Michel Erhart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michel Erhart
Narození Desetiletí od 1440
Úmrtí 16. století
Ulm
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michel Erhart, také Michael Erhart (kolem 1440/45 – po 1522, Ulm) byl pozdně gotický sochař a řezbář působící v Ulmu. Jeden z hlavních představitelů Ulmské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako tovaryš putoval Erhart do Kostnice a Nizozemí. V Ulmu je doložen od roku 1469. Spolu se svými syny Gregorem a Bernhardem pracoval v dílně Jörg Syrlina staršího. Od roku 1474, kdy dostal zakázku vytvořit hlavní oltář pro katedrálu v Ulmu, měl vlastní dílnu s tovaryši. Je nejvýznamnějším následovníkem Hanse Multschera.

Jeho syn Gregor Erhart odešel roku 1494 do Augsburgu, kde zemřel kolem roku 1540.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Busta Cicera, katedrála v Ulmu
Panna Maria Ochranitelka Ravensburg
Hlavní oltář kostela v klášteru Blaubeuren

Erhart byl patrně ovlivněn dílem Nicolause Gerhaerta van Leyden. K jeho nejznámějším řezbám patří bysty na chórových lavicích katedrály v Ulmu a centrální vyřezávaná část hlavního oltáře v klášteru Blaubeuren.

Erhartova Pana Maria Ochranitelka (1480) má pod pláštěm seřazeny sošky mecenášů podle jejich společenského postavení a představuje tak nový typ tohoto zobrazení. Původně byl kult Madony Ochranitelky spojován s legendami, kde Kristus představoval boží zákon a Madona konala akt omilostnění hříšníků jako zázračný skutek. U starší Madony Ochranitelky ze Seeschwabenu (1430) došli milosti všichni hříšníci a nebyli personifikováni.[1]

Benediktinský klášter v Blaubeuren (Württembersko) byl obnovován po vyplenění a požáru od roku 1466 a v roce 1493 byl vysvěcen hlavní oltář. Jedná se o oltářní skříň vysokou téměř 12 metrů. Centrální část s pěti sochami doplňují malovaná křídla s nástavci a malovaná predella. Dříve bylo dílo připisováno Michelu a jeho synovi Gregorovi Erhartovi, ale nověji je celá plastická výzdoba považována za dílo Michela Erharta.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1469–1474 Chórové lavice, katedrála v Ulmu (spolupráce)
  • Hlavní oltář katedrály v Ulmu (spolupráce), der dem Bildersturm zum Opfer fiel
  • 1475 Madona, Liebieghaus, Frankfurt am Main
  • kolem 1475 Busta mladé ženy v burgundském kroji ("Die schöne Ulmerin")[2]
  • 1480 Madona ochranitelka z Ravensburgu, nyní Státní muzeum, Berlín
  • 1482 Postavy rytířů na kašně v Ulmu (spolupráce)
  • 1485 Reliéfy na oltářních křídlech, poutní kostel Panny Marie v Thalkirchen (Mnichov)[3]
  • před 1490 Krucifix, Besserer-Kapelle, katedrála v Ulmu
  • 1490-1495, bysty Proroků, Liebieghaus, Frankfurt am Main
  • 1493 Centrální část hlavního oltáře, Klášter Blaubeuren
  • 1494 Krucifix, Schwäbisch Hall, Kostel sv. Michala
  • 1509 Mariánský oltář, Lautern

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 68
  2. Archivovaná kopie. www.ulm.de [online]. [cit. 2015-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  3. Rainer Kahsnitz, Carved Splendor: Late Gothic Altarpieces in Southern Germany, Austria and South Tirol, Getty Publications, 2006, s. 169
  • Článek byl přeložen z německé Wikipedie s použitím odkazů a Deutsche Biographie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Barbara Maier-Lörcher: Meisterwerke Ulmer Kunst. Süddeutsche Verlags-Gesellschaft Ulm im Thorbecke-Verlag, Ostfildern 2004, ISBN 3-7995-8004-2.
  • Gertrud Otto: Erhart, Michel. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 583 f. (Digitalzováno)[1]
  • Brigitte Reinhardt (Hrsg.): Michel Erhart & Jörg Syrlin d. Ä. Spätgotik in Ulm. Konrad Theiss Verlag, Stuttgart 2002, ISBN 3-8062-1718-1.
  • Barbara Schäuffelen, Joachim Feist: Ulm – Porträt einer Stadtlandschaft, Konrad Theiss Verlag, Stuttgart 1987, ISBN 3-8062-0484-5, S. 171.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]