Miroslav Boháček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Miroslav Boháček
Narození 10. září 1899
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. ledna 1982 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání profesor římského práva
Zaměstnavatelé Univerzita Komenského v Bratislavě
Univerzita Karlova v Praze
ČSAV
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Boháček (10. září 1899 Praha12. ledna 1982 Praha) byl český právník a kodikolog, profesor římského práva na právnické fakultě Univerzity Komenského a právnické fakultě Univerzity Karlovy, později pracovník komise Československé akademie věd pro soupis a studium rukopisů.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl zahradník v zemském ústavu pro choromyslné, měl ještě tři bratry a sestru. Miroslav studoval na gymnáziu v Žitné ulici a na klasickém gymnáziu v Resslově ulici v Praze, poté se zapsal na českou právnickou fakultu. Už během studií se začal velmi zajímat o římské právo, nenavštěvoval pouze přednášky profesorů Heyrovského a Vančury, ale také papyrologický seminář profesora San Nicolò na německé právnické fakultě a díky stipendiu mohl jeden semestr strávit na univerzitě v italském Palermu, kde přednášel např. profesor Riccobono. Zároveň pracoval jako odborný asistent ve fakultní knihovně, v níž zůstal i po absolutoriu a získání doktorátu práv roku 1923. O tři roky později se v oboru římského práva habilitoval a začal o něm přednášet. Publikoval např. studie Římské právní prvky v právní knize brněnského písaře Jana (1924) nebo Ademptio legati (1925).[1]

Mimořádným profesorem a ordinářem římského práva se Miroslav Boháček stal už v roce 1927 na bratislavské právnické fakultě, kde přednášel i o mezinárodním právu soukromém. Zde začal vydávat sérii učebních textů Nástin přednášek o právu římském a učil např. Štefana Lubyho nebo Karola Rebra. Roku 1933 se vrátil do Prahy, jmenování řádným profesorem římského práva překazila krize konce 30. let, takže se jím stal až roku 1945. Z doby předválečné pochází jeho monografie Actio negatoria (1938), vědecky činný byl ale i za okupace. Doba po válce však už římskoprávním studiím příliš nepřála, navíc musel v roce 1949 z fakulty odejít.[1]

V roce 1952 získal místo v historickém ústavu a po dvou letech přešel do komise pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde zůstal až do odchodu do důchodu. Pracoval zde mj. s právním historikem a bývalým děkanem brněnské právnické fakulty Františkem Čádou. Spolu zpracovávali soupisy rukopisů různých zámeckých a jiných státních knihoven, významný soupis olomoucké univerzitní knihovny byl však nakonec vydán až dlouho po jejich smrti. Boháček také redigoval sborník Studie o rukopisech a odborně se navíc věnoval dějinám Univerzity Karlovy a stále římskému právu, zejména jeho vlivům na českém území.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SKŘEJPEK, Michal. Miroslav Boháček. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 142–144.
  2. HRADILOVÁ, Marta. Miroslav Boháček (10. září 1899 – 12. ledna 1982). Akademický bulletin. 1999, čís. 13. Dostupné online. ISSN 1210-9525.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]