Mikuláš Skalský z Dubu
| Mikuláš Skalský z Dubu | |
|---|---|
| Rada komorního soudu | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Královský prokurátor Českého království | |
| Ve funkci: 1581 – 1582 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Místosudí Českého království | |
| Ve funkci: 1577 – 1577 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Písař u komorního soudu | |
| Úmrtí | 17. února 1588 |
| Titul | rytíř |
| Choť | Markéta z Frejskutu |
| Děti | Daniel († 1613) Mikuláš Heřman Jan Jiří |
| Příbuzní | synovec: Burian Pechanec z Královic synovec: Matyáš Pechanec z Královic vnuk: Jan Skalský z Dubu vnuk: Hertvík Skalský z Dubu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mikuláš Skalský z Dubu a na Slušticích (německy Nikolaus Skalsky von der Eiche; † 17. února 1588[1][2]) byl český rytíř z rodu Skalských z Dubu,[pozn. 1] písař u komorního soudu,[4] místosudí Českého království (určitě v roce 1577)[1] a královský prokurátor Českého království (určitě 1581[5] a 1582).[1] Vlastnil několik vesnic a tvrzí především na východ od Prahy.
Rodina a majetek[editovat | editovat zdroj]
Oženil se s Markétou z Frejskutu.[6] Měl čtyři syny: Daniela († 1613), Mikuláše, Heřmana a Jana Jiřího.[7][8] V roce 1597 byl z nich zletilý pouze Daniel.[9]
Od počátku 60. let 16. století vlastnil Mikuláš Skalský Královice (od roku 1974 součást Prahy). Získal je darem zřejmě od svých synovců, bratrů Buriana a Matyáše Pechance z Královic, kteří pocházeli z pražské staroměstské rodiny. Královickou tvrz upravil, přistavěl k ní na severu vřetenové schodiště (nedochováno) a fasádu nechal vyzdobit jednoduchou sgrafitovou rustikou. Z té doby se zachoval letopočet 1562 na jižní straně věže.[2] Královice zdědili jeho synové a v roce 1596 je prodali Lukrécii Bohdanecké z Nečtin.[2]
V roce 1568 získal on a jeho manželka Markéta odkazem od bezdětného Matyáše Pechance z Královic Sluštice,[9][2][10] podle nichž se potom psal na Slušticích. Synové Heřman a Jan Jiřík, kteří zboží po roce 1597 zdědili, zde obnovili tvrz, ale její polohu dnes už neznáme.[10]
Ve stejném roce připojil i Zlatou, kterou rovněž získal od Matyáše Pechance z Královic.[11] Tamější tvrz se tehdy přípomínala naposledy.[11]
V roce 1575 koupil od císaře Maxmiliána II. (resp. od České komory) do dědického vlastnictví Křenice.[2] V roce 1577 je zapsal manželce Markétě.[6] Po Mikulášově smrti je zdědil syn Daniel.[7][6]
Od císaře Rudolfa II. získal v roce 1584 statek a jednu z tvrzí v Běchovicích. Někdy předtím bylo toto zboží (tvrz a dvůr) v držení kláštera u kostela sv. Kateřiny na Novém Městě pražském.[12]
| „ | [17. února] Léta M. D. LXXXVIII. umřel v domě svém, na Břehu prelátském, u s. Kříže v Starém Městě pražském, Mikuláš Skalský z Dubu a na Slušticích / někdy písař soudu komorního / potom místosudí dvorský i zemský Království českého / prokurátor Jeho milosti Císařské v témž království, a naposledy rada soudu komorníno etc. | “ |
| — Daniel Adam z Veleslavína[13] | ||
Mladší jmenovec[editovat | editovat zdroj]
Po bitvě na Bílé hoře byly jeho jmenovci zkonfiskovány Sluštice s tvrzí, poplužním dvorem a pivovarem. V roce 1623 je koupil královský místodržící Karel I. z Liechtensteinu (1569–1627).[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Za vlády Ferdinanda I. Habsburského v roce 1528 byl Jiří Skalský přijat majestátem k erbu Václava Boreše z Dubu a na Jezeře. Potomci se pak psali Skalští z Dubu. Za účast na druhém českém stavovském protihabsburském povstání byl Hertvíkovi Skalskému z Dubu zkonfiskován statek Zhoře v Čáslavském kraji včetně tvrze Zhoře s dvorem poplužním, vsi Chvalova, Bludova, Zdeslavic a Plhova. Janovi Skalskému z Dubu propadl statek Žežlovice (dnes Jažlovice), dům u Skalských v Truhlářské ulici na Novém Městě pražském a vinice na Letních u Prahy. Mikuláš Skalský z Dubu byl potrestán ztrátou statku Sluštice.[3][4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 374.
- ↑ a b c d e HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VII. Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 222 s. S. 45. Dále jen Hrady, zámky a tvrze VII.
- ↑ MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník I. Praha: Horizont, 1993. ISBN 80-7012-070-3. S. 53.
- ↑ a b c Ottův slovník naučný, XXIII. díl (Schlessar–Starowolski). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1905. Dostupné online. S. 252.
- ↑ AUGUST, Sedláček. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek Díl 15. [Kouřimsko, Vltavsko a Jihozápadní Boleslavsko]. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. S. 191. Dále jen Hrady, zámky a tvrze Království českého 15.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze Království českého 15, s. 209
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze VII., s. 136
- ↑ Hrady, zámky a tvrze Království českého 15, s. 204
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze Království českého 15, s. 529
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze VII., s. 164
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze VII., s. 178
- ↑ Hrady, zámky a tvrze Království českého 15, s. 207
- ↑ ADAM Z VELESLAVÍNA, Daniel. Kalendař Hystorycky: Krátké a Summownj poznamenánj wssechněch dnůw gednohokaždého Měsýce, přes celý Rok. Praha: [s.n.], 1590. 636 s. Dostupné online. S. 92.