Mikuláš (svátek)

Český Mikuláš, čert a anděl

Mikuláš nebo Svátek svatého Mikuláše je lidový svátek v mnoha zemích s křesťanskou tradicí. Ačkoli zvyky a tradice se v různých zemích liší, jádro je společné – pověst o svatém Mikuláši z Myry jakožto štědrém obdarovateli. Na této pověsti byla vystavěna tradice mikulášské postavy, která obdarovává zejména děti, a to v den, kdy se slaví svátek sv. Mikuláše, nebo před ním – v západních zemích je to 5. nebo 6. prosinec, v pravoslavných zemích 19. prosinec. Oslavy se staly součástí adventu a různě se prolínají s Vánocemi, nicméně nelze je vnímat jako církevní svátek. Naopak církev se vůči nim nezřídka vyhraňovala a snažila se jim bránit, neboť narušovaly adventní cyklus a nabíraly spíše lidový charakter.

Historie

Základem slavností se staly tzv. biskupské chlapecké hry, jež jsou doloženy v Česku ve 13. století, ve Francii roku 1291. Šlo o veselici žáků farních škol. Po čase se k ní přidružila tradice, že tito žáci chodili koledovat v doprovodu správců škol po městech a pořádali maškarní průvody, v nichž obvykle nechyběly masky svatého Mikuláše, čertů, andělů, ale i jiných postav. Církev několikrát tyto průvody zakázala, ale měšťané si je oblíbili a vždy znovu prosadili. Prvek obdarovávání dětí se do tradice dostal odjinud, podle některých zdrojů snad bylo základem to, že v 11. století začaly jeptišky v Belgii a Francii rozdávat chudým dary ve jménu svatého Mikuláše na jeho svátek.

Český Mikuláš

Mikuláš, čert a anděl v Praze roku 2010

Z tohoto základu se v různých zemích odvinuly různé varianty mikulášských veselic a oslav - v Česku se ustavila tradice postavy Mikuláše v červeném plášti s biskupskou mitrou (infulí) na hlavě a biskupskou berlou v ruce, již doprovází postava čerta ze slovanského folklóru (rohy, ocas apod.) a anděla. Tyto tři postavy v předvečer mikulášského svátku (5. prosince) obcházejí rodiny a nadělují dětem dárky, ovšem spíše potravinového charakteru (pamlsky, cukroví, vánoční kolekce, v minulosti také často ovoce - v zimním čase vzácné), naopak dárky nepotravinového charakteru tradice přisoudila postavě Ježíška, který obdarovává až 24. prosince. Mikuláš také dětem někdy dává drobná napomenutí, čert v tom posiluje jeho autoritu a slouží jako hrozba, která by mohla nastoupit, kdyby děti výchovných rad Mikuláše neuposlechly. Pokud děti v průběhu roku zlobily, mohou dostat místo sladkostí uhlí, nebo brambory (uhlí je známé i z jiných kulturních okruhů, brambory jsou českou zvláštností). Ty jim pak dá eventuálně čert. Většinou ale uhlí či brambor od čerta slouží jen jako výstraha a motivační prvek, v praxi děti dostanou vždy sladkosti. Čert při mikulášské obchůzce často tropí hluk, chrastí řetězem a zvoní zvoncem.

Důvodem, proč Mikuláš chodí 5. prosince, ačkoli svátek svatého Mikuláše je v kalendáři až 6. prosince, je, že lidé v minulosti za počátek nového dne považovali již soumrak dne předchozího, nikoli až půlnoc či úsvit (ze stejného důvodu ostatně byl Štědrý večer usazen na 24. prosince, ačkoli svátek narození Ježíše, tzv. boží hod vánoční, je vlastně až 25. prosince). Z tohoto důvodu je také v Česku zavedeno spíše prosté označení "Mikuláš", spíše než svátek svatého Mikuláše, neboť skutečný svátek je až den po mikulášské slavnosti a vznikal by zmatek. V jiných zemích ale toto rozlišení není užíváno, nebo není nutné, neboť Mikuláš chodí opravdu 6. prosince (Belgie, Lucembursko, západ Německa, sever Francie). V Nizozemsku naopak chodí Sinterklaas také 5. prosince večer, podobně například v Albánii (mezi křesťanskými rodinami).

Česká mikulášská obchůzka a nadílka se objevuje i v několika kulturních dílech, například v dramatu Městem chodí Mikuláš (1992) nebo v pohádce Anděl Páně 2 (2016). Její forma v éře normalizace je zachycena například v seriálech Dnes v jednom domě (1980) nebo Vyprávěj (2009).

Tradice v jiných zemích

Slovinská tradice je velmi podobná české, čert se nazývá parkelj

V Polsku a na Ukrajině Mikuláš dává dětem dárek pod polštář. Podmínkou je, že byly hodné. Pokud nebyly, najdou pod polštářem větvičku nebo uhlí. S Poláky pojí Čechy postava anděla, jinde neobvyklá. Na Ukrajině je často mikulášský svátek považován za začátek vánočních svátků a toho dne většina měst zdobí a rozsvěcuje vánoční stromy. Ukrajinské děti v předvečer svátku ve škole pod dozorem učitelů píší svatému Mikulášovi dopis. Ve Slovinsku a Chorvatsku je tradice dosti podobná české, ale specifikou je, že ďábelská postava - Parkelj - nosí rodičům zlobivých dětí hůl, aby je měli čím vychovávat.

Nizozemský Sinterklaas s Černými Petry (Zwarte Pieten)

V Nizozemsku a Belgii děti vyvěšují na dveře tlumok se senem a mrkví pro koně svatého Mikuláše - to navazuje na skutečnost, že v maškarních průvodech spjatých s biskupskými hrami Mikulášové často na koni jezdily, v Česku kůň z tradice vypadl. Nizozemský Sinterklaas dle tradice přijíždí na koni z Madridu, kde bydlí. Před 5. prosincem si malé děti dávají boty před komíny a zpívají písně o Sinterklaasovi. Druhý den ráno najdou v botách malý dárek - sladkosti nebo i malé hračky. Sinterklaasovi dle tradice pomáhá mnoho zlomyslných pomocníků, nazývaných "Zwarte Pieten" ("Černí Petři"). Povahově jsou obdobou českých čertů, nicméně tradice sahající zhruba do 18. století je naformovala spíše do podoby Maurů, což dalo vzejít diskusím o "rasistické" podstatě těchto postaviček (tzv. Zwartepietendebat). Obhájci těchto postaviček je hájí tím, že mají černou tvář proto, že doručují dárky komínem, kde se umouní. Ve frankofonní Belgii a na severu Francie je temným pomocníkem Mikuláše Père Fouettard, původně zlý řezník z oblíbené pověsti (v níž se ztratili tři chlapci, zlý řezník je nalákal k sobě domů a zabil, ale svatý Mikuláš je oživil). V Lucembursku mikulášská postava zvaná De Kleeschen navštěvuje školy a obdarovává nejlepší žáky. Zlobivcům naopak její pomocník Houseker dává větvičku.

Nikolausstiefel

V Německu, zejména severním, není tradice tolik oblíbená. Dětem tam Mikuláš dává malé dárky do boty (Nikolausstiefel). Pokud zlobily, najdou v botě hůl. Jeho pomocníkem je Knecht Ruprecht. Ten v některých místech Německa, zejména protestantských, Mikuláše jako obdarovatele dokonce zcela nahradil. V Rakousku, Bavorsku a Jižním Tyrolsku chodí s Mikulášem Krampus (démonická bytost se zvířecími prvky, kterou s českým čertem spojují hlavně rohy). Krampus hrozí tím, že sebere děti do pytle a odnese si je. Tento prvek se někde uchoval i u českého mikulášského čerta. Ve Švýcarsku se temný Mikulášův pomocník nazývá Schmutzli a chodí v umolousaném mnišském oděvu (což souvisí s protestantským pohrdáním mnišskými řády).

Postava Mikuláše v mnoha zemích dala vzejít postavě, která pak naděluje dárky na Štědrý den (nejtypičtěji americký Santa Claus). V USA, kde se tato postava nejvíce odpojila od 6. prosince, ale také určité mikulášské tradice zůstaly: děti zde očekávají, zda jim Santa Klaus 6. prosince vloží do boty minci (to navazuje na velmi starou legendu spjatou se samotným Mikulášem z Myry, jenž prý dal chudému otci peníze, aby jeho dcery nebyly odvedeny do otroctví. Mikuláš to prý udělal tak, že hodil mince v noci oknem do domu, a ty spadly do bot, které schly u ohniště). Evropské, zejména německé mikulášské oslavě, se podobají zvyky jen ve městech s výraznými německými vlivy jako Milwaukee ve Wisconsinu, Evansville v Indianě, Cincinnati v Ohiu, Fredericksburg v Texasu, Newport News ve Virginii, St. Louis v Missouri nebo Pittsburgh v Pensylvánii.

Nicolinas v Guimarãesi

V Portugalsku jsou mikulášské oslavy nazvány Nicolinas a konají se v jediném konkrétním městě: Guimarãesi. Jde o festival, který trvá celých osm dní (od 29. listopadu do 7. prosince) a je specifický tím, že se v něm udržel původní studentský duch biskupských her. Festival organizují hlavně středoškolští studenti (tzv. Nicolinos). Nejpopulárnější je úvodní den, tzv. pinheiro, kdy se pořádá velký průvod městem.

Albánští křesťané připravují v noci z 5. na 6. prosince hostinu z pečeného jehněčího a vepřového masa. Hosté na ní se zdraví slovy: "Nata e Shen'Kollit ju nihmoftë!" ("Ať vám noc svatého Mikuláše pomůže!"). V Srbsku se slaví 19. prosinec (Nikoljdan) půstem, večer jsou hosté zváni do rodin na uzené kapry.

V Řecku je naopak postava Mikuláše upozaděna, obdarovatelem tam je svatý Basil, takže na mikulášský svátek se slaví hlavně na lodích a v přístavech (Svatý Mikuláš je ochráncem námořníků). Ani ve Španělsku a v jižní Itálii není svátek významný, kromě Bari, kde je svatý Mikuláš patronem města (hlavní oslava se ale koná 7.–9. května).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš na Wikimedia Commons

Autoritní data	LCCN: sh85116604 NLI: 987007551172405171