Přeskočit na obsah

Meiringen-Innertkirchen-Bahn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Meiringen-Innertkirchen Bahn)
Meiringen-Innertkirchen-Bahn
MIB Be 4/4 8 v Innertkirchenu
MIB Be 4/4 8 v Innertkirchenu
Stát ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Provozovatel dráhy MIB
Technické informace
Délka 4,96 km km
Rozchod koleje 1000 [1] mm
Napájecí soustava 1,2 kV DC
Maximální sklon 20 ‰
Počet kolejí 1
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda počet stanic: 7 (8)
depo
4,99 km Innertkirchen MIB 637 m n. m.
4,44 km Innertkirchen Post MIB 628 m n. m.
tunel Cheisten 63 m
4,15 km Unterwasser 627 m n. m.
3,38 km Aareschlucht Ost 621 m n. m.
tunel Kirchet 1.502 m
1,37 km Aareschlucht West 608 m n. m.
0,65 km Alpbach 602 m n. m.
0,16 km Meiringen MIB 597 m n. m.
0,00 km Meiringen
Zentralbahn
směr Luzern,Interlaken
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meiringen-Innertkirchen-Bahn (MIB) je úzkorozchodná železnice ve Švýcarsku s rozchodem 1000 mm. Spojuje městečka Meiringen a Innertkirchen, vzdálená 5 kilometrů. Na trati je také několik mezilehlých zastávek.

Bem 4/4 Nummer 6 v Innertkirchenu

Trať byla původně postavena jako stavební železnice při budování vodních přehrad v Oberhasli a v průsmyku Grimsel Pass. Společnost Kraftwerke Oberhasli (KWO) byla založena v roce 1923 za účelem stavby a provozu železnice. Trať byla otevřena v roce 1926. Zpočátku bylo na trati nasazeno několik parních lokomotiv Mallