Ministr pro Indii

Ministr pro Indii, respektive státní sekretář pro Indii (Secretary of State for India), byla funkce ve vládě Spojeného království v letech 1858–1947. Ministr pro Indii byl nejvyšším představitelem státní správy v Indii v 19. a 20. století, ministerstvo (India Office) bylo známo pod zkratkou IO. Úřad zanikl po vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947.

Historie úřadu[editovat | editovat zdroj]

Správu největší britské kolonie Indie zajišťovala původně Britská Východoindická společnost, jejíž chod ale provázela značná korupce a během válek v 18. století došlo ke značnému zadlužení. Zákonem o Indii (Pitt's India Act) z roku 1784 byla společnost postavena pod státní dozor, který vykonával kontrolní úřad Východoindické společnosti. Prezident úřadu byl členem britské vlády a v první polovině 19. století stále více zasahoval do správy Indie. Velké indické povstání z roku 1857 ukázalo neschopnost Východoindické společnosti spravovat nadále rozsáhlé území v jihovýchodní Asii. Zákon o Indii z roku 1858 (Government of India Act, 1858) převedl správu Indie přímo pod britskou korunu. Posledním prezidentem kontrolního úřadu byl Edward Smith-Stanley a prvním ministrem pro Indii se stal jeho syn lord Edward Stanley, který návrh na změnu postavení Indie vůči Británii předložil v Dolní sněmovně již v roce 1853.

Ministr pro Indii se sídlem v Londýně byl vrcholným představitelem státní správy Indie, byl mu podřízen i indický generální guvernér (zákonem z roku 1858 indický místokrál). Ministerstvo pro Indii (India Office) částečně převzalo administrativní aparát Východoindické společnosti, poradním orgánem ministra byl poradní sbor (Council of India). Indická rada měla 15 členů, zákonem bylo stanoveno, že 10 z 15 členů rady muselo alespoň deset let strávit v Indii. Usnesení indické rady byla pro ministra závazná jen ve výjimečných případech, například u státních finančních půjček. Stejně jako u jiných britských ministerstev platila nepsaná zásada (ne vždy dodržovaná), že pokud byl ministrem lord, jeho náměstek (státní podsekretář pro Indii - Undersecretary for India) musel být členem Dolní sněmovny, aby mohl obhajovat činnost úřad před poslanci. Naopak, pokud byl ministrem poslanec Dolní sněmovny, jeho náměstkem byl zpravidla člen Sněmovny lordů. Jediným politikem, který byl během své kariéry ministrem pro Indii a také indickým místokrálem, byl 1. markýz z Riponu.

V roce 1937 byla prohlášena korunní kolonií Barma, která byla od roku 1866 součástí Britské Indie. V návaznosti na to se změnil statut ministra pro Indii (od roku 1937 Secretary of State for India and Burma). Po druhé světové válce prosadil Indický národní kongres spolu s Gándhího aktivitami nezávislost Indie. Britský Zákon o nezávislosti Indie z roku 1947 uznal samostatnost Indie. Ministerstvo pro Indii téhož roku zaniklo, poslední ministr pro Indii William Hare, 5. hrabě z Listowelu se stal ministrem pro Barmu, ale i ta v roce 1948 vyhlásila nezávislost. Vztahy s bývalými britskými koloniemi převzalo ministerstvo pro záležitosti Commonwealthu.

Seznam ministrů pro Indii[editovat | editovat zdroj]

Jméno	Nástup do funkce	Konec funkce	Životní data
Edward Stanley, lord Stanley	2. srpna 1858	18. června 1859	1826–1893
Sir Charles Wood	18. června 1859	16. února 1866	1800–1885
George Robinson, 2. hrabě z Riponu	16. února 1866	6. července 1866	1827–1909
Robert Cecil, 3. markýz ze Salisbury	6. července 1866	8. března 1867	1830–1903
Sir Stafford Northcote	8. března 1867	9. prosince 1868	1818–1887
George Campbell, 8. vévoda z Argyllu	9. prosince 1868	21. února 1874	1823–1900
Robert Cecil, 3. markýz ze Salisbury	21. února 1874	2. dubna 1878	1830–1903
Gathorne Gathorne-Hardy, 1. vikomt Cranbrook	2. dubna 1878	28. dubna 1880	1814–1906
Spencer Cavendish, markýz z Hartingtonu	28. dubna 1880	16. prosinec 1882	1833–1908
John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley	16. prosince 1882	24. června 1885	1826–1902
Lord Randolph Spencer-Churchill	24. června 1885	6. února 1886	1849–1895
John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley	6. února 1886	3. srpna 1886	1826–1902
Richard Assheton Cross, 1. vikomt Cross	3. srpna 1886	18. srpna 1892	1814–1906
John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley	18. srpna 1892	10. března 1894	1826–1902
Henry Hartley Fowler	10. března 1894	4. července 1895	1830–1911
Lord George Francis Hamilton	4. července 1895	6. října 1903	1845–1927
St John Brodrick	6. říjen 1903	11. prosinec 1905	1856–1942
John Morley, 1. vikomt Morley	11. prosince 1905	7. listopadu 1910	1838–1923
Robert Milnes-Crewe, 1. hrabě z Crewe	7. listopadu 1910	7. března 1911	1858–1945
John Morley, 1. vikomt Morley	7. března 1911	25. března 1911	1838–1923
Robert Milnes-Crewe, 1. hrabě z Crewe	25. března 1911	25. května 1915	1858–1945
Austen Chamberlain	25. května 1915	17. července 1917	1863–1937
Edwin Samuel Montagu	17. července 1917	19. března 1922	1879–1924
William Peel, 2. vikomt Peel	19. března 1922	22. ledna 1924	1867–1937
Sydney Olivier, 1. baron Olivier	22. ledna 1924	6. listopadu 1924	1859–1943
Frederick Edwin Smith, 1. hrabě z Birkenheadu	6. listopadu 1924	18. října 1928	1872–1930
William Peel, 2. vikomt Peel	18. října 1928	7. června 1929	1867–1937
William Wedgwood Benn	7. června 1929	25. srpna 1931	1877–1960
Sir Samuel Hoare	25. srpna 1931	7. června 1935	1880–1959
Lawrence Dundas, 2. markýz ze Zetlandu	7. června 1935	13. května 1940	1876–1961
Leo Amery	13. květen 1940	3. srpna 1945	1873–1955
Frederick Pethick-Lawrence, 1. baron Pethick-Lawrence	3. srpna 1945	17. dubna 1947	1871–1961
William Hare, 5. hrabě z Listowelu	14. srpna 1947	4. ledna 1948	1906–1997

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ottův slovník naučný, díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 573-574 (Indická ústava); ISBN 80-7185-157-4
GRAF, Otto: Imperium Britannicum; Praha, 1939

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]