Milan Michal Harminc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milan Michal Harminc
Milan Michal Harminc
Narození 7. říjen 1869
Kulpín, Srbsko
Úmrtí 5. července 1964
Bratislava
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Milan Michal Harminc, busta v Kulpíne, Srbsko

Milan Michal Harminc (7. října 1869 Kulpín, Srbsko5. července 1964, Bratislava) byl jedním z nejaktivnějších slovenských architektů. Patřil k tzv. "První generaci Slovenských architektů". Jako projektant a stavitel byl činný 65 let (1886 - 1951).

Naprojektoval přes 300 budov v Evropě, z toho 171 na Slovensku. Postavil 108 kostelů (resp. Chrámů) pro všechny konfese.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kulpíne u Petrovce v Bácské župě v Srbsku. V Kulpíne skončil základní školu. Mezi lety 1881 a 1882 studoval na německé škole v Buľkesi, nyní Maglić v Srbsku a v letech 1882-1883 na německé akademii v Novém Sadu. Po absolvování Německé obchodní akademie v Novém Sadu působil u svého otce jako pomocník. Právě zde se naučil rýsovat stavitelské plány. Studoval stavební konstrukce, ohledně nichž začal prezentovat vlastní nápady a řešení.

Praxe a působení[editovat | editovat zdroj]

Později odešel do Budapešti, kde se prosadil jako autodidakt. V roce 1887 vstoupil do Slovenského spolku. Byl jeho aktivním členem. Působil jako knihovník a později i jako předseda, také se staral o spevokol, či divadelní kroužek - všestranně podporoval slovenský život. Díky tomu se blíže seznámil i se slovenskými národním hnutím. Po absolvování vojenské prezenční služby pracoval pro více stavitelů a firmy např .: u Jana N. Bobule, ve firmě Schikedanz a Herzog (1894-1896), také vypomáhal architektovi Kauserovi.

Po nabytí mnoha zkušeností si jako osmadvacetiletý 1. dubna 1897 založil vlastní projekční a stavitelskou kancelář v Budapešti. Měl už na totéž provozní předpoklady a vytvořil si vlastní okruh spolupracovníků. Na začátku se věnoval především projektování obytných a rodinných domů - na Slovensku zejména v Turci a Liptově. V roce 1902 v Liptovském Mikuláši navrhl vilku pro Dr. E. Stodolu v duchu romantického secesního folklorizmu. Navrhl i pár kostelů, administrativních, či kulturních staveb. Zednickou mistrovskou školu ukončil v roce 1904. O čtyři roky později složil stavitelskou zkoušku a získal kvalifikaci a titul stavitele. Ve stejném období poznal ve Vídni Annu Holcovou ze Žiliny, se kterou se i oženil.

V roce 1914 změnil své působiště a přestěhoval se na Slovensko do Liptovského Mikuláše, kde v letech 1916-1918 vlastnil projekční a stavitelskou firmu. Byl přesvědčen, že právě zde se bude soustřeďovat celý slovenský život. V 1920 byl zvolen členem Ústředny všech stavitelských korporaci a v letech 19211923 působil jako předseda Organizační jednoty stavitelů Slovenska. V tomto období (1922) se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako samostatný architekt až do ukončení aktivní projektové činnosti v roce 1951. V 1953 byl jmenován prvním čestným členem Svazu Slovenských architektů. Zemřel jako 94letý 5. července 1964 v Bratislavě.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Slovenský národ už před první světovou válkou účinkoval na širokém poli tvůrčích činností, nejen na poli literárním, ale i na poli stavebnictví. Jeho dílo je příkladem rozvoje architektury od klasicismu po současnou architekturu funkcionalismu. Vyrůstal v Budapešti kde se jako sedmnáctiletý mladík svou prací, talentem a snahou o vzdělání dopracoval od dělnického zaměstnání, přes stavitelské zkoušky po zkušeného tvůrce slovenské architektury. Na Slovensku stavěl monumentální objekty, které pozvedaly sebedůvěru slovenského lidu a svou činností ovlivnil mladší generace architektů. Stavěl monumentální banky, muzea, sanatoria, školy, nemocnice, administrativní budovy a také kostely pro mnohé konfese, které tvoří značnou část jeho díla v rozmanitých stylech až po funkcionalismus s jednoduchostí masy a její členění.

