Miroslav Drofa
Miroslav Drofa | |
---|---|
Narození | 25. října 1908 Všehrdy Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. května 1984 (ve věku 75 let) Gottwaldov Československo |
Místo pohřbení | Lesní hřbitov ve Zlíně |
Vzdělání | Vyšší průmyslová škola stavební Plzeň |
Povolání | Architekt |
Ocenění | Řád za zásluhy o výstavbu (1960) Řád práce za celoživotní dílo a činnost v oblasti architektonické tvorby (1968) |
Choť | Vlasta Drofová rozená Šmejcová |
Děti | Jiří Drofa, Miroslav Drofa |
Rodiče | Emilie Drofová rozená Gschwindová, Matěj Drofa |
Příbuzní | Hedvika, Milada, Ladislav (sourozenci) |
Web | www.drofa.com |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miroslav Drofa (25. října 1908 Všehrdy – 1. května 1984 Gottwaldov) byl český architekt, který výrazně přispěl k urbanistickému rozvoji Zlína a okolí, zejména ve spolupráci s firmou Baťa. Ačkoliv nebyl formálně vzdělán jako architekt, jeho technická preciznost, všestrannost a důraz na funkcionalistický přístup ho rychle zařadily mezi klíčové osobnosti československé architektury. Drofa se podílel na přechodu od tradičních baťovských domků k výstavbě výškových obytných budov a hrál důležitou roli při zrodu typizace bytové výstavby v Československu. Vedle bytových projektů se výrazně angažoval v oblasti průmyslových staveb, zejména pro textilní, sklářský, keramický a polygrafický průmysl. Svým přístupem, který kombinoval funkčnost, úspornost a estetiku, ovlivnil mnoho projektů v Československu i zahraničí.[1][2][3]
Životopis a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Do svých dvaceti let žil na Plzeňsku. Po ukončení studií na Vyšší průmyslové škole stavební v Plzni odešel pracovat k firmě Baťa a natrvalo přesídlil do Zlína. Od roku 1928 byl pracovníkem stavebního oddělení. Navrhl různé druhy budov ve Zlíně, Zruči nad Sázavou, Partizánském, Svitu apod. Byl také v týmu realizujícím projekty baťových obchodních domů v Praze na Václavském náměstí, v Husově - dnes Husitské ulici, v Celetné, v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Kroměříži, Mělníku,[4] Olomouci, Lučenci a Užhorodu.[1]
V letech 1940–1942 působil ve Zruči nad Sázavou jako vedoucí návrhového oddělení firmy Baťa, kde ve spolupráci s architektem Vladimírem Karfíkem navrhl řadu budov. K těm patří továrna, centrála tepla, škola, tři svobodárny, společenský dům, rodinné domy pro zaměstnance a vila ředitele kožedělného závodu.[5]
Drofa se jako člen týmu podílel také na zahraničních projektech firmy Baťa ve městech Borovo v Jugoslávii, Möhlinu ve Švýcarsku, Hellcourtu ve Francii, Chelneku v Polsku a Batanagaru v Indii.[6]
Po druhé světové válce bylo stavební oddělení firmy Baťa zestátněno. Ze Zlína odešli oba tvůrci podoby města, architekti Gahura a Karfík. Název znárodněné Baťovy firmy se ustálil na jméně „Projektová a inženýrská organizace Centroprojekt“. Projekční ústav úspěšně pokračoval v Baťových stopách a byl ministerstvem průmyslu postupně pověřen funkcí generálního projektanta textilního, kožedělného, gumárenského a polygrafického průmyslu. Navíc se zde řešily i výhledové studie rozsáhlých průmyslových výrobních celků. Většina z nich vznikla v pracovní skupině Miroslava Drofy.[7]
Období Drofovy architektonické tvorby se datuje mezi léty 1937 až 1981. Projektoval občanskou, veřejnou, dopravní a průmyslovou oblast. Vycházel ze studia zahraničního odborného tisku a trendů architektury v USA a Evropě. U Baťů se naučil dbát zejména na účelnost a cenu stavby.[2]
Architekt Drofa uskutečnil se svými spolupracovníky ve Zlíně zásadní přeměnu bydlení od původních Baťových domků k výstavbě výškových obytných budov.[8] Byl jedním z projektantů, kteří byli u zrodu typizační činnosti v bytové výstavbě v Československu. Do nově koncipovaných typů bytů přenesl podmínky, umožňující hromadnou výstavbu. Jeho tehdejší projekty se staly vzorem pro typové podklady nebo jejich vznik silně ovlivňovaly.[3]
Výběr z realizovaného díla
[editovat | editovat zdroj]Občanská výstavba
[editovat | editovat zdroj]Rodinné domy
