Minnesang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Minnesäng)
Walther von der Vogelweide (Kodex Manesský, kolem 1300)

Minnesang je německá tradice lyrických resp. milostných básní a písní, která vzkvétala ve 12. století a pokračovala až do 14. století. Představitelé této poezie jsou známí jako Minnesängerminnesängři. Tento název je odvozen od slova minne, které ve střední horní němčině znamenalo láska.[1] Písně německého minnesangu jsou shromážděny ve velkém sborníku, vzniklém kolem roku 1300 a známém jako Kodex Manesse. Je pojmenován podle curyšského šlechtického rodu Manesse. Za jeho vznikem stáli mecenášové Rüdiger Manesse starší (1252–1304) a jeho syn Johannes. Sborník je v současnosti také nazýván Velký heidelberský sborník, a to podle místa své úschovy, univerzitní knihovně v Heidelbergu.

Ve Francii se středověcí milostní básníci a pěvci nazývali trubadúři (Provence) nebo truvéři (severní Francie). Minnesang v tehdejší němčině pěstoval i český král Václav II.

Významní Minnesängři[editovat | editovat zdroj]

Dunajská lyrika[editovat | editovat zdroj]

Raná dvorská lyrika[editovat | editovat zdroj]

Klasická minnesängerská poezie[editovat | editovat zdroj]

Pozdní minnesängerská poezie: 13. století[editovat | editovat zdroj]

Pozdní minnesängerská poezie: 14. století[editovat | editovat zdroj]

Ukázky[editovat | editovat zdroj]

Následující milostná báseň nemá známého autora. Byla nalezena v latinském kodexu ze 12. století v klášteře Tegernsee.

Původní znění ve středověké němčině[editovat | editovat zdroj]

Dû bist mîn ich bin dîn.
des solt dû gewis sîn.
dû bist beslozzen
in mînem herzen.
verlorn ist das sluzzelîn.
dû muost immêr darinne sîn!

Moderní němčina[editovat | editovat zdroj]

Du bist mein, ich bin dein,
dessen sollst du gewiss sein.
Du bist verschlossen
in meinem Herzen,
Verloren ist das Schlüsselein-
du musst immer darin sein.

Český překlad[editovat | editovat zdroj]

Ty jsi má, tvůj jsem já,
tím máš být si jistá.
V srdci zamčenou
tě mám, lásku svou.
Ztratil se mi klíč,
už nemůžeš pryč!

Verše českého krále Václava II.[editovat | editovat zdroj]

(úryvek z novodobého překladu Petra Kopty)

To dobrodružství mé, z něhož mi vzešla přízeň,
přineslo přesladkou mi lásku na dosah.
Štěstím se zachvívám, sotva si připomenu,
jak hojnou dobylo mé úsilí mi sklizeň:
paní tak úchvatnou jsem nespatřil ni v snách,
smím věru pyšný být na překrásnou tu ženu.
A přece nemusí se o bezpečí třást:
s radostí dala mi i převelikou strast,
již se mé srdce dalo zmást
a chytlo se v krutou past.

„Najdi si milenku!“ má duše říkala mi.
Ó blaze, blaze mi, že poslech jsem ten hlas!
Nejprve potěchou mých očí jenom byla,
že však je krásnější nad všechny drahokamy,
z očí mi do srdce pronikla v krátký čas.
Co ale úsilí mě stála moje milá!
Srdce i smysly své jsem do služeb jí dal,
i všechny city své, naděje, radost, žal,
za to jsem z jejích rukou vzal
štěstí – a přece trpím dál.

Jak rudá růžička, jež z poupěte se dere,
polibky od slunce, včel chtějíc získati,
rty sladké jako med nabídla dychtivě mi.
Věřte, že nebylo a není štěstí, které
by mohlo zmámit mě mocnější závratí,
nad onu důvěru, před níž jsem zůstal němý…
Jak když tím polibkem mi smysly omámí:
zaplavil závratný je pocit neznámý.
z bolesti radost vzešla mi –
já smál se mezi slzami!

Ulrich von Etzenbach - ukázka „vlasteneckých“ veršů[editovat | editovat zdroj]

Však od lva pryč jsem nechtěl jít
a podnes u něho chci být,
mě porodila jeho zem.
Jej po Bohu pánem zvolil jsem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DWDS | Suchergebnisse für minne. www.dwds.de [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]