Michel Micombero
| Michel Micombero | |
|---|---|
 | |
| 1. prezident Burundi | |
| Ve funkci: 28. listopadu 1966 – 1. listopadu 1976 | |
| Předchůdce | není, funkce vytvořena |
| Nástupce | Jean-Baptiste Bagaza |
| Předseda vlády Burundi | |
| Ve funkci: 11. července 1966 – 28. listopadu 1966 | |
| Panovník | Ntaré V. |
| Předchůdce | Léopold Biha |
| Nástupce | nikdo, funkce zrušena |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Union for National Progress |
| Narození | 26. srpna 1940 Commune of Rutovu |
| Úmrtí | 16. července 1983 (ve věku 42 let) Mogadišo |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Alma mater | Královská vojenská akademie Mogadišská univerzita |
| Profese | politik a diktátor |
| Náboženství | katolicismus |
| Commons | Michel Micombero |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michel Micombero (26. srpna 1940 Rutovu – 16. července 1983 Mogadišo) byl burundský voják a politik tutsijské národnosti, prezident republiky v letech 1966–1976.
Pocházel z rolnické rodiny, navštěvoval církevní školu a v roce 1960 vstoupil do armády. Absolvoval vojenskou akademii v Bruselu a po vyhlášení nezávislosti Burundi v roce 1962 se stal ministrem obrany. Podílel se na potlačení pokusu o státní převrat v říjnu 1965, po němž král Mwambutsa IV. odcestoval do Švýcarska a vlády se ujal jeho syn Ntaré V. Ten v červenci 1966 sesadil umírněného předsedu vlády Léopolda Bihu a jeho nástupcem jmenoval Micombera. V listopadu 1966 využil Micombero královy nepřítomnosti v zemi k dalšímu převratu, po němž vyhlásil republiku a ve věku 26 let se stal hlavou státu.[1] Zavedl režim založený na mocenském monopolu strany UPRONA a na nadvládě tutsijské menšiny, která kontrolovala armádu a státní úřady. V roce 1972 se Hutuové vzbouřili a vyhlásili na jihu země vlastní stát Martyazo. Micombero vzpouru vojensky zlikvidoval a vypukla vlna etnického násilí nazvaná Ikiza, která si vyžádala nejméně sto padesát tisíc životů.[2] Bývalý král Ntaré V. byl obviněn z podněcování vzpoury a popraven.
Micombero se jmenoval generálem a zavedl kult osobnosti, nesvoboda a korupce vedla k rostoucí nespokojenosti, která vyvrcholila v roce 1976 vojenským převratem, který vedl podplukovník Jean-Baptiste Bagaza. Micombero byl uvězněn a poté vypovězen ze země, azyl mu poskytl somálský diktátor Muhammad Siad Barre. Ve věku nedožitých 43 let Micombero zemřel v exilu na srdeční zástavu.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Micombero na Wikimedia Commons