[editovat | editovat zdroj]První rodinný dům podle svého projektu postavil architekta Drofa ve Zlíně v roce 1937. V době velkého rozmachu firmy Baťa ve třicátých letech, navrhl Drofa několik nových typů zlínských domků označených autorovým jménem (Drofa I, II, III) určených pro zaměstnance firmy Baťa.[9]
-
První typový jednodomek s garáží, 1937
-
Rodinný dvojdomek s rovnou střechou, 1938
-
Rodinný dvojdomek se šikmou střechou, 1938
-
Vzorový domek typu DROFA II, 1940
Spolu s Hynkem Adamcem, Bohumírem Kulou, Vladimírem Kubečkou a Jiřím Voženílkem se podílel na vývoji technologie montovaných rodinných domů, která se stala základem pro pozdější vznik panelových bytových domů řady „G“.[10] V roce 1946 navrhl pro obytnou čtvrť Podvesná několik čtyřdomků a dva osmidomky. Tím éra baťovského typu zástavby skončila.
-
Čtyřdomky na Podvesné, 1946
-
Osmidomek na Podvesné, 1947
Výškové domy
[editovat | editovat zdroj]Definitivní přechod k výškové bytové výstavbě byl dokumentován regulačním plánem z roku 1947. K tomu se vymezila nová obytná zóna. Drofa pro ni navrhl dva osmipodlažní chodbové Morýsovy domy[11][12] a pět Věžových domů.[13][14][15] Projekt navazuje na baťovské výrazové prvky v podobě neomítaného spárovaného zdiva a železobetonových sloupů. Fasádu doplnil o předsazené perforované balkony vyrobené z betonových prefabrikátů, jejichž design byl později uplatněn i na dalších bytových domech ve Zlíně. Růstem staveb do výšky se vytvořilo nové panorama města,[16] navýšily se ubytovací kapacity a město získalo jak úsporu stavebního prostoru, tak i finanční úspory.
-
Morýsovy domy, 1947
-
Věžové domy, 1950
Drofovy výškové obytné domy se spolu s třípodlažními Karfíkovými domy zasloužily ve Zlíně v období tzv. „dvouletky“ o vysokou kvalitu bydlení. Byty charakterizují přehledný a účelný půdorys, doplněný o moderní bytové doplňky. Dosažená úroveň převyšovala tehdejší obvyklý bytový standard v Československu. Drofovo pojetí výškových bytových domů a přechod k vícepodlažní bytové zástavbě ve Zlíně úspěšně navázalo na tvorbu architektů Gahury a Karfíka. Tímto vkladem ovlivnil zásadní a rozhodující panorama města. Vytvořil pro něj charakteristické přehledné páteřní řazení jednoduchých hmot. V roce 1960 převzal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu a v roce 1968 jej vyznamenal prezident republiky Ludvík Svoboda Řádem práce za celoživotní dílo a činnost v oblasti architektonické tvorby.[17]
-
Experimentální chodbový dům hotelového typu Drofa, 1963[18]
Veřejná výstavba
[editovat | editovat zdroj]Školy
[editovat | editovat zdroj]Šestnáctitřídní a pětadvacetitřídní základní školy na ulici Dřevnická ve Zlíně byly samostatnými školskými zařízeními. Oba subjekty byly koncipovány tak, aby se využila blízkost jejich vzájemné polohy. Ta umožňovala vybudovat a využívat společné stravovací zařízení včetně kuchyně. Společný byl i sál s jevištěm pro zájmové školní akce.[19]
-
Šestnácti třídní škola, 1952
-
Pětadvaceti třídní škola, 1958
-
Dobová fotografie komplexu obou budov pětadvacetitřídní školy
-
Kresba školy od akademického malíře Františka Peňáze
Zdravotní zařízení
[editovat | editovat zdroj]Podle Drofova návrhu, na kterém spolupracoval s architektkou Lewisovou, byla v roce 1953 postavena budova 21. pavilonu Nemocnice T. Bati.[1]
V roce 1952 pracoval společně se stavitelem Karlem Kárníkem na projektu Okresního zdravotnického střediska v Gottwaldově. Projekt vznikal v době prosazování socialistického realismu, jehož uplatnění se stalo pro architekty i urbanisty v podstatě povinným. Posuzoval se ideově správný postoj tvůrců k podobě vznikající architektury v sovětském bloku. Drofa, formovaný obdobím funkcionalismu, se snažil co nejvíce prvky socialistického realismu v návrhu budovy potlačit. K tomu využil i jednu ze zásad uplatnění socialistického realismu. Architekti měli při tvorbě díla vzít v potaz místní tvář architektury a zakomponovat ji do projektu. V souladu s touto podmínkou aplikoval na fasádě budovy tradiční baťovské spárované zdivo. Tím částečně zmírnil celkový vjem prvků socialistického realismu a potlačil jen na únosnou míru.[20]
