Mionší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní rezervace
Mionší
Jan Byrtus: Prales Mionší (1980)
Datum vyhlášení 31. 12. 1933
Vyhlásil Ministerstvo školství a národní osvěty
Kód ÚSOP 244
Lokalita Dolní Lomná, Horní Lomná
Výška 620 - 950[1] m n. m.
Výměra 169,7 ha
Seznam CHÚ v okrese Frýdek-Místek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Mionší
Mionší
Národní přírodní rezervace v Česku

Mionší je národní přírodní rezervace v okrese Frýdek-Místek, chránící rozsáhlý prales jehličnatých i listnatých stromů. Rozloha rezervace je 169,7 hektarů, čímž se Mionší řadí mezi největší pralesy v České republice.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Rozkládá se v chráněné krajinné oblasti Beskydy asi kilometr východně od obce Horní Lomná. Nadmořská výška rezervace je 720 až 949 metrů – nejvyšším bodem je vrch Úplaz. Kromě toho na území pralesa leží vrcholy Velká Polana a Mionší vrch. Severní a západní okraj rezervace ve vzdálenosti asi 0,5 až 1 km obtéká říčka Lomná. Do rezervace samotné je vstup zakázán, přístup k ní je pomocí naučné stezky zřízené roku 2005 která má začátek severně od pralesa na břehu Lomné.

Lesní porost[editovat | editovat zdroj]

Prales je tvořen zejména jedlemi a buky s příměsemi javoru klenu a smrku. Z dalších dřevin je zastoupen např. jasan ztepilý, javor mléč, jilm horský a třešeň ptačí, z keřů pak bez červený, zimolez černý a další. V porostu se uchovalo několik menších lesních luk a pastvin – polan; prales tak tvoří biotop, v němž žije mnoho živočichů a rostlin.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Z rostlin se zde vyskytují např. hlavinka horská, hořec tolitový, krtičník žláznatý, kyčelnice cibulkonosná, kyčelnice devítilistá, kyčelnice žláznatá, lilie zlatohlavá, mečík střechovitý, měsíčnice vytrvalá, netýkavka nedůtklivá, pcháč bělohlavý, pětiprstka žežulník, prstnatec bezový, prstnatec Fuchsův, šalvěj lepkavá, samorostlík klasnatý, sněženka podsněžník, udatna lesní, vratička měsíční a žindava evropská.

Houby[editovat | editovat zdroj]

Prales Mionší je významný též jako mykologická lokalita, především pokud jde o velmi četný výskyt různých druhů dřevokazných hub, jako jsou troudnatce, třepenitky, hlíva ústřičná, rezavec lesknavý, dřevomor červený, anýzovník vonný, černorosol bukový, václavka smrková a další.[2] V roce 1961 byla v pralese Mionší nalezena dosud největší plodnice lesklokorky ploské o rozměrech 180 x 80 x 60 cm a váze 96 kg. Nález byl uložen jako exponát ve Slezském muzeu v Opavě.[3]

Ptactvo[editovat | editovat zdroj]

Z ptáků v pralese příhodné prostředí nacházejí například čáp černý, datel černý, datlík tříprstý, jeřábek lesní, kulíšek nejmenší, lejsek malý, puštík bělavý, strakapoud bělohřbetý, tetřev hlušec a žluna šedá.

Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

Území pralesa není přístupné veřejnosti. Do prostoru až ke hranici národní přírodní rezervace vede neznačená naučná stezka od infocentra Matyščina louka v Dolní Lomné. Vstup na tuto stezku, který je zpoplatněný, je možný pouze s průvodcem, a to od 1. června do 15. září jen o víkendech vždy v 9.30 a ve 13 hodin.[4]

Mionší ve fotografii[editovat | editovat zdroj]

Prales Mionší se objevuje v dílech předních fotografů, jako jsou: Josef Sudek, Rudolf Janda, Herbert Thiel, Jan Byrtus, Roman Burda, Vladimír Bichler a Petr Helbich. Jako první fotograf ve třicátých letech 20. století objevil kouzlo pralesu Mionší pro veřejnost Rudolf Janda.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adam, Dušan, a kol.:Plán péče o Národní přírodní rezervaci MIONŠÍ na období 2009-2018
  2. Horní Lomná [online]. [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. 
  3. Lesklokorka ploská - Ganoderma applanatum [online]. 2013-08-21 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. 
  4. ČVANČAROVÁ, Naďa. Prales Mionší ukrývá divokou krásu staletých stromů [online]. Ostrava: Český rozhlas, 2016-08-29 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. 
  5. Prales Mionší - Virgin Forest Mionší, autoři fotografií: Josef Sudek, Rudolf Janda, Petr Helbich a další, texty Otto Hauck, Jr. a Petr Helbich, Praha : KANT, 2009, ISBN 978-80-86970-91-2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]