Miroslav Barvík

Miroslav Barvík
Miroslav Barvík
Narození	14. září 1919; Lužice u Hodonína, Morava ; Československo
Úmrtí	2. března 1998 (ve věku 78 let); Brno ; Česko
Alma mater	Konzervatoř Brno
Povolání	hudební skladatel, hudební kritik, muzikolog a divadelní ředitel
Choť	Sylvia Kodetová
Funkce	ředitel (od 1948); ředitel (od 1966)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Barvík (14. září 1919 Lužice u Hodonína – 2. března 1998 Brno) byl český hudební skladatel a kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého.

Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě (1942–1945). Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy (např. práce o díle Vítězslavy Kaprálové a Leoše Janáčka) a popularizace vážné hudby (mimo jiné byl tvůrcem oblíbeného rozhlasového pořadu Hovory o hudbě) byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946.

V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně (dnes Janáčkovo divadlo). Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně.

Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim ^[1], vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ^[2].