Miroslav Moc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miroslav Moc
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1971 – 1976
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození12. února 1928
Předlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. června 1996
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materVŠP ÚV KSČ
Profesepolitik, spisovatel a novinář
OceněníŘád práce řp (1970)
Řád Vítězného února řvú (1973)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Moc (12. února 1928 Předlice - 27. června 1996 Praha[1]) byl český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a šéfredaktor deníku Rudé právo za normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Koncem druhé světové války pracoval jako lesní dělník v Suchdole nad Lužnicí[1]. V roce 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1946-1947 působil jako redaktor komunistického regionálního listu v severních Čechách Průboj. V letech 1953-1954 absolvoval stranickou vysokou školu v Moskvě a koncem 50. let navštěvoval i přednášky na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1947-1963 působil jako redaktor listu Mladá fronta, v letech 1963-1969 byl redaktorem deníku Rudé právo (mezi roky 1966 a 1969 coby zahraniční dopisovatel z Bonnu) a v letech 1969-1975 i jeho šéfredaktorem. Názorově patřil v letech 1968-1969 k prosovětské konzervativní části KSČ.[2][3][4]

Jeho nástup do čela redakce Rudého práva v dubnu 1969 přímo souvisel s nástupem normalizačních politiků po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (Gustáv Husák místo Alexandra Dubčeka).[5] V květnu 1969 patřil mezi signatáře prohlášení Slovo do vlastních řad, v němž se apelovalo na větší loajalitu novinářské obce vůči KSČ a novému kurzu normalizace.[6]

26. září 1969 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XIV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období leden 1970 - říjen 1975 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.[2] Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 57 - Děčín-sever, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1976.[7][8]

V období let 1975-1981 působil jako velvyslanec Československa ve Švýcarsku.[2] Po návratu z Bernu byl zařazen do 4. německo-rakouského odboru ministerstva zahraničí, ale již v roce 1982 z ministerstva odešel zpět do stranického aparátu.[1]

V roce 1970 byl vyznamenán Řádem práce, v roce 1973 Řádem Vítězného února.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 496-497
  2. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-12]. Dostupné online. 
  3. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Prosinec 1971, roč. 52., čís. 284, s. 3. Dostupné online. 
  4. Miroslav Moc [online]. munzinger.de [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (německy) 
  5. Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (14) [online]. pozitivni-noviny.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  6. Signatáři prohlášení Slovo do vlastních řad [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  8. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  9. Malá československá encyklopedie M–Pol: s. 289.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]