Milan Calábek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milan Calábek
Milan Calábek na Novotného lávce v Praze při křtu knihy Jiřího Kuchaře Léčitelé, jasnovidci a mágové 22. září 2021
Milan Calábek na Novotného lávce v Praze při křtu knihy Jiřího Kuchaře Léčitelé, jasnovidci a mágové 22. září 2021
Narození7. listopadu 1940
Kladno, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánídramatik, dramaturg, překladatel divadelních her; lektor, znalec oborů alternativní medicíny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Univerzita Nové doby Milana Calábka

Milan Calábek (* 7. listopadu 1940, Kladno) je český dramatik, dramaturg, lektor[1] a překladatel anglických a sovětských divadelních her (i prózy).[2][3] Po roce 1980 se začal věnovat zenu, buddhismu a různým disciplínám alternativní medicíny a to včetně oborů jako je: archetypální psychologie,[3] léčba změnou modelu skutečnosti,[3] hypnóza,[3] aurická typologie[3] apod.[2] V roce 1997 založil institut alternativního vzdělávání (Univerzitu Nové doby).[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Milan Calábek se narodil 7. listopadu 1940 v Kladně.[4] Jeho matka byla povoláním učitelka a jeho otec pracoval jako úředník.[4] Po složení maturitní zkoušky v roce 1958[1] zahájil Calábek studium v Plzni na Lékařské fakultě, ale studium nedokončil,[1] odešel do Prahy a zde prošel několika příležitostnými zaměstnáními.[4][1] V roce 1960 zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze obor dějiny divadla a teorie divadla.[4] Po několika letech studia (roky 1960 až 1966)[1] ale svoje vysokoškolské studium na FF UK neuzavřel.[4]

Práce pro divadla[editovat | editovat zdroj]

Jako lektor činohry Národního divadla pracoval Milan Calábek v letech 1965 až 1967[1] a v období mezi léty 1967 a 1968 vykonával funkci dramaturga v ostravském Státním divadle.[1] V letech 1968 až 1973 byl dramaturgem v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.[4] Po návratu do Prahy dramaturgicky spolupracoval[1] s Činoherním klubem (v letech 1973 až 1974)[1] a od roku 1974 až do roku 1980 pak rovněž dramaturgicky spolupracoval[1] s Divadlem na Vinohradech.[4]

Změna oboru[editovat | editovat zdroj]

Změnu profesní orientace zahájil Milan Calábek v roce 1980, kdy opustil spolupráci s divadly. Zážitek blízkého setkání se smrtí změnil jeho životní postoje,[5] stal se abstinentem a vegetariánem[5] a začal se plně věnovat cestování, studiu buddhismu, meditační praxi,[5] etnografii jakož i praktickému provozování alternativní medicíny.[4] Také zahájil spolupráci s Psychoenergetickou laboratoří profesora Františka Kahudy a stal se viceprezidentem Filipínského léčitelského kruhu. Po sametové revoluci založil v roce 1997 Univerzitu Nové doby – institut alternativního vzdělávání.[4] V rámci rozsáhlé přednáškové činnosti doma i v zahraničí se těmto oborům i nadále intenzivně věnuje.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hry, povídky, překlady[editovat | editovat zdroj]

Státní divadlo v Brně se pokusilo nastudovat Calábkovu prvotinu Lesní čtvrť, ale ještě před jejím uvedením byla Lesní čtvrť v roce 1967 zakázána.[4]

Mezi léty 1970 až 1975, kdy měl zakázáno publikovat český básník, prozaik, dramatik, herec a divadelní režisér Jiří Šotola, propůjčil Milan Calábek svoje jméno jako krycí pro jeho historizující komedii Zázrak Na louži.[4]

Calábek publikoval občasně v literárním časopisu Plamen (v roce 1962 zde Calábek uveřejnil překlad povídky Zabijáci od Ernesta Hemingwaye) a v českém literárním časopise Světová literatura, kde v roce 1963 otiskli Calábkův překlad Faulknerovy prózy Šindele pro Hospodina.[4]

Po roce 1980[editovat | editovat zdroj]

Po změně profesní orientace publikuje především v periodikách, které se zabývají metodami alternativní medicína (například měsíčník Regenerace).[4]

Charakter tvorby[editovat | editovat zdroj]

S profesí dramaturga souvisí i Calábkova literární činnost.[4] Calábkovy antiiluzivní hry nesou znaky scénářů nebo libret a žánrově jdou tyto hry přes hranice činohry předeveším důrazným uplatněním postupů charakteristických pro hudební, taneční nebo pohybové výrazové prostředky.[4] Zároveň v nich autor dává i možnost jejich dalšího scénického dotvoření přímo na jevišti (princip divadla na divadle, obraznost sdělení nebo paralelismus tematických linií, jenž se významově vzájemně doplňují).[4] Milan Calábek většinou zpracovával starší literární a dramatické předlohy.[4]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Česká mše (rozmnoženo, 1969, premiéra 1968, hráno s titulem Česká mše vánoční).[3] Hra líčí úděl skladatele Jakuba Jana Ryby na pozadí produkce lidové vánoční hry.[4]
  • Zavraždění svaté Celestiny. (premiéra v roce 1969)[3] Mystérium podle kastilského spisovatele Fernanda de Rojase (rozmnoženo, 1969, i premiéra, hráno s titulem: Zavraždění svaté Celestiny, kuplířky z města Salamanky).[4]

