Miloslav Švandrlík
Miloslav Švandrlík | |
---|---|
Busta spisovatele na pražském Chodově | |
Narození | 10. srpna 1932 Praha Československo |
Úmrtí | 26. října 2009 (ve věku 77 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Kutná Hora |
Pseudonym | Roman Kefalín |
Povolání | spisovatel, autor sci-fi a humorista |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932 Praha – 26. října 2009 Praha[1]) byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné.
Život
Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1953–1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.
Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.
Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.
Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.
Dílo
- Z chlévů i bulvárů, 1960
- Krvavý Bill viola, 1961
- Od Šumavy k Popokatepetlu, 1962
- Kovbojská romance, 1964
- Hrdinové a jiní podivíni, 1969
- Drakulův švagr, 1970, povídková sbírka, řazená do sci-fi[3]
- Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem
- Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, 1973
- Žáci Kopyto a Mňouk a mimozemšťané
- Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují
- Žáci Kopyto a Mňouk a lesní netvor
- Žáci Kopyto a Mňouk a stříbrňáci
- Žáci Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách
- Žáci Kopyto a Mňouk a černá magie, řazeno do sci-fi
- Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví
- Žáci Kopyto a Mňouk na stopě
- Žáci Kopyto a Mňouk a náměsíčníci
- Žáci Kopyto a Mňouk a maharadžova pomsta
- Žáci Kopyto a Mňouk a akta X
- Žáci Kopyto a Mňouk a ryšavý upír
- Doktor od jezera Hrochů, 1980
- Dívka na vdávání, 1983
- Muž, který se topil, 1985
- Šance jako hrom, 1989
- Vražda mlsného humoristy, 1990
- Starosti korunovaných hlav, 1992
- Na nebožtíka vypadáte skvěle, 1992, vyvolán duch zemřelé vědmy
- Sexbomba na doplňkovou půjčku, 1994
- Blanka oběť sexuálního harašení, 2004
- Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, 1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál.
Po roce 1990 vydal řadu knih navazujících na Černé barony:
- Říkali mu Terazky aneb šest půllitrů u Jelínků
- Pět sekyr poručíka Hamáčka
- Lásky Černého barona
- Kam to kráčíš, Kefalíne?
- Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti
- Černí baroni po čtyřiceti letech
- Černí baroni těsně před kremací
- Stoletý major Terazky
- Černý baron od Botiče
- Terazky na hrad
- Terazkyho poslední džob
- Terazky v tunelu doktora Moodyho
- Nesmiřitelný Terazky
- Černí baroni útočí na obrazovku – nahlédnutí do natočeného stejnojmenného filmu
Ocenění
Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.[4]
21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[5]
Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce.[6]
Miloslav Švandrlík je pohřben na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221.
- ↑ Adamovič, str. 221
- ↑ Čestná občanství, ceny Prahy 11 a jiná ocenění
- ↑ Švandrlíkovo náměstí
- ↑ Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka
- ↑ Karel Kýr: Miloslav Švandrlík vypráví. ePub. Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.
Literatura
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 666.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714.
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329-330.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloslav Švandrlík na Wikimedia Commons
- Osoba Miloslav Švandrlík ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Švandrlík
- Miloslav Švandrlík ve Slovníku české literatury po roce 1945