editovat | editovat zdroj]

  • Neustále kolem tebe (1963), cyklus povídek ze života kopáčů na melioračních stavbách v severomoravském pohraničí.
  • Obtíže rovin (1973), román z prostředí melioračních prací o vytváření odpovědného vztahu k práci.
  • Výzvy k soukromým slavnostem (1975), soubor povídek a novel o osudech současných lidí.
  • Slepá kolej (1975), sbírka povídek z prostředí vodohospodářských staveb popisujících situace, kdy jde o řešení namáhavého a důležitého pracovního úkolu.
  • Slaný sníh (1976), román z podhorského kraje jehož hrdina, předák party silničářů, ztrácí pro svůj až fanatický přístup k boji s přírodním živlem vztah ke své rodině.
  • Zahrada po rodičích (1979), soubor črt, povídek a novel.
  • Průzkum větrných mlýnů v Oderských vrších (1979), román, jehož hrdina, stárnoucí dělník z kamenolomu, si uvědomí vztah svého života k životům minulých generací a snaží se v kraji, kde dříve byly stovky větrných mlýnů, alespoň jeden znovu postavit.
  • Hořící kůň (1980), sbírka povídek, jejímiž hrdiny jsou většinou přímí účastníci partyzánské hnutí, které formovalo jejich myšlení (autor konfrontuje tragickou dobu nacistické okupace s mírovým životem za socialismu).
  • Obklopen blaženými postavami (1984), sbírka povídek o prostých lidech z Valašska.
  • Pěší lidé (1985), sbírka povídek, ve kterých autor vyzývá k lidské solidaritě.
  • Čas bez slitování (1986), výbor z autorova povídkového díla.

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Hrst země (1972), rozhlasová hra.
  • Vánice (1973), rozhlasová hra.
  • Chléb s medem (1975), rozhlasová hra.
  • Dostihy v Odrách (1976), divadelní hra.
  • Cesta do vnitrozemí (1976), divadelní hra.
  • Chuť na rozinky (1977), televizní hra.
  • Most naděje (1980), televizní hra.

Filmové a televizní adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • Obtíže rovin (1975), televizní film, režie Alois Müller.
  • Muž s orlem a slepicí (1978), film, režie Ivo Novák.
  • Slaný sníh (1984), televizní film, režie Otakar Kosek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 294-295

Externí okazy[editovat | editovat zdroj]