Miroslav Moc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miroslav Moc

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1971 – 1976
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 12. února 1928
Předlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. června 1996 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma mater VŠP ÚV KSČ
Profese politik, spisovatel a novinář
Ocenění Řád práce řp (1970)
Řád Vítězného února řvú (1973)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Moc (12. února 1928 Předlice - 27. června 1996 Praha[1]) byl český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a šéfredaktor deníku Rudé právo za normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Koncem druhé světové války pracoval jako lesní dělník v Suchdole nad Lužnicí[1]. V roce 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1946-1947 působil jako redaktor komunistického regionálního listu v severních Čechách Průboj. V letech 1953-1954 absolvoval stranickou vysokou školu v Moskvě a koncem 50. let navštěvoval i přednášky na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1947-1963 působil jako redaktor listu Mladá fronta, v letech 1963-1969 byl redaktorem deníku Rudé právo (mezi roky 1966 a 1969 coby zahraniční dopisovatel z Bonnu) a v letech 1969-1975 i jeho šéfredaktorem. Názorově patřil v letech 1968-1969 k prosovětské konzervativní části KSČ.[2][3][4]

Jeho nástup do čela redakce Rudého práva v dubnu 1969 přímo souvisel s nástupem normalizačních politiků po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (Gustáv Husák místo Alexandra Dubčeka).[5] V květnu 1969 patřil mezi signatáře prohlášení Slovo do vlastních řad, v němž se apelovalo na větší loajalitu novinářské obce vůči KSČ a novému kurzu normalizace.[6]

26. září 1969 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XIV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období leden 1970 - říjen 1975 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.[2] Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 57 - Děčín-sever, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1976.[7][8]

V období let 1975-1981 působil jako velvyslanec Československa ve Švýcarsku.[2] Po návratu z Bernu byl zařazen do 4. německo-rakouského odboru ministerstva zahraničí, ale již v roce 1982 z ministerstva odešel zpět do stranického aparátu.[1]

V roce 1970 byl vyznamenán Řádem práce, v roce 1973 Řádem Vítězného února.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 496-497
  2. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Prosinec 1971, roč. 52., čís. 284, s. 3. Dostupné online. 
  4. Miroslav Moc [online]. munzinger.de [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (německy) 
  5. Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (14) [online]. pozitivni-noviny.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (česky) 
  6. Signatáři prohlášení Slovo do vlastních řad [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (česky) 
  8. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (česky) 
  9. Malá československá encyklopedie M–Pol: s. 289.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]