Mirów (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mirów
Poloha
AdresaMirów, PolskoPolsko Polsko
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirów je zřícenina hradu u stejnojmenné vesnice, nacházející se v Krakovsko-čenstochovské vysočině. Tato zřícenina je součástí systému tzv. Orlích hnízd, která byla stavěna jako obrana proti západním sousedům. První zmínky o hradu pochází z roku 1399. Stavba je příkladem středověkého opevněného hradu upraveného později pro obytné účely. Původně byla plocha hradu cca 270 m², ale po rozšíření provedeném pozdějšími vlastníky se budova rozrostla až na 1 200 m². Hrad se nachází ve vápencových skalách Mirowskie Skały nad vesnicí Mirów (gmina Niegowa, okres Myszków) ve Slezském vojvodství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad v Mirówě byl postaven v dobách Kazimíra Velikého kolem poloviny čtrnáctého století u vesnice Mirów. Historici se domnívají, že na tomto místě stály původně dřevěné budovy. Na počátku byla tvrz tvořena kamennou strážní věží podřízenou nedalekému hradu v Bobolicích, který byl spolu s ní součástí obranného systému známého dnes jako Orlí hnízda. Tato strážní věž patřila šlechtické rodině Lisů, která vlastnila také nedaleký hrad v Koziegłowech. Ti jako první zahájili rozšiřování opevnění do podoby rytířského hradu. V roce 1378 hrad dostal od Ludvíka Węgierského jako léno Władysław Opolczyk, ale pro vedení nepřátelské politiky vůči Polsku mu jej král Vladislav II. Jagello v roce 1396 odebral.

Jednu z prvních zmínek o hradu zaznamenává Sassin, který byl v letech 1401–1405 prvním mirówským purkrabím. Ten spravoval hrad jménem majitele – kastelána z Nowého Sącze, Krystyna z Kozichgłów. Soudní dokumenty v roce 1416 zmiňují dalšího purkrabího hradu, který měl spor s farářem ze Zrębic. V roce 1424 převedl Vladislav II. Jagello svou vesnici Mirów s dalšími vesnicemi na Krystyna na základě jeho žádosti. Později, v polovině 15. století, se hrad v Mirówě dostal do rukou dalších rytířských rodin. V roce 1442 koupil panství Mirów Piotr z Bnin a zahájil zvětšování hradu. Pokračovali v něm další majitelé (Myszkowští erbu Jastrzębiec), kteří hrad zakoupili v roce 1489 a kteří sem přesunuli své rodinné sídlo. Během této doby byl hrad zvýšen a byla postavena také obytná věž. Omezené možnosti rozšíření však znamenaly, že se Myszkowští později přestěhovali na nové, pohodlnější místo a hrad přešel do rukou Piotra Korycińského a poté rodiny Męcińských.

Zámek v Mirówě hodně utrpěl během švédského období, kdy byla zničena velká část hradeb. Přes rekonstrukční práce majitelů hrad pomalu chátral a v roce 1787 byl definitivně opuštěn. Pevnost se pak stala zdrojem stavebního kamene pro místní obyvatele, což urychlilo devastaci hradu, ten již neměl střechy a stěny byly na mnoha místech zhroucené. V 19. století byl hrad poprvé inventarizován. V roce 1934 se však jižní zeď hradu zřítila.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Hrad se nachází na území malé stejnojmenné obce, ve které nyní žije okolo 159 obyvatel. Současným majitelem hradu je rodina Laseckých, která v roce 2006 na této památce zahájila záchranné práce. Na žádost zástupců rodiny, senátora Jarosława W. Laseckého a jeho bratra Dariusze Laseckého, byla zpracována řada studií, na jejichž základě byla realizována optimální metoda zajištění ruin. Tyto práce probíhají pod dohledem odborníků.

V současné době není možné interiér hradu navštívit, areál musel být kvůli hrozbě, kterou představoval pro turisty oplocen. Plánuje se také částečná rekonstrukce zhroucených zdí. Hrad bude po probíhajících úpravách zpřístupněn. V zabezpečených a upravených místnostech bude umístěno turistické informační centrum a muzeum.

Další informace[editovat | editovat zdroj]

Mirów leží na turistické trase Szlak Orlich Gniazd.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zamek w Mirowie na polské Wikipedii a Mirów (województwo śląskie) na polské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]