Mihule mořská
 Mihule mořská | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Nadtřída | kruhoústí (Cyclostomata) |
| Třída | mihule (Cephalaspidomorphi) |
| Řád | mihulotvární (Petromyzontiformes) |
| Čeleď | mihulovití (Petromyzontidae) |
| Rod | mihule (Petromyzon) Linnaeus, 1758 |
| Binomické jméno | |
| Petromyzon marinus (Linnaeus, 1758) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mihule mořská (Petromyzon marinus) je největší zástupce mihulí a spadá do nadtřídy kruhoústých.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Anadromní populace žijí v Atlantském oceánu, ve Středozemním moři a v řekách, které do nich ústí. Vnitrozemské populace v jezerech a řekách.[pozn. 1][2][3]
Areál v severovýchodním Atlantiku sahá od Norska, Islandu a Barentsova moře na jih do severní Afriky včetně západní části Středozemního moře. V severozápadním Atlantiku se areál rozprostírá od kanadského Labradoru po Mexický záliv na Floridě v USA. Vnitrozemské populace se vyskytují ve Velkých jezerech, ve Finger Lakes, v jezeře Oneida a Champlainově jezeře. Výstavba kanálů umožnila přístup k Hořejšímu jezeru (nad jezerem Ontario).[4]
Albánie, Alžírsko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Dánsko, Egypt, Faerské ostrovy, Finsko, Francie, Gibraltar, Grónsko, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Libye, Litva, Lotyšsko, Malta, Maroko, Mexiko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Ostrov Man, Polsko, Portugalsko, Ruská federace, Slovinsko, Spojené království, Spojené státy americké, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tunisko, Turecko; v Estonsku je výskyt nejistý; v ČR vyhynula.[4]
Popis a ekologie[editovat | editovat zdroj]
Štíhlé tělo je dlouhé do 120 cm. Ústa mihule jsou velká, kruhovitá.
Dospělci migrují z oceánu nebo jezera do toků, ve kterých se třou. Anadromní populace s přístupem k oceánu migrují až několik set kilometrů. Vnitrozemské populace v jezerech migrují až 80 km. Samice klade malá vajíčka do hnízda, které vytvořil samec v písku, štěrku a suti toků se středně silným proudem. Po rozmnožení mihule mořská hyne. Vylíhlá larva (minoha) se v klidné vodě zavrtá do písku a bahna na dně toku. Žije zde 2–5 let a živí se planktonem a detritem. Dospělá mihule odplouvá do moře, vnitrozemská populace do jezera, kde žije další 3 až 4 roky. Živí se paraziticky, parazituje na rybách, kterým ostrouhává maso a saje krev.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Migrace ryb za účelem tření z moře do řek nebo z hlubin k pobřeží je anadromní tah. (Migrace ryb za účelem tření z řeky do moře je katadromní tah.)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ ZÍCHA, Ondřej. Anadromní tah. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 16. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2736/
- ↑ ZÍCHA, Ondřej. Katadromní tah. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 16. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2735/
- ↑ a b Sea Lamprey. Petromyzon marinus. In: The IUCN Red List of Threatened Species 2013 [online]. Date assessed 01 March 2012, year published 2013 [cit. 16. 2. 2022]. ISSN 2307-8235. e.T16781A18229984. Dostupné z: https://www.iucnredlist.org/species/16781/18229984#geographic-range
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mihule mořská na Wikimedia Commons 
Taxon Petromyzon marinus ve Wikidruzích