Život ve zkratce[editovat | editovat zdroj]

  • Narodil se 7. října 1869 v srbském Kulpíne jako jedno z osmi dětí Pavla Harmince a Johanny, rod. Čapelovej.
  • V letech 1881 - 1883 chodil na německou školu v Bulkese a obchodní akademii v Novém Sadu.
  • Roku 1886 odešel do Budapešti, kde do roku 1897 pracoval postupně ve firmě Neuschloss, u stavitele Jana Nepomuka Bobule a architekta Alberta Schikedanza. Stal se členem zdejšího Slovenského spolku.
  • Roku 1897 si v Budapešti založil vlastní stavitelskou kancelář.
  • Roku 1904 se oženil s Annou Holcovou. Rok po roce se jim narodili synové Milan (budoucí architekt), Ivan (budoucí právník) a dcera Olga.
  • Roky 1906 - 1907 - stavba římskokatolického kostela v Černové, který projektoval
  • Roku 1908 získal stavitelský diplom za návrh budovy Slovenského národního muzea v Martině.
  • Roku 1915 se přestěhoval do Liptovského Sv. Mikuláše, kde si otevřel projekční a stavitelskou kancelář.
  • Roku 1916 projektoval Szontághovo sanatorium Palace v Novém Smokovci.
  • Roku 1920 se stal členem Ústředí stavebních korporací.
  • V letech 1921 - 1923 byl prvním předsedou Organizační jednoty stavitelů pro Slovensko. V té době už bydlel v Bratislavě.
  • Roku 1925 projektoval budovu Tatra banky v Bratislavě.
  • Roku 1928 projektoval hotel Carlton a Zemědělské muzeum (později SNM) v Bratislavě, jehož průčelí sochařský dotvořil František Úprka.
  • Roku 1931 projektoval novou budovu SNM v Martině.
  • Roku 1932 podle jeho projektu realizovali nové sanatorium Palace Dr. Szontágha v Novém Smokovci.
  • Roku 1934 projektoval evangelický kostel na legionářské ulici v Bratislavě.
  • Roku 1936 dokončili jím projektovaný Dům slovenské ligy s pasáží a kinem v Bratislavě.
  • Roku 1952 dokončili jím projektované vojenské sanatorium v ​​Nové Poliance
  • Roku 1953 se stal čestným členem Svazu Slovenských architektů.
  • Zemřel 5. července 1964 v Bratislavě, kde je na evangelickém hřbitově u Kozí brány i pohřben.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

  • 1886-1890 : práce ve firmě Neuschlos,
  • 1893-1894 : kreslič a projektant u Jana N. bobule,
  • 1894-1897 : u architekta A. Schikedanza,
  • 1897-1915 : majitel projekční a stavitelské kanceláře v Budapešti,
  • 1915 : v Liptovském Mikuláši,
  • 1922-1951 : architekt v Bratislavě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

M. M. Harminc byl asi nejproduktivnějším slovenským architektem 20. století. Proměny architektury konce 19. stol. a první poloviny 20. století jsou viditelné v jeho přes tři sta projektech, jejichž je autorem. Jejich hodnota není v tvorbě nového architektonického tvarosloví. Byl mistrem v používání adekvátního tvarosloví a celkového působení své budovy v daném prostředí, hlavně v městském. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří období, kde lze identifikovat znaky tří výtvarných proudů evropské architektury:

První období[editovat | editovat zdroj]

Patří sem jeho počátky a také činnost před první světovou válkou, když za rakousko-uherské monarchie působil v Budapešti. V tomto období většinou projektoval rodinné domy a vilky, pár menších administrativních i kulturních budov a kostely. Po výtvarné stránce je jeho tvorba ovlivněna romantizujícím pseudohistorizmom. Přešel od používání štukových dekorativních článků na průčelích k skladebných zjasnění a zjednodušení.

