Miloslav Bureš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Miloslav Bureš (rozcestník).
Miloslav Bureš
Základní informace
Narození 20. října 1930
Úmrtí 26. října 1978 (ve věku 48 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Bureš (*20. října 1930 - †26. října 1978) byl český hudebník a trumpetista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky (Il Silenzio) z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly.

Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. (Výběr těchto nahrávek vydal v roce 1976 Supraphon pod názvem Kanasta).

Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači (platí to např. o Svobodově Yvettě v podáni Jiřího Korna).

Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti.

Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro trubku a Věčné melodie. Byl též autorem několika melodií, jako jsou Chvíle k rozjímání, Mlhavé ráno, a zvláště Cesta poslední, známé mj. z vokální verze Karla Černocha.

Miloslav Bureš zemřel nečekaně 26. října 1978 ve věku osmačtyřiceti let.