Přeskočit na obsah

Miroslav Drofa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miroslav Drofa
Narození25. října 1908
Všehrdy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. května 1984 (ve věku 75 let)
Gottwaldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníLesní hřbitov ve Zlíně
VzděláníVyšší průmyslová škola stavební Plzeň
PovoláníArchitekt
OceněníŘád za zásluhy o výstavbu (1960)
Řád práce za celoživotní dílo a činnost v oblasti architektonické tvorby (1968)
ChoťVlasta Drofová rozená Šmejcová
DětiJiří Drofa,
Miroslav Drofa
RodičeEmilie Drofová rozená Gschwindová,
Matěj Drofa
PříbuzníHedvika, Milada, Ladislav (sourozenci)
Webwww.drofa.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Drofa (25. října 1908 Všehrdy1. května 1984 Gottwaldov) byl český architekt, který výrazně přispěl k urbanistickému rozvoji Zlína a okolí, zejména ve spolupráci s firmou Baťa. Ačkoliv nebyl formálně vzdělán jako architekt, jeho technická preciznost, všestrannost a důraz na funkcionalistický přístup ho rychle zařadily mezi klíčové osobnosti československé architektury. Drofa se podílel na přechodu od tradičních baťovských domků k výstavbě výškových obytných budov a hrál důležitou roli při zrodu typizace bytové výstavby v Československu. Vedle bytových projektů se výrazně angažoval v oblasti průmyslových staveb, zejména pro textilní, sklářský, keramický a polygrafický průmysl. Svým přístupem, který kombinoval funkčnost, úspornost a estetiku, ovlivnil mnoho projektů v Československu i zahraničí.[1][2][3]

Životopis a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Do svých dvaceti let žil na Plzeňsku. Po ukončení studií na Vyšší průmyslové škole stavební v Plzni odešel pracovat k firmě Baťa a natrvalo přesídlil do Zlína. Od roku 1928 byl pracovníkem stavebního oddělení. Navrhl různé druhy budov ve Zlíně, Zruči nad Sázavou, Partizánském, Svitu apod. Byl také v týmu realizujícím projekty baťových obchodních domů v Praze na Václavském náměstí, v Husově - dnes Husitské ulici, v Celetné, v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Kroměříži, Mělníku,[4] Olomouci, Lučenci a Užhorodu.[1]

V letech 1940–1942 působil ve Zruči nad Sázavou jako vedoucí návrhového oddělení firmy Baťa, kde ve spolupráci s architektem Vladimírem Karfíkem navrhl řadu budov. K těm patří továrna, centrála tepla, škola, tři svobodárny, společenský dům, rodinné domy pro zaměstnance a vila ředitele kožedělného závodu.[5]

Drofa se jako člen týmu podílel také na zahraničních projektech firmy Baťa ve městech Borovo v Jugoslávii, Möhlinu ve Švýcarsku, Hellcourtu ve Francii, Chelneku v Polsku a Batanagaru v Indii.[6]

Po druhé světové válce bylo stavební oddělení firmy Baťa zestátněno. Ze Zlína odešli oba tvůrci podoby města, architekti Gahura a Karfík. Název znárodněné Baťovy firmy se ustálil na jméně „Projektová a inženýrská organizace Centroprojekt“. Projekční ústav úspěšně pokračoval v Baťových stopách a byl ministerstvem průmyslu postupně pověřen funkcí generálního projektanta textilního, kožedělného, gumárenského a polygrafického průmyslu. Navíc se zde řešily i výhledové studie rozsáhlých průmyslových výrobních celků. Většina z nich vznikla v pracovní skupině Miroslava Drofy.[7]

Období Drofovy architektonické tvorby se datuje mezi léty 1937 až 1981. Projektoval občanskou, veřejnou, dopravní a průmyslovou oblast. Vycházel ze studia zahraničního odborného tisku a trendů architektury v USA a Evropě. U Baťů se naučil dbát zejména na účelnost a cenu stavby.[2]

