Midterm election

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojem midterm volby, jinak také „průběžné volby“ označuje druh voleb konaný přibližně v polovině funkčního období hlavy státu. Pojem se vztahuje k volbám v prezidentských (případně poloprezidentských ) režimech, kde jsou prezidentské volby zdaleka nejdůležitějšími volbami. Voliči v nich dávají hlasy svým zástupcům, ucházející se o pozice v parlamentu. Midterm volby se tak nikdy nekonají ve stejný rok jako volby hlavy státu, ale mají na jejich budoucí výsledek značný vliv. Občané jimi vyjadřují svůj názor na vedení státu.

Midterm volby se konají například v těchto zemích:

Midterm volby v USA[editovat | editovat zdroj]

Jinak „kongresové volby“ je typ voleb používaný ve Spojených státech. Souboj ve volbách do Kongresu se odehrává každé dva roky. Američané si v nich volí své zástupce do Kongresu USA. Členové obou komor Kongresu jsou voleni každé dva roky, tradičně první úterý po prvním pondělku v listopadu. Američané ve většině států mají také možnost hlasovat v předstihu, a to buď osobně, poštou nebo přes internet. Vzhledem k tomu, že funkční období prezidenta je čtyřleté, každé druhé kongresové volby se odehrávají v polovině prezidentského mandátu. Převážně v nich kandidáti usilují o znovuzvolení. Kromě toho Američané hlasují o obsazení dalších klíčových státních postů. Ve většině amerických států jsou voleni [Guvernér|guvernéři]], zákonodárci v jednotlivých státech a řada zastupitelů na nižších úrovních.V některých státech při nich lidé rozhodují také v referendech. Z hlediska medializace, mezinárodní pozornosti a v neposlední řadě také voličské účasti se jim nedostává takového zájmu. Pro volební účast v těchto volbách všeobecně platí, že v porovnání s volbami prezidentskými, při kterých dosahuje účast okolo 50 %, bývá zhruba o třetinu nižší.

Funkce midterm voleb[editovat | editovat zdroj]

Výsledky voleb bývají chápány jako transparentní projekce veřejného mínění,a také jako určitá předpověď toho, jak by mohly dopadnout volby (prezidentské) za dva roky, a jak se tedy změní politický směr a rytmus americké politiky, nebo jestli bude zachována politická kontinuita. Tyto volby jsou jasným ukazatelem prezidentovi popularity. Voliči tedy kromě toho, že volí své zástupce do Kongresu, jich často využívají k vyjádření svého souhlasu či nesouhlasu s politikou prezidenta. Proto ve většině případů vítězí spíše kandidáti z opačných stran, než kterých je prezident vůdcem. Prezidentova strana tedy podporu většinou ztrácí.Současně jsou tyto volby jasným indikátorem prezidentské popularity. Hlava státu tudíž musí z průběžných voleb vyvozovat řadu důsledků. Mohou sloužit jako nástroj pro nastínění výsledků prezidentských voleb. Tato situace může ztížit přijímání zákonů.

Podmínky ke kandidatuře[editovat | editovat zdroj]

V Ústavě Spojených států jsou jasně dané podmínky: „Členem Sněmovny reprezentantů může být osoba, která dosáhla věku 25 let, je 7 let občanem Spojených států a obyvatelem státu, ve kterém bude volena." [1]Senátor musí mít minimální věk 30 let a být alespoň 9 let občanem USA. Kandidáti ze stran demokratů a republikánů v jednotlivých volebních obvodech, jsou nejprve vybíráni v primárních volbách, jejichž cílem je vybrat vhodného kandidáta v rámci stranických bojů, kterého bude daná strana následně podporovat. Pravidla pro členy pocházející z nezávislých a třetích stran se liší dle zákonů jednotlivých států. Zástupci Senátu se v každém státě volí ve dvou volebních okrscích. Počet okrsků pro zástupce do Sněmovny se určuje podle počtu zástupců ve Sněmovně. Americký volební systém je většinový, jednokolový. Tedy vítěz „bere vše“. Kandidát pro své zvolení potřebuje většinu všech hlasů v daném volebním okrsku.

