Michal Müller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Michal Müller
PhDr. Michal Müller (2017).jpg
Narození 20.6.1956
Praha
Země Česká republika
Povolání Hudební skladatel, muzikolog, podnikatel, organizátor
Web www.muller-art.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Müller (* 20. června 1956, Praha) je český podnikatel, hudební skladatel a muzikolog.

Je autorem četných skladeb komorních, symfonických, vokálních a také skladeb pro sólové nástroje, které jsou hrány na koncertních pódiích i festivalech v různých zemích. Ceněna jsou i jeho díla scénická (zejména jeho balety a komorní balety). Michal Müller je jedním z průkopníků sofistikované prostorové hudby po roce 1990 v Česku. V současnosti je stále více vyhledávaným autorem významných interpretů. Umělecky vychází z hlubokých znalostí soudobých hudebních technik, které díky svému muzikologickému vzdělání účelně kombinuje technikami historickými. Celý život si chrání své soukromí a tak většina jeho děl, včetně odborných a literárních vychází pod pseudonymy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Michal Müller se narodil 20. června 1956 v Praze. Od tří let se Michal Müller začal věnovat cizím jazykům, ale nejoblíbenější hračkou se mu stal klavír, na který se snažil zachycovat vše, co okolo sebe slyšel. Rodiče zjistili, že zvuky interpretuje s bezchybnou jistotou, proto jej dali brzy do učení k prof. Elišce Kleinové. V roce 1971 nastoupil do přípravky a od roku 1972 na konzervatoř, kde studoval violu u prof. Josefa Koďouska a J. Ruise a od roku 1975 skladbu u prof. Jiřího Válka, Oldřicha Semeráka a J. Felda. První ocenění ve skladatelských soutěžích získal již v roce 1976 a jeho absolventský kvintet pro harfu a smyčcový kvartet (nahrávka Českého rozhlasu z roku 1985) se stal předmětem četných rozborů a analýz i v zahraničí. Po úspěšném ukončení Pražské konzervatoře, nastoupil Michal Müller na hudební vědu na filosofické fakultě Karlovy univerzity a hudební teorii na HAMU. Doktorát získal v roce 1989. Své odborné hudební vzdělání prohluboval dalším systematickým soukromým studiem u renomovaných pedagogů. Po absolutoriu skladby a hudební vědy působil v redakci DILIA a v Supraphonu. Řadu let působil pedagogicky. V roce 1986 se stal krajským inspektorem kultury a posléze členem kulturní komise hl. m. Prahy. Od roku 1981 byl stálým přispěvatelem různých periodik a vytvořil množství hudebních recenzí a kritik, studií, aj. Od roku 1984 organizačně působí zejména v kultuře, umění, ale také v oblastech bojových sportů. Byl členem i předsedou několika kulturních komisí, vedoucím lektorského sboru a v roce 1990 byl pověřen vedením katedry hudby Akademie Jana Amose Komenského. V květnu 1990 byl jmenován předsedou Asociace tělesné a duševní kultury (organizace sdružující významné odborníky z různých oblastí) a v červnu 1990 se stal ústředním ředitelem ATDK. Po transformaci ATDK vytvořil z této organizace silný řetězec působící v řadě oblastí (vedle vydavatelství, nakladatelství, reklamní agentury, aj. jsou zde i uznávané realitní kanceláře. Na konci své aktivní sportovní kariéry byl předsedou Jamabushi, organizace sdružující trenéry a mistry různých bojových umění. V roce 2012 po vzoru svých předků obnovil konání „Salonů“, společenských akcí, kde se prezentují a schází významné osobnosti z různých oborů.

Kromě hudby, byla Müllerovou celoživotní láskou asijská kultura a bojové umění. Mnoho let intenzivně studoval fyziologii, psychologii, akustiku a muzikoterapii. Logicky tak vznikla promyšlená syntéza poznatků těchto oborů i v jeho vlastní umělecké tvorbě. Od roku 1984 organizačně působí zejména v kultuře, umění, ale také v oblastech bojových sportů. Byl členem i předsedou několika kulturních komisí, vedoucím lektorského sboru a v roce 1990 byl pověřen vedením katedry hudby UJAK. V květnu 1990 byl jmenován předsedou Asociace tělesné a duševní kultury (organizace sdružující významné odborníky z různých oblastí) a v červnu 1990 se stal ústředním ředitelem ATDK, která byla nejprve pouze podpůrnou organizací, ovšem po rozpadu Asociace a transformaci ATDK vytvořil z této organizace silný řetězec působící v řadě oblastí (vedle vydavatelství, nakladatelství, reklamní agentury, aj. jsou zde i uznávané realitní kanceláře). Na konci své aktivní sportovní kariéry byl předsedou Jamabushi, organizace sdružující trenéry a mistry různých bojových umění. V roce 2012 po vzoru svých předků obnovil konání společenských akcí, kde se schází významné osobnosti z různých oborů.

Celý život si chrání své soukromí a tak většina jeho děl, včetně odborných a literárních vychází pod pseudonymy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Michal Müller je autorem četných skladeb komorních, symfonických, vokálních a  skladeb pro sólové nástroje, které jsou hrány na koncertních pódiích i festivalech v různých zemích světa. Ceněny jsou i jeho díla scénická (zejména jeho balety a komorní balety, uváděné na mezinárodních festivalech baletu a pantomimy) nebo scénická syntéza (například pořad Doteky z roku 1986, který získal různá ocenění a zazněl na přehlídkách nejúspěšnějších pořadů a po dobu několika let patřil mezi nejvíce reprízované scénické pořady). Je jedním z průkopníků sofistikované prostorové hudby po roce 1990 v Česku. Umělecky vychází z hlubokých znalostí soudobých hudebních technik, které díky svému muzikologickému vzdělání účelně kombinuje s technikami historickými. Jeho kompozice na posluchače působí komplexně a to především důsledným a aktivním využíváním prostředků a možností psychologie, akustiky a muzikoterapie. Proto na vnímavější posluchače skladby působí dlouho po odeznění vlastního provedení.

Přehled vybraných skladeb, kde je oficiálně uvedeno jméno Michala Müllera:

  • Zelený lístku pro soprán a klavír (Přehlídka vítězných skladeb Praha 1976
  • Judistická suita pro violu a klavír (MS Dům umělců Praha 1976)
  • Carmen, písně na verše Alexandra Bloka pro soprán a violoncello (MS Dům umělců Praha 1976)
  • Septet pro flétnu, hoboj, klarinet, housle, violu, violoncello a klavír (Praha 1977)
  • Miniatury pro klavír (Československý rozhlas 1978)
  • Sonáta pro housle a klavír (Československý rozhlas 1978)
  • Suita pro pozoun a klavír (Síň J.B. Foerstra Praha 1978)
  • Rondo pro flétnu a klavír (Československý rozhlas 1979)
  • Dechový kvintet (Československý rozhlas 1979)
  • Tercetto pro 2 housle a violu (Tábor 1979)
  • Suita pro komorní orchestr (Tábor 1980)
  • Komorní balety (Přehlídky baletů a pantomimy 1980 – 84, 1985, 1990)
  • Koncertantní symfonie (Praha 1981)
  • Grand duo pro housle a violu (MS Dům umělců, živé rozhlasové vysílání Praha 1982)
  • Sonáta pro violu a klavír (MS Dům umělců Praha 1982)
  • Klavírní trio (Praha 1983)
  • „Harfový kvintet“ -  kvintet pro harfu a smyčcový kvartet (MS Dům umělců – 1984,   nahrávka Českého rozhlasu z roku 1985)
  • Missa profana (Praha 1988)
  • Koncert pro klavír a smyčcový orchestr (Teplice 1989)
  • Čtyři klavírní etudy (Album etud IV., V. – Editio Bärenreiter průběžné reedice od 2007)
  • Kutnohorské fresky pro housle a klavír (Ostrava 2007)
  • IV. Smyčcový kvartet (Český rozhlas – Vltava 2008, Euroart 2010)
  • Apokalypsa pro violu a klavír (Český rozhlas 2009)
  • Barokní reflexe pro housle a klavír (Atrium 2008)
  • Světlonoš - sonáta pro housle a klavír (Sv.Vavřinec 2009)
  • Obrazy Hieronyma Bosche I. pro housle a komorní orchestr ( Sál B.Martinů, Lichtenštejnský palác 2010)
  • Concerto da requiem, concerto grosso pro violu, komorní orchestr, smyčce a bicí (Český rozhlas 2011)
  • Obrazy Hieronyma Bosche II. pro housle a komorní orchestr (ŠKO 20. Húslová dielňa – Žilina 2013)
  • Helios pro housle, smyčcový orchestr a bicí (Praha 2014)
  • Harfa Davidova pro harfový kvartet (Praha 2014, Přehlídka soudobé hudby Společnosti skladatelů, nahrávka Českého rozhlasu.)
  • Filipika proti mizomuzům pro housle a harfu (Praha 2015)
  • Okna do srdce pro violu a harfu (Praha 2015 – Přehlídka soudobé hudby Společnosti skladatelů)
  • Malleus maleficarum, alegorické výjevy pro housle, violu, violoncello a částečně preparovaný klavír – Praha, Bern, Wintertour 2016).
  • Turbulence pro violu a klavír (Koncert jubilantů, Sv. Vavřinec, komorní sál Pražského jara 2016)
  • Missa brevis (Tišnov 2016)
  • Karneval života a smrti pro violu, smyčcový orchestr a bicí (Procházky uměním, Praha 2016)
  • Zakřivená zrcadla, koncert pro hoboj a smyčce (Český rozhlas 2016 - Přehlídka soudobé hudby Společnosti skladatelů)
  • Senza un nome pro mezzosoprán, violu a klavír (Praha 2016)
  • Kantáta Jin a Jang pro mezzosoprán a violu (Praha 2016)
  • Obrazy za zrcadlem, sonáta pro klavír (Praha 2017)