Mikuláš Kryštof Radziwiłł

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mikuláš Kryštof Radziwiłł
Mikałaj Radzivił Čorny. Мікалай Радзівіл Чорны (XVIII).jpg
Narození4. února 1515
Ňasviž
Úmrtí28. května 1565 (ve věku 50 let)
Lukiškės
Místo pohřbeníLitva
NárodnostLitvíni
Povolánídiplomat a politik
Nábož. vyznánípolští bratří
Manžel(ka)Alžběta Szydłowiecká
DětiMikuláš Kryštof Radziwiłł
Jiří Radziwiłł
Albrecht Radziwiłł
Stanislav Radziwiłł
Kristýna Radziwiłłová
Alžběta Radziwiłłová
RodičeJan Radziwiłł a Anna Kiszková
RodRadziwiłłové
PříbuzníJan Radziwiłł a Žofie Radziwiłłová (sourozenci)
Albrecht Vladislav Radziwiłł, Alexandr Ludvík Radivil, Zikmund Karel Radziwiłł, Jan Jiří Radziwiłł a Alžběta Radziwiłłová (vnoučata)
Funkcemaršálek Litevského velkoknížectví
kancléř Litevského velkoknížectví
vilniuský vojvoda
brestlitevský starosta
kaunaský starosta
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš Kryštof Radziwiłł (4. února 1515 Ňasviž28. května 1565 Vilnius), přezdívaný Černý (litevsky: Juodasis), byl polsko-litevským šlechticem,[1] který zastával hned několik administrativních funkcí v litevském velkoknížectví, mimo jiné byl litevským kancléřem a litevským hejtmanem.

V litevštině jeho jméno zní Mikalojus Radvila Juodasis, v běloruštině Мікалай Радзівіл Чорны, v latině Nicolaus Radvil a v angličtině je někdy uváděn jako Nicholas Radziwill.[2]

Mikuláš dokázal získat politický vliv díky milostnému vztahu a následnému sňatku mezi jeho sestřenicí Barborou Radziwiłłovnou a polským králem a litevským velkoknížetem Zikmundem II. Augustem. Díky tomu se stal jedním z nejmocnějších královských rádců. Mikuláš se postupně stal litevským maršálem, litevským kancléřem a také vojvodou Vilniusu. Nesmírně zbohatl a stal se ve své době nejmocnějším velmožem polsko-litevské unie.

Už tak rychle rostoucí vliv Radziwiłłů ještě zesílil, když během diplomatické mise u Karla V. a Ferdinanda I. obdržel on a jeho bratranec Mikuláš Radziwiłł přezdívaný „Červený“ dědičný titul říšského knížete.

Se svým bratrancem Mikulášem „Červeným“ Radziwiłłem také uzavřel spojenectví proti ostatním mocným litevským rodinám, se kterými soupeřili o dominantní postavení v Litevském velkoknížectví. Toto spojenectví znamenalo spolupráci mezi jednotlivými větvemi rodu Radziwiłlů a ukázalo, jak mohou rodové zájmy ovlivnit vztah magnátů ke státu. Oba Radziwiłlové podporovali litevskou suverenitu a oponovali těsnějšímu sepětí zemí v rámci Polsko-litevské unie.

Velmi úspěšně se angažoval v jednáních mezi Litevským velkoknížectvím a Livonským řádem, který vedla k tzv. vilenské smlouvě z roku 1561, která ukončila existenci Livonského řádu a vedla k sekularizaci Livonska a připojení velké části jeho území k Litevskému velkoknížectví.

Mikuláš podporoval postupující polonizaci Litvy a podle jeho vzoru mnoho dalších litevských šlechticů přijalo za své mnohé prvky polské kultury, ať už se jednalo o módu, obyčeje a nebo jazyk.

Chanfron, který patřil Mikolajovi Černému
Znovupohřbení Mikuláše Radziwiłła v Dubingiai na Litvě

Byl známý svým přísným náboženským postojem jako jeden z nejvýznamnějších konvertitů a obhájců kalvinismu v Litevském velkoknížectví. Finančně zaštítil tisk prvního kompletního polského překladu Bible v roce 1563 v Brest-Litevsku, šířil díla napsaná na obranu kalvinismu, finančně podporoval kostel a školu ve Vilniusu a také protestantské učence a různými jinými způsoby podporoval kalvinistickou víru. Je známo, že si dopisoval přímo s Janem Kalvínem a chránil náboženské exulanty z Itálie. Protože protestanti podporovali používání národních jazyků, připisuje se mu také financování mnoha litevských kostelů a škol. S výjimkou jeho dcery Anny všechny jeho děti konvertovaly ke katolictví a staly se horlivými podporovateli protireformace. Jeho památku připomíná socha v Brestu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikołaj "the Black" Radziwiłł na anglické Wikipedii.

  1. M. L. Bush.Rich noble, poor noble.1988, p.46
  2. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-00-128802-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]