Mikrobiota křížolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMikrobiota křížolistá
alternativní popis obrázku chybí
Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
Rod mikrobiota (Microbiota)
Komarov, 1923
Binomické jméno
Microbiota decussata
Komarov, 1923
Místo původu mikrobioty křížolisté
Místo původu mikrobioty křížolisté
Synonyma
  • mikrobiota křížmovstřícná
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Větvička

Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata) je hustě větvený, stálezelený keř pocházející z ruského Dálného východu. Jako endemit tam roste v tvrdých klimatických podmínkách výhradně v Přímořském kraji, v sopečném pohoří Sichote-Aliň sahajícím do výše přes 2000 m. Původní areál této dřeviny se nachází na špatně přístupném, odlehlém, biology málo prozkoumaném místě a proto byla ruským vědci objevena až počátkem dvacátých let dvacátého století. Vzhledem k politické a vědecké izolaci Sovětského svazu byla pro západní botaniku téměř 50 let nedostupná a neznámá.

Původně byla klasifikována jako druh podobný zeravci východnímu (Platycladus orientalis), který se tehdy jmenoval Biota orientalis. Pro svou podobnost s ním a malý vzrůst dostala jméno Microbiota - malá biota. Pozdější molekulární studie zjistily podstatnou odlišnost od všech rodůčeledi cypřišovitých a byla prohlášena za jediný druh monotypického, pro ní zvlášť ustaveného rodu mikrobiota.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Její přetržitý areál zahrnuje plochu asi 70 000 km². Roste na jižních horských svazích, nad tamní hranici lesa nebo v hluboko zaříznutých údolích horních toků řek v nadmořské výšce 500 až 1600 m n. m. Obvykle se vyskytuje na slunném až polostinném stanovišti se žulovým podložím v propustných, kamenitých nebo hlinito-písčitých půdách s malou vrstvou humusu. Podnebí je tam poměrně vlhké, chladné, drsné, silně větrné a v zimním období teplota klesá až pod -40 °C: Klima je v létě ovlivňováno vlhkými monzuny přicházejícími z jihu a jihovýchodu, naopak v zimě vanou silné, suché, mrazivé větry od západu z pevniny. Je dlouhověkou dřevinou, dožívá se 80 až 100 let. Netrpí nemocemi a není napadána hmyzem.

Do Evropy byla poprvé dovezena teprve v roce 1963, kdy ji jako úplnou novinku dovezl do Arboreta Nový DvůrOpavy tamní ředitel. Získal ji na základě dobrých vztahů s botaniky ze Střední Asie, z Taškentu, kde byla tehdy pěstována.[2][3][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samčí šištice

Jednodomý, nízký, hustý, široce rozprostřený keř vyrůstající do výšky 0,5 až 1 m a šířky 2 až 5 m. Poléhavé větve, stejně jako krátké kmínky, mají kůru nahnědlou, někdy slabě načervenalou a mohou být dlouhé až 2,5 m. Listy jsou jasně zelené, šupinovité, křižmostojné, asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké, oválné s protáhlou špičkou a bělavým okrajem, přes střed mají nevýraznou žlázku. Listy jsou mírně dvojtvaré, neplodné větvičky mají listy více špičaté, odstálé a s výraznou středovou žlázkou. Špičky větviček i mírně zploštělých letorostů jsou slabě předkloněné. S příchodem zimy se listy barví do bronzová.

Mikrobiota křížolistá má nejmenší šišky na celé severní polokouli, jsou velké jen 2 až 3 mm. V minulosti byla často považována za rostlinu dvoudomou, protože mnoho rostlin má tendenci nevytvářet samičí šištice. Samčí šištice jsou žlutavé a vyrůstají na koncích letorostů. Samičí rostou na zkrácených letorostech, jsou kulovité nebo vejčité, skládají se z kožovitých šupin tvořících misku. Zralé šišky jsou vodorovně odstálé, asi 6 mm dlouhé a 3 mm tlusté, mají dvě dřevnaté semenné šupin a uprostřed uzrává obvykle jen jediné semeno. To je eliptické, hladké, lesklé, tmavě hnědé až černé, bezkřídlé a zralé již prvým rokem. K opylení větrem dochází v dubnu nebo květnu, šišky dozrávají od konce srpna do počátku října.[2][3][5][7][8][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ve středoevropských podmínkách se mikrobiotě dobře daří. Raší však poměrně včasně a na některých chladných místech trpí pozdními jarními mrazíky, mírně namrzá. Vysazuje se na skalky i do větších zahrad, nejlépe poslouží jako rychle srůstající půdní kryt, snáší stříhání a stinné stanoviště. Dobře vypadá na ohraničení zeleně nebo na okraji kamenných zídek. V blízkosti se obvykle neuplatní nižší dřeviny a trvalky, brzy je zaroste. Množí se vyzrálými řízky, nejlépe s patkou. nebo i semeny z vlastní sklizně.[2][3][7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přestože nejsou žádné indicie o snižování množství jedinců rostoucích ve volné přírodě, je v ruském červeném seznamu považována za ohroženou rostlinu. V IUCN je však zařazená mezi málo dotčené druhy (LC).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d LEUGNEROVÁ, Gabriela. BOTANY.cz: Mikrobiota křížolistá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.07.2007 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d Dendrologie.cz: Mikrobiota křížolistá [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 08.06.2007 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Microbiota decussata [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Microbiota decussata [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b FAJON, A. IUCN Red List of Threatened Species: Microbiota decussata [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Plant Finder: Microbiota decussata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BRAND, Mark H. Microbiota decussata [online]. UCONN, University of Connecticut, Storrs, Mansfield, CT, USA [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. CHRISTMAN, Steve. Florida plant encyclopedia: Microbiota decussata [online]. University of Florida, Tallahassee, FL, USA, rev. 02.04.2004 [cit. 2017-03-17]. decussata/826 Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]