Rodinné domy, vily a nájemní domy[editovat | editovat zdroj]

Před válkou postavil v Budapešti asi 45 domů.

  • Dům Aladár v Budapešti (1897 - 1898) - typický příklad reprezentativního nájemního domu. Jde o volně stojící dvoupatrovou budovu s mansardovou střechou postavenou v konstrukčním a dispozičním trojtraktě. Fasády jsou řešeny rozdílné. Zatímco boční a zadní jsou jednoduché a hladké, uliční fasáda je bohatě zdobená s prvky pseudobarokně historismu.
  • Činžovní dům pro A. Bulyovszkého, Budapešť (1899 - 1901);
  • Činžovní dům Pála Joanovicsa, Budapešť (1901 - 1902)
  • Dům Zimányho, Dolný Kubín (1902);
  • Slovenský dům Dr. Stodolu, Liptovský Mikuláš (1902) - vila, jejíž dal romantická vzhled zdrobneného zámku. Tento dojem umocnil dominující věžičkou, kterou vede hlavní vstup přímo do společenských prostor přízemí. Vila byla vsazena do pěkného parkového prostředí. Nacházel se v ní i parkový domek ve folkloristických stylu.
  • Dům dr Markoviče, Nové Mesto nad Váhom (1904);
  • Činžovní dům pro J. Kellera, Budapešť (1906);
  • Dům dr J. Kohouta, Martin (1908);

Veřejné stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Bývalá Slovenská banka v Ružomberku (1901 - 1902)

Jeho cesta k funkcionalistické architektuře vedla všemi projevy architektonické tvorby druhé poloviny 19. století. Právě na stavbě Slovenské banky pokračoval ve své neozdobnej architektuře. Vlastní tvorba je podřízena požadavkům praktického použití, účelnosti a hlavně osvobození od ornamentiky. Tento nový směr, dodatečně nazvaný racionalismus, vyhovoval životním pocitem nové společnosti.

Vzniku banky předcházelo úsilí Josefa Houdka, který patřil k zakladatelům průmyslu a bankovnictví v tomto regionu. Byl spoluzakladatelem a prvním ředitelem Továrny na mechanickou buničinu v Ružomberku, spoluzakladatel České papírny a Ružomberské úvěrového spolku (1879), ze kterého se vyvinula Slovenská banka.

Tato stavba je jednou z nejstarších staveb v Ružomberku a patřila rodině Houdkově. Zde se narodila spisovatelka a překladatelka Bohdana Makovická-Škeltétyová, manželka Jozefa Škultétyho. Dále se zde narodil i politik, publicista a vlastenec Ing. Ivan Houdek. Dům patřil k významným střediskům slovenského národního života.

Dnešní novou funkcí budovy je knihovna. Výhodou této knihovny je hlavně to, že se nachází ve středu města na pěší zóně v tichém prostředí.

  • Biskupský palác, Vršac (Jugoslávie, dnes Srbsko) (1903 - 1904) - rezidence srbského pravoslavného biskupa postavena jako jednolodní obdélníkový dvojtrakt. Hlavní průčelí je po výtvarné stránce řešeny v pseudostylu barokního klasicismu. Celá stavba působí tektonicky díky pevnému podkladu - přízemí s vodorovnými spárami, a opticky odlehčenému patru s hladkými stěnami
  • Okresní soud, Myjava (1904 - 06);
  • Slovenské národní muzeum, Martin (1905 - 08) - jde o tzv. "Staré" muzeum v Martině. Na tuto stavbu byla vypsána soutěž, kterou Harminc vyhrál. Skladba vhodně poukazuje na výstavním-vědecký ráz, studijní a pracovní provoz muzejní činnosti. Dispozičně a výtvarně vyrovnané řešení. V přízemí jsou umístěny pracovní prostory a až na podlaží jsou výstavní prostory. Hlavní průčelí obsahuje prvky klasicizujúcich architektonických článků. Vstup je rámovaný klasicizujúcim portikem.
  • Tatra banka, Martin (1910);
  • Slovenská hospodářská banka, Trnava (1914- 15);

Školy[editovat | editovat zdroj]

  • Hyne (1902);
  • Skalica (1912);

Chrámy[editovat | editovat zdroj]

Kostel Panny Marie Růžencové v Černová v Ružomberku.