Scénicky zpracované divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Doktor Faust (premiéra v roce 1969,[3] též s tituly: Doktora Fausta život a smrt, Život a smrt doktora Fausta). Notoricky známý příběh o Faustovi promítl Calábek na horizont střídajících se ročních období, jež jsou znázorněna tradičními folklorními obřady.[4]
  • Čas nočního světla (1976, premiéra s titulem: Úzkost). Tradičně stavěná psychologuízující hra s kriminální zápletkou.[4]
  • Krásná Františka aneb Strašné rejdy mořských vrahů (1981).[4] (Poznámka|Strojopis textu je uložen v knihovně Divadelního ústavu spolu s libretem muzikálové úpravy Mladé gardy od Alexandra Fadějeva a textem divadelní hry Krásná Františka aneb Smutné vyražení v Tůvru.[4]).

Adaptace divadelních her[editovat | editovat zdroj]

Scénická práce při adaptaci divadelních her[editovat | editovat zdroj]

Překlady divadelních her[editovat | editovat zdroj]

Překlady divadelních her (scénická práce)[editovat | editovat zdroj]

Publikování[editovat | editovat zdroj]

  • CALÁBEK, Milan, ed. a ŠMÍDOVÁ, Irena, ed. Divadlo na Vinohradech 75. (název v tiráži: Divadlo na Vinohradech - 75 let.) [Praha: s.n., 1982]. 117 stran. (uspořádal Milan Calábek a Irena Šmídová)[4]
  • autor textu: 1977; George S. Kaufman, Moss Hart: Přišel na večeři.[6]
  • přeložil: 1963; Šindele pro Hospodina, Světová literatura, 8, 3, 1963/05, strany 125-139.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j ŠPF. Milan Calábek (* 7.11.1940, Kladno) [online]. web: Encyklopedie Plzeň eu, rev. 2021-02-25 [cit. 2021-09-30]. ID osoby v Encyklopedii dějin města Plzeň: 3051. Dostupné online. 
  2. a b c Milan Calábek (* 7.11.1940, Kladno) [online]. Dataváze autorit NK ČR [cit. 2021-09-30]. Identifikátor NK ČR: jk01020542. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h Milan Calábek (* 1940); Narozen 7. listopadu 1940 v Kladně. [online]. web: Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ŠORMOVÁ, Eva. Milan Calábek (* 7. 11. 1940, Kladno) – dramatik, překladatel [online]. web: Slovník české literatury, 1994-01-01, rev. 2008-02-02 [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  5. a b c MARIONNETTISTE. Milan Calábek (* 07.11.1940) – životopis: [online]. web: Československá bibliografická databáze [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. 
  6. a b Milan Calábek (7. 11. 1940, Kladno) [online]. web: abART ID osoby = 123164 [cit. 2021-09-30]. Psychotronik, dramatist, dramaturgist. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANOUŠEK, Pavel, ed. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vydání 1. Praha: Brána, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, 1995-1998; 2 svazky; (Díl 1, A - L); ISBN 80-85946-16-5.
  • Kuchař, Jiří. Léčitelé, jasnovidci a mágové: Moje svědectví o tom, jak jsem je potkal. Praha: nakladatelství Eminent, 2021. 408 stran; Milan Calábek je uváděn na stránkách: 22, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 127, 128, 147, 213, 230, 249, 278, 288, 334, 358, 360, 361, 363, 364, 365, 366; (pevná vazba s matným přebalem); (EAN: 9788072815661); ISBN 978-80-7281-566-1.

Studie a články[editovat | editovat zdroj]

  • H. Petružela: Radokův Faust – Zpráva o nerealizované inscenaci, Divadelní revue 2004, číslo 2.

Recenze[editovat | editovat zdroj]

Česká mše vánoční[editovat | editovat zdroj]
  • L. Kopáčová, Rudé právo 10. 1. 1969;
  • J. Suchomelová, Zemědělské noviny 15. 1. 1969;
  • A. Stránská, Divadelní noviny 12, 1968/69, číslo 9
Doktor Faust[editovat | editovat zdroj]
  • M. Rusinský, Nová svoboda 10. 9. 1969;
  • D. Cimická, Zemědělské noviny 19. 3. 1970
Zavraždění svaté Celestiny[editovat | editovat zdroj]
  • K. Bundálek, Rovnost 13. 11. 1969;
  • Z. Srna, Práce 18. 11. 1969;
  • M. Vojta, Tvorba 1970, číslo 41
Gustav Flaubert: Frederic[editovat | editovat zdroj]
  • J. Havlásek, Nová svoboda 16. 5. 1972;
  • L. Weber, Lidová demokracie 15. 11. 1972
Alexandr Fadějev: Mladá garda[editovat | editovat zdroj]
  • K. Bundálek, Rovnost 28. 1. 1975;
  • V. Čech, Brněnský večerník 10. 2. 1975
Čas nočního světla (Úzkost)[editovat | editovat zdroj]
  • J. Jelen, Scéna 1976, číslo 10;
  • fk (F. Knopp), Lidová demokracie 7. 5. 1976.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]