-
Pavilon č. 21 nemocnice T. Bati ve Zlíně, 1953
-
Poliklinika, 1954
-
Průčelí budovy Polikliniky, 1954
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Na konci 50. let vznikla podle Drofova návrhu Tramvajová vozovna v Ostravě-Porubě.[21]
Průmyslová výstavba
[editovat | editovat zdroj]Architekt Drofa se významně podílel na projektech zejména v oblasti textilního, sklářského, keramického a polygrafického průmyslu v Československu. Současně byl tvůrcem rozvojových studií průmyslových závodů.[1]
Keramické závody Bechyně (1958) Bechyně – Závod byl určen pro výrobu užitkové sanitární keramiky.[22]
Jablonex (1959) Jablonec nad Nisou – Jablonex byl sklářským podnikem zahraničního obchodu. Probíhaly zde obchodní kontakty se zahraničními zákazníky. Akce byly spojeny s prezentací firmy a tomu měla odpovídat i stavební stránka a vybavenost budov vč. interiérů. Byly důležité pro podporu pozitivního vnímání obchodních partnerů a pohled na úroveň českého sklářství.[22]
Závod na kovovou bižuterii (1960) Jablonec nad Nisou – Závod byl svého času ve střední Evropě největším výrobcem kovové bižuterie. Na plášti administrativní budovy a výrobních budov tehdy byly jako novinka použity sklobetonové výplně z celoskleněných příček Copilit z NDR.[22]
Rekonstrukce sklárny Řetenice (1960)[22]
Tiskárna Zlín Louky (1972) – Dříve Moravské tiskařské závody Gottwaldov.[22]
Pletařský kombinát Košice (1976) – Vyprojektován ve spolupráci s Ing. arch. Jaroslavem Hoškem.[22]
Místo posledního odpočinku
[editovat | editovat zdroj]Architekt Drofa je pohřben na Lesním hřbitově ve Zlíně. Je jmenovitě uveden spolu s Tomášem Baťou, architektem Františkem L. Gahurou a filmaři Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem na orientačním plánu lesního hřbitova.[23]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Architekt Drofa: Životopis [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ a b JEMELKA, Martin. Baťovská Zruč: Miroslav Drofa [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ a b spolek aArchitektura. Miroslav Drofa. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Obchodní dům Baťa a dům Ladislava Šafránka [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ TOMALOVÁ, Jana. Baťova Zruč: Objekty [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Informační centrum Baťa. Baťovská tovární města v zahraničí [online]. Zlín: Knihovna Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Jiří Kotásek. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Bytové domy. Turistický informační portál města Zlína [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Architekt Drofa: Občanská výstavba ve 30. letech [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Od cihly k panelu. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Morýsovy domy. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Morýsovy domy – Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Věžové domy. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ činžovní dům. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Věžové obytné domy, 1947. www.zlin.eu [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Chodbové "Morýsovy" domy, 1947. www.zlin.eu [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Řád Práce – seznam nositelů [online]. Archiv Pražského hradu, 2012-11-30 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Experimentální chodbový dům hotelového typu (Drofa). Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ základní škola. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Poliklinika. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Architekt Drofa: Doprava [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Architekt Drofa: Průmyslová výstavba [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ spolek aArchitektura. Lesní hřbitov. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Drofa na Wikimedia Commons
- Architekt Drofa - životopis a přehled realizací
- Zlínský architektonický manuál - Miroslav Drofa
- Baťovská Zruč - Miroslav Drofa