Architekt Drofa uskutečnil se svými spolupracovníky ve Zlíně zásadní přeměnu bydlení od původních Baťových domků k výstavbě výškových obytných budov.[8] Byl jedním z projektantů, kteří byli u zrodu typizační činnosti v bytové výstavbě v Československu. Do nově koncipovaných typů bytů přenesl podmínky, umožňující hromadnou výstavbu. Jeho tehdejší projekty se staly vzorem pro typové podklady nebo jejich vznik silně ovlivňovaly.[3]

Výběr z realizovaného díla

[editovat | editovat zdroj]

Občanská výstavba

[editovat | editovat zdroj]

Rodinné domy

[editovat | editovat zdroj]

První rodinný dům podle svého projektu postavil architekta Drofa ve Zlíně v roce 1937. V době velkého rozmachu firmy Baťa ve třicátých letech, navrhl Drofa několik nových typů zlínských domků označených autorovým jménem (Drofa I, II, III) určených pro zaměstnance firmy Baťa.[9]

Spolu s Hynkem Adamcem, Bohumírem Kulou, Vladimírem Kubečkou a Jiřím Voženílkem se podílel na vývoji technologie montovaných rodinných domů, která se stala základem pro pozdější vznik panelových bytových domů řady „G“.[10] V roce 1946 navrhl pro obytnou čtvrť Podvesná několik čtyřdomků a dva osmidomky. Tím éra baťovského typu zástavby skončila.

Výškové domy

[editovat | editovat zdroj]

Definitivní přechod k výškové bytové výstavbě byl dokumentován regulačním plánem z roku 1947. K tomu se vymezila nová obytná zóna. Drofa pro ni navrhl dva osmipodlažní chodbové Morýsovy domy[11][12] a pět Věžových domů.[13][14][15] Projekt navazuje na baťovské výrazové prvky v podobě neomítaného spárovaného zdiva a železobetonových sloupů. Fasádu doplnil o předsazené perforované balkony vyrobené z betonových prefabrikátů, jejichž design byl později uplatněn i na dalších bytových domech ve Zlíně. Růstem staveb do výšky se vytvořilo nové panorama města,[16] navýšily se ubytovací kapacity a město získalo jak úsporu stavebního prostoru, tak i finanční úspory.

Drofovy výškové obytné domy se spolu s třípodlažními Karfíkovými domy zasloužily ve Zlíně v období tzv. „dvouletky“ o vysokou kvalitu bydlení. Byty charakterizují přehledný a účelný půdorys, doplněný o moderní bytové doplňky. Dosažená úroveň převyšovala tehdejší obvyklý bytový standard v Československu. Drofovo pojetí výškových bytových domů a přechod k vícepodlažní bytové zástavbě ve Zlíně úspěšně navázalo na tvorbu architektů Gahury a Karfíka. Tímto vkladem ovlivnil zásadní a rozhodující panorama města. Vytvořil pro něj charakteristické přehledné páteřní řazení jednoduchých hmot. V roce 1960 převzal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu a v roce 1968 jej vyznamenal prezident republiky Ludvík Svoboda Řádem práce za celoživotní dílo a činnost v oblasti architektonické tvorby.[17]

Veřejná výstavba

[editovat | editovat zdroj]

Šestnáctitřídní a pětadvacetitřídní základní školy na ulici Dřevnická ve Zlíně byly samostatnými školskými zařízeními. Oba subjekty byly koncipovány tak, aby se využila blízkost jejich vzájemné polohy. Ta umožňovala vybudovat a využívat společné stravovací zařízení včetně kuchyně. Společný byl i sál s jevištěm pro zájmové školní akce.[19]

Zdravotní zařízení

[editovat | editovat zdroj]

Podle Drofova návrhu, na kterém spolupracoval s architektkou Lewisovou, byla v roce 1953 postavena budova 21. pavilonu Nemocnice T. Bati.[1]

