Milan Ohnisko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milan Ohnisko
Milan Ohnisko 01.JPG
Narození 16. července 1965 (55 let)
Brno
Ocenění Magnesia Litera 2017
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Milan Ohnisko, Praha - Riegrovy sady, 2019
Milan Ohnisko, Praha - Riegrovy sady, 2019

Milan Ohnisko (16. července 1965 Brno) je český básník, nakladatelský a časopisecký redaktor, editor a kulturní publicista, za normalizace disident a signatář Charty 77.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1981 opustil předčasně gymnázium, o rok později též střední knihovnickou školu. Živil se jako stavební dělník, kulisák, odečítač vody, skladník, hlídač staveniště apod.

V lednu 1987 podepsal Chartu 77. Kapitola o jeho disidentské činnosti je v knize novinářky Jany Soukupové Nepoddajní aneb Nešlo to jinak (Host, 2011). V roce 2014 vydalo Ministerstvo obrany ČR Osvědčení podle § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, zvaného též 3. odboj či Československý protikomunistický odboj. V něm se uvádí: „Jmenovaný splnil všechny podmínky pro přiznání statusu účastníka odboje a odporu proti komunismu, a to z titulu následující činnosti, které je odbojem a odporem proti komunismu ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 262/2011 Sb.: v období od října roku 1983 do listopadu roku 1989 soustavná protikomunistická činnost vykonávaná v rámci nezávislých politických iniciativ, která spočívala zejména v podílu na šíření materiálů zaměřených na obnovu svobody a demokracie v Československu a v organizování různých protestních a petičních akcí.“

Po listopadu 1989 pracoval pod vedením Petra Uhla jako zpravodaj české pobočky Východoevropské informační agentury (VIA). V letech 1991–92 provozoval vlastní nakladatelství G, které později přejmenoval na Ohnisko (1993–97); v téže době měl v Brně knihkupectví. Počátkem nového tisíciletí začal pracovat v nakladatelství Petrov (později Druhé město).

Od zániku Petrova v roce 2005 působí jako nakladatelský redaktor na volné noze.

Většinu života prožil v Brně, od roku 2012 žije v Praze.

V současné době pracuje jako zástupce šéfredaktora literárního obtýdeníku Tvar.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rané básně publikoval v 80. letech 20. století v samizdatu (Vokno, Edice Petlice, Fragment K, Magazín SPUSA) a v exilovém časopisu Listy. Je zastoupen v almanachu Lepě svihlí tlové (editor Ivan Wernisch; Petrov, 2002), v antologii Sto nejlepších českých básní 2012 (Host, 2012), Nejlepší české básně 2013 (Host, 2013) a v mnoha dalších sbornících.

Překlady jeho básní vyšly knižně ve francouzštině (La poésie tchèque moderne; editor Petr Král; Belin, Paříž 1990), v polštině (Jaszmije smukwijne; Stowarzyszenie Inicjatyw Wydawniczych, Katovice 2004) a časopisecky v němčině.

Některé jeho básně zhudebnily kapely Já jsem poznal…, Nahoru po schodišti dolů band, Putrescin a Hm...

Je autorem básnicko-reflexivního textu v katalogu Ženský dvůr / The Women's Yard, vydaného r. 2013 v rámci stejnojmenného projektu výtvarné umělkyně a skupinové psychoanalytičky Kamily Ženaté, v roce 2017 byl kurátorem a jedním z hostujících umělců její multimediální výstavy Horizont událostí (finále) v Centru současného umění DOX.

Editorsky připravil k vydání např. výbor z tvorby předčasně zemřelé brněnské básnířky Marcely Mikuláškové Korále okolo hrdla (Petrov, 2005), spolu s Michalem Šandou sborník Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (Druhé město, 2012) či výbor z povídek Petra Měrky Hitler se na vás usmívá (Druhé město, 2012).

S Vandou Senko Ohniskovou přeložil román Aldouse Huxleyho Ostrov (Maťa, 1. vyd. 2001, 2. vyd. 2018).

Sbírka Světlo v ráně získala v roce 2017 cenu Magnesia Litera za poezii.

Bibliografie

  • Obejmi démona! (Petrov, 2001)
  • Vepřo knedlo zlo aneb Uršulinovi dnové (Petrov, 2003)
  • Milancolia (Petrov, 2005)
  • Býkárna (spoluautoři Ivan Wernisch a Michal Šanda; Druhé město, 2006)
  • Love! (Druhé město, 2007)
  • Azurové inferno (Větrné mlýny, 2009)
  • Nechráněný styk (Druhé město, 2012)
  • Oh! Výbor z básnického díla 1985–2012 (editor Ondřej Hanus; Barrister & Principal, 2012)
  • Mé erbovní zvíře je strom (Druhé město, 2015)
  • Světlo v ráně (Druhé město, 2016)
  • Who The Fuck Is David Koller? (rozhovor s Davidem Kollerem; Druhé město, 2017)
  • Jaroslava Oválská: Za lyrický subjekt (spoluautorka Olga Stehlíková; Druhé město, 2018)
  • Jako bych žila dva životy (rozhovor s Danielou Drtinovou; Druhé město, 2020)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]