Druhé období[editovat | editovat zdroj]

Se začalo v roce 1915, poté co se Harminc přestěhoval na Slovensko. Po politických a společenských změnách, patří Harminc k architektům, kterým se dostává spoustu projekčních možností. Od vlivů budapešťských pseudohistorického a secesních principů se více orientuje na evropskou architekturu, jejíž silným zdrojem bylo Německo, které prezentovalo výtvarné zásady "moderní oficiální monumentalitou".

Rodinné domy, vily a nájemní domy[editovat | editovat zdroj]

Veřejné stavby[editovat | editovat zdroj]

Bankovní palác Tatra banky (dnes Ministerstvo kultury ČR) dokončena v roce 1925.
  • Tovární budovy (garbiareň) Lacko-Pálka, Liptovský Mikuláš (1915 - 16);
  • Palace sanatorium Dr. Szontágha, Nový Smokovec (1917 - 25) - vytvořen jako mohutný blok. Tvoří ho 5-patrový blok s zděnými obvodovými stěnami. Vnitřně pilíře byly ze železobetonu. Zatímco přízemí je řešené jako konstrukční trojtrakt, první až páté patro je vytvořeno jako konst. dvojtrakt. Navázal na nový typ léčebny s tzv. terasovými balkony podle dr. Sarassona. Do areálu patří i jednopatrový hospodářský blok av roce 1934 byl přistavěn blok pro zaměstnance.
  • Tatra banka, Bytča (1919);
  • Domy spořitelny a městské domy s ateliéry, Martin (1921 - 22);
  • Bankovní palác Tatra banky v Bratislavě (1922 - 25) - pětipatrová budova s ​​uzavřenou dispozicí, mírně pootevřené od druhého podlaží. Fasáda byla bohatě členěná. Kromě banky se v ní nacházelo kino a 4 obytné podlaží.
  • Internát VSP, Nitra (1926 - 28);
  • Zemědělské muzeum (dnes Slovenské národní muzeum), Bratislava (1925 - 28) - budova stojí na lichoběžníkovém půdorysu co podmínilo i tvar budovy. Jde o třípatrovou budovu s nástupním malým čelem natočeným v ose malého náměstí před budovou.
    • Hotel Carlton-Savoy (dnes Hotel Radisson SAS Carlton), Bratislava (1928) - přestavba bratislavských pohostinských objektů "U zeleného stromu". Úkolem, kterou Harminc splnil, bylo spojit více obytných staveb do jednoho celku a vhodně je komunikačně propojit a zarovnat do 5-podlažní úrovně. Dispozice celé budovy je hřebínková ve tvaru písmene E.

Školy

  • Kráľová nad Váhom (1928);

Kostely

Třetí období[editovat | editovat zdroj]

Zde spadá období od roku 1929, které je značně ovlivněno konštruktismem a funkcionalismem - jednoduchost masy a její členění. Ale stále jsou viditelné prvky monumentalitou.

Rodinné domy, vily a nájemní domy[editovat | editovat zdroj]

  • Vila rodiny Lackové, Liptovský Mikuláš (1930);
  • Vila Lengyel, Nový Smokovec (1931);
  • Dům P. Houbičku, N. Smokovec (1931);
  • Dům M. Fulekovej, Prievidza (1945);
  • Slovenská bouda stavitele Doležala, Skalica (1946);
  • Domy sídliště Oravská - vesnice pro vysídlence, Trnava (1941, nerealizované) - stavby seřazeny v symetrických řadách. Osu tvoří ulice sídliště.

