Milavečská kultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Milavečská kultura je jednou z mnoha kultur mladší doby bronzové na území ČR. Chronologicky ji lze zařadit do 12.9. století př. n. l. V Čechách je současná s knovízskou a lužickou kulturou, na jižní Moravě pak s kulturou velatickou. Předpokládá se, že se vyvinula z českofalcké mohylové kultury, ale existují také názory, že je totožná s knovízskou kulturou, jejíž artefakty jsou velmi podobné.[1]

Kultura zabírala území dnešního centrálního Plzeňska, část Karlovarska (Tašovice, Jakubov, Radošov), dále Domažlicko (Milavče) a okolí Horšovského Týna. Je pojmenována podle naleziště v Milavčích u Domažlic. Zde se nachází přibližně padesát mohyl o průměru 6–15 m a výšce do 2,5 m. Pro milavečské mohylové pohřbívání je typický žárový ritus, ukládání popela do velkých popelnic zapuštěných pod úroveň okolního terénu a jejich překrytí mohylovým náspem. Kolem centrální popelnice se kladou nádoby a bronzové předměty: jehlice, náramky, meče, dýky, z nástrojů obvykle sekerky. Bronzové výrobky ukazují na značnou dovednost, případně na jistou obchodní organizovanost v krajině s blízkými horskými přechody. Nálezy keramiky, bronzové náčiní a šperky jsou uloženy v domažlickém muzeu.

Významným jevem této kultury jsou četné depoty (hromadné nálezy) bronzových předmětů, které obsahují především

Milavečský lid se zabýval především chovem dobytka a zemědělstvím (četné nálezy bronzových obilních srpů). Unikátním nálezem je kultovní vozík z hrobu bojovníka: amforovitá nádoba z bronzu na čtyřkolovém podvozku, průměru 40 cm (dnes uložená ve sbírce Národního muzea). Tento předmět dokládá stoupající význam vozu i okolnost, že kůň se již stává častějším hospodářským zvířetem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN 80-7277-115-9. Kapitola Milavečská kultura, s. 202–204.