Výsledky a dopady[editovat | editovat zdroj]

Kongresové volby jsou někdy považovány za občanské referendum, reagující na politiku právě zvoleného prezidenta. Z výsledků z historie je jasně vidět, jak ve většině případů prezidentova strana ztrácí a prezident tak přichází o pevnou půdu pod nohama : za posledních 21 průběžných voleb prezidentova strana ztratila vždy v průměru okolo 30 křesel ve Sněmovně Reprezentantů a 4 křesla v Senátu. Prezident je v mnoha směrech ve výkonu svého úřadu omezen postojem Kongresu. Výkon exekutivy náleží prezidentskému úřadu, legislativní moc je svěřena Kongresu a poslední složka moci spadá pod výkon soudů. Státní orgány nejsou však v aplikaci své moci zcela neomezené. Je to právě princip brzd a protivah , který přiznává jednotlivým orgánům možnost kontroly nad ostatními složkami a zamezuje tak uchvácení veškeré státní moci jednou z nich. Příkladem lze uvést podmínku souhlasu Senátu se zahraničními smlouvami, které prezident uzavírá. Změna ve složení zákonodárného orgánu a rozložení stranických vah v komorách má neodmyslitelný dopad na definování prezidentské politiky.

Tabulka výsledků[editovat | editovat zdroj]

Výsledky průběžných voleb od roku 1934 a znázornění zisků či ztrát křesel v Kongresu prezidentské strany ve průběžných volbách.

Rok Prezident Strana Sněmovna Reprezentantů Senát
1934 Franklin D. Roosevelt D +9 +9
1938 Franklin D. Roosevelt D -71 -6
1942 Franklin D. Roosevelt D -55 -9
1946 Harry S. Truman D -45 -12
1950 Harry S. Truman D -29 -6
1954 Dwight D. Eisenhower R -18 -1
1958 Dwight D. Eisenhower R -48 -13
1962 John F. Kennedy D -4 +3
1966 Lyndon B. Johnson D -47 -4
1970 Richard Nixon R -12 +2
1974 Gerald R. Ford (Nixon) R -48 -5
1978 Jimmy Carter D -15 -3
1982 Ronald Reagan R -26 +1
1986 Ronald Reagan R -5 -8
1990 George Bush R -8 -1
1994 William J. Clinton D -52 -8
1998 William J. Clinton D +5 0
2002 George W. Bush R +8 +2
2006 George W. Bush R -30 -6
2010 Barack Obama D -63 -6
2014 Barack Obama D -13 -9

Výsledky midterm voleb z roku 2014[editovat | editovat zdroj]

Poslední průběžné volby se odehrály 4. listopadu, v nichž se rozhodovalo o obsazení křesel v Kongresu a o osobách guvernérů, a také mnoho státních a místních referend. Volilo se všech 435 členů Sněmovny reprezentantů a třetina senátorů z celkového počtu sto. Ve všech typech listopadových voleb zvítězili Republikáni na úkor Demokratů. Oproti volbám v roce 2010 se změnilo uskupení v Senátu. Republikáni získali osm nových křesel, takže po volbách měli 53 senátorů. Tento výsledek byl očekávaný již před volbami, kdy voliči v předvolebních průzkumech projevovali nesouhlas s prezidentovou agendou. Prezidentovu politiku schvalovalo poslední rok před volbami pouhých 42 procent občanů. Pro prezidenta Obamu nastala pozice tzv. „lame duck“ (chromá kachna), kdy má na poslední dva roky svého mandátu svázané ruce a záleží tak, zda s opozicí, která bude ovládat Kongres , najde názorovou shodu při návrzích nebo reformách některých zákonů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

[2] [3] [4] [5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek I, Oddíl 2. a 3. Ústavy Spojených států amerických
  2. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. státy americké. Společnost a politika. [s.l.] : Libri, 2002.  
  3. JANDA, Kenneth. Výzva demokracie. Systém vlády v USA. [s.l.] : Slon, 1998.  
  4. WILSON, James Q.. Jak se vládne v USA. Praha : Victoria Publishing, 1995.  
  5. GUIDE TO U.S. Elections. 4 ed. [online]. Congressional Quarterly Inc, 2001.