V roce 1952 pracoval společně se stavitelem Karlem Kárníkem na projektu Okresního zdravotnického střediska v Gottwaldově. Projekt vznikal v době prosazování socialistického realismu, jehož uplatnění se stalo pro architekty i urbanisty v podstatě povinným. Posuzoval se ideově správný postoj tvůrců k podobě vznikající architektury v sovětském bloku. Drofa, formovaný obdobím funkcionalismu, se snažil co nejvíce prvky socialistického realismu v návrhu budovy potlačit. K tomu využil i jednu ze zásad uplatnění socialistického realismu. Architekti měli při tvorbě díla vzít v potaz místní tvář architektury a zakomponovat ji do projektu. V souladu s touto podmínkou aplikoval na fasádě budovy tradiční baťovské spárované zdivo. Tím částečně zmírnil celkový vjem prvků socialistického realismu a potlačil jen na únosnou míru.[20]

Na konci 50. let vznikla podle Drofova návrhu Tramvajová vozovna v Ostravě-Porubě.[21]

Průmyslová výstavba

[editovat | editovat zdroj]

Architekt Drofa se významně podílel na projektech zejména v oblasti textilního, sklářského, keramického a polygrafického průmyslu v Československu. Současně byl tvůrcem rozvojových studií průmyslových závodů.[1]

Keramické závody Bechyně (1958) Bechyně – Závod byl určen pro výrobu užitkové sanitární keramiky.[22]

Jablonex (1959) Jablonec nad Nisou – Jablonex byl sklářským podnikem zahraničního obchodu. Probíhaly zde obchodní kontakty se zahraničními zákazníky. Akce byly spojeny s prezentací firmy a tomu měla odpovídat i stavební stránka a vybavenost budov vč. interiérů. Byly důležité pro podporu pozitivního vnímání obchodních partnerů a pohled na úroveň českého sklářství.[22]

Závod na kovovou bižuterii (1960) Jablonec nad Nisou – Závod byl svého času ve střední Evropě největším výrobcem kovové bižuterie. Na plášti administrativní budovy a výrobních budov tehdy byly jako novinka použity sklobetonové výplně z celoskleněných příček Copilit z NDR.[22]

Rekonstrukce sklárny Řetenice (1960)[22]

Tiskárna Zlín Louky (1972) – Dříve Moravské tiskařské závody Gottwaldov.[22]

Pletařský kombinát Košice (1976) – Vyprojektován ve spolupráci s Ing. arch. Jaroslavem Hoškem.[22]

Místo posledního odpočinku

[editovat | editovat zdroj]

Architekt Drofa je pohřben na Lesním hřbitově ve Zlíně. Je jmenovitě uveden spolu s Tomášem Baťou, architektem Františkem L. Gahurou a filmaři Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem na orientačním plánu lesního hřbitova.[23]

  1. a b c d Architekt Drofa: Životopis [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  2. a b JEMELKA, Martin. Baťovská Zruč: Miroslav Drofa [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  3. a b spolek aArchitektura. Miroslav Drofa. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  4. Obchodní dům Baťa a dům Ladislava Šafránka [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  5. TOMALOVÁ, Jana. Baťova Zruč: Objekty [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  6. Informační centrum Baťa. Baťovská tovární města v zahraničí [online]. Zlín: Knihovna Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  7. spolek aArchitektura. Jiří Kotásek. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  8. Bytové domy. Turistický informační portál města Zlína [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  9. Architekt Drofa: Občanská výstavba ve 30. letech [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  10. spolek aArchitektura. Od cihly k panelu. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  11. spolek aArchitektura. Morýsovy domy. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  12. Morýsovy domy – Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  13. spolek aArchitektura. Věžové domy. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  14. činžovní dům. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  15. Věžové obytné domy, 1947. www.zlin.eu [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  16. Chodbové "Morýsovy" domy, 1947. www.zlin.eu [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  17. Řád Práce – seznam nositelů [online]. Archiv Pražského hradu, 2012-11-30 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  18. spolek aArchitektura. Experimentální chodbový dům hotelového typu (Drofa). Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  19. základní škola. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  20. spolek aArchitektura. Poliklinika. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  21. Architekt Drofa: Doprava [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  22. a b c d e f Architekt Drofa: Průmyslová výstavba [online]. 2005-07-01 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  23. spolek aArchitektura. Lesní hřbitov. Zlínský architektonický manuál [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]