Veřejné stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Domů pěveckého spolku Slovenských učitelů, Trenčianske Teplice (1930);
  • Pavilon infekční nemocnice, Žilina (1930);
  • Lékárna, Nový Smokovec (1930) - budova postavená pro lékárníka PhMr. Samuela Búľovského. Momentálně nese jméno Villa Gerlach.
  • Dostavba kina a hotelu Reduta, Poprad (1931);
  • Nová budova SNM, Martin (1931);
  • Okresní úřad, Poprad (1931);
  • Pavilon porodnice, Martin (1931 - 38);
  • Lázeňský komplex, Trenčianske Teplice (1. cena v soutěži, nerealizovaného, ​​1934);
  • Palace Sanatorium, Nový Smokovec (1934) - 5-patrový trojtrakt s rovnou střechou. Použitý ocelový skelet.
  • Dům Slovenské ligy s kinem a pasáží, Bratislava (1934 - 36) - komplex s ocelovou kostrou, který má tři části: 4-patrové, paralelní 5- patrové a příčný trak - pasáž. V přízemích budov a v pasáži jsou umístěny obchodní prostory. Na prvním administrativa a zbytek tvoří byty.
  • Lázeňský dům, Lúčky (1934 - 48); Obecní dům a Hasičský dům, Uh. Ves (1937);
  • Starobinec, Holíč (1935)
  • Rolnická vzájemná pokladna, Trnava (1937);
  • Administrativní budovy, Spišská Nová Ves (1938 - 1940) - komplex dvou nárožních budov.
  • Sirotčinec, Holíč (1940)
  • Nemocnice Milosrdných bratří, Skalica (1941 - 44 a 1947);
  • Sanatorium tbc, Nová Polianka (projekt 1941, realizace 1947 - 52) - poslední realizovaný projekt

Školy[editovat | editovat zdroj]

Chrámy[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolický kostel v Novotel

Harminc projektoval výlučně budovy až na pár výjimek. Patří mezi ně ikonostasy v srbském pravoslavném chrámu, několik oltářů v ostatních kostelech a dvě mauzolea: mauzoleum Petra Luppi a dr. Milana Mandica v Pomázi u Budapešti.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Traduje se, že jednou před příchodem do Tater se Harminc telegraficky ohlásil. Bál se totiž, aby pozdě večer nezůstal v Popradu bez spoje. Jelikož telegram posílal z Budapešti, Szontághův úředník pochopil jeho podpis (Harminc, maď. = 30) jako počet příchozích hostů a poslal k rychlíku přiměřený počet kočárů. Úředník přistupoval ke své práci opravdu zodpovědně, a tak Harminca v Smokovci čekalo i třicet porcí večeře a třicet postelí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Pamětníci 200 let Základní školy JA Komenského v Kulpíne, Kulpín 1996
  2. Příruční slovník naučný ČSAV, Praha 1963
  3. Milan Michal Harminc
  4. Foltyn, L .: Slovenská architektura a česká avantgarda 1918 - 1939, Bratislava 1993, s. 56 - 58.
  5. Holčík, Š: Ke vzniku budovy Slovenského muzea v Bratislavě, ARS, 1985, č. 2, s. 59 - 65.
  6. Katalog k výstavě Milan Michal Harminc 1869 - 1964, výběr z autorské grafické dokumentace architektonického díla. Slovenská národní galerie, Bratislava 1991
  7. TORANA, E .: Z novějších výtvarných dějin Slovenska, Bratislava 1962, s. 327 - 406.
  8. DULLA, Matúš. Architektúra Slovenska v 20. storočí. Bratislava: Slovart, 2002. ISBN 80-7145-684-5. 
  9. KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1848-1918. Bratislava: Bradlo, 1995. ISBN 8071270512. 
  10. Kender, R .: Ružomberské procházky po kulturních památkách, Ružomberok 1993, Knihovna rozhledů po kultuře a umění, s. 31.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Michal Harminc na slovenské Wikipedii.

  1. Farnost Černová

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]