Metro v Madridu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Metro v Madridu
MetroMadridLogo.svg
Délka sítě 294 km
Počet linek 12 + 1 + 3
Počet stanic 301
Datum otevření 1919
Parametry
Typ metra klasické (převážně hloubené)
lehké metro
Rozchod kolejí 1445 mm (klasické metro)
1435 mm (lehké metro)
Přívod proudu
Napětí 600 V ss (linky 1, 4, 5, 6, 9
750 V ss (linky ML-1, ML-2 a ML-3)
1500 V ss (linky 2, 3, 7, 8, 10, 11, 12, R)
Vozy a zázemí
Nasazené typy vozů
Počet vozů 2310
Depa
Schéma madridského metra

Metro v Madridu (španělsky Metro de Madrid) je systém podzemní dráhy pod hlavním městem Španělska, Madridem. Vzhledem k celkové délce 294 km se jedná o třetí největší systém svého druhu v Evropě (po Londýně a Moskvě), na světě je sedmý nejrozsáhlejší.[1] Co do počtu stanic (301) je systém v Evropě dokonce druhý (o jednu stanici po Paříži, celosvětově náleží Madridu 5. příčka. Zhruba 92 % celé sítě je podzemní.

Současný systém má 13 linek klasického metra (z toho jedna linka je pouhou větví o dvou stanicích) a 3 linky lehkého metra.

Síť metra je provozována na nestandardním rozchodu koleje 1445 mm (iberský rozchod má 1668 mm), funguje zde také levostranný provoz.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První počátky v meziválečné éře[editovat | editovat zdroj]

Madridské metro patří k jedněm z nejstarších; první návrh podzemní dráhy pro metropoli Španělska představili inženýři Carlos Mendoza, Antonio Gonzáles Echarta a Miguel Otamendi v roce 1913[2]. Počítal nejprve s jedinou linkou, později pak s linkami celkem čtyřmi o celkové délce tratí 154 km. Vedení současných prvních (a nejstarších) tratí metra kopíruje tento v té době ambiciózní projekt, byť současné metro má již více než dvojnásobnou délku sítě.

Výstavba trvala dva roky (začalo se s výstavbou v červnu 1917) a byla financována jak díky veřejné sbírce, tak částečně i z peněz půjčených bankou a darovaných králem[2]. Při pracích se objevily mnohé obtíže, například s dodávkami materiálu či dodávkami technických součástí do vlaků.

Slavnostní ceremonie 17. října v půl čtvrté odpoledne 1919 se účastnil i tehdejší král Alfons XIII. Přesto první cestující jej mohli využívat (a ještě omezeně) až o další téměř dva týdny později (od 31. října). Za první den provozu se svezlo přes 50 tisíc cestujících, za první rok pak 14 milionů. Jízdné bylo zavedeno pouze na jednu jízdu; využívat se mohly zatím pouze konečné stanice.[2]

Jednalo se tehdy o osm stanic první (světle modré) linky; tento úsek se nacházel na severu města a byl dlouhý 3,48 km. Zajistil spojení dvou hustě obydlených částí metropole, kde byla tramvajová doprava neefektivní, pomalá a přetížená. Rozchod kolejí nebyl zvolen standardní ani iberský, ale neobvyklý – 1445 mm.

Mezi lety 1920 a 1926 se pak začalo s výstavbou druhé linky, která se křížila ve stanici Sol (pod náměstím Puerta del Sol) s linkou první. Zároveň se na jižním konci prodlužovala i samotná první linka, a to o dalších 6 stanic. Též byla 25. prosince 1925 zprovozněna i linka Ramal – R (česky větev – byla to odbočka linky 2).

Za občanské války sloužily některé stanice i jako kryty před bombardováním. Žádné nové linky se v podstatě nestavěly, výjimkou může být pouze první úsek třetí linky zprovozněný roku 1934.

Poválečný rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Velký rozvoj nastal v 70., 80. a 90. letech 20. století, úměrně s ekonomickým růstem španělské metropole a jejím rozšiřováním do okolí (převážně díky rozvoji tzv. satelitních měst). U starších stanic byly prodlouženy nástupiště, aby bylo možné zajistit provoz nových, kapacitnějších vlaků. Ostře toto období kontrastuje s padesátými léty, kdy problémy s organizací práce a rostoucími náklady jakékoliv rozšiřování zhatily.

Urychlit budování nových úseků (ale též i řešit problematickou situaci způsobenou zastaráváním prvních úseků, zvyšováním cen a špatným hospodařením) pomohlo také i znárodnění společnosti metro provozující na konci let sedmdesátých.[2]

Na počátku 21. století se jednalo o jednu z nejrychleji se rozrůstajících se sítí, srovnatelnou například se soulskou; díky linkám 12 a 9 dokáže madridské metro obsloužit i oblasti předměstské.

V souvislosti se španělskou dluhovou krizí vyvolalo jak ve Španělsku, tak i v zahraniční značný mediální zájem přejmenování linky č. 2 podle sponzora (společnosti Vodafone). Madridský dopravní podnik, který metro provozuje, si od této netradiční reklamy sliboval značné snížení nákladů.[3]

V roce 2007 byly otevřeny tři nové linky lehkého metra (španělsky Metro Ligero) – jedná se ale spíše o tramvajové tratě. Linka ML1 je vedena ze stanice Pinar de Chamartín severním směrem do Las Tablas, linky ML2 a ML3 začínají na stanici Colonia Jardín. Zatímco ML-2 vede severozápadně přes Pozuelo de Alarcón a stáčí se zpět ke stanici Aravaca, linka ML-3 vede na západ do stanice Puerta de Boadilla.

Současnost a budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Existují plány na rozšíření sítě metra (např. dvě nové linky lehkého metra, rozšíření linek 2, 3, 7 a 11 a nová linka 14), nicméně velká část projektů byla odložena z důvodu nedostatku finančních prostředků.

Linkové vedení[editovat | editovat zdroj]

Klasické metro[editovat | editovat zdroj]

Číslo linky Konečné stanice Otevřeno od Délka Počet stanic
1 Pinar de Chamartín – Valdecarros 1919 24 km 33
2 Las Rosas – Cuatro Caminos 1924 14 km 20
3 Villavarde Alto – Moncloa 1936 15 km 18
4 Argüelles – Pinar de Chamartín 1944 16 km 23
5 Alameda de Osuna – Casa de Campo 1968 23,2 km 32
6 Okružní linka 1979 23,5 km 28
7 Hospital del Henares - Pitis 1974 31 km 30
8 Nuevos Ministerios – Aeropuerto T4 1998 16 km 8
9 Mirasierra – Arganda del Rey 1980 39 km 28
10 Hospital Infanta Sofía – Puerta del Sur 1961 40 km 31
11 Plaza Elíptica – La Fortuna 1998 6,5 km 7
12 MetroSur (okružní linka) 2003 41 km 28
R Ramal (Větev) – Príncipe Pío – Ópera 1925 1,1 km 2

Lehké metro (Metro Ligero)[editovat | editovat zdroj]

Číslo linky Konečné stanice Otevřeno od Délka Počet stanic
ML-1 Pinar de Chamartín – Las Tablas 2007 5,4 km 9
ML-2 Colonia Jardín – Estación Aravaca 2007 8,7 km 13
ML-3 Colonia Jardín – Puerta de Boadilla 2007 13,7 km 16

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Madrid Metro extended to Paco de Lucía. Railway Gazette International [online]. 2015-03-27 [cit. 2015-03-27]. Dostupné online.  
  2. a b c d Článek o historii madridského metra na stránkách k-report.net
  3. Článek na portálu elmundo.es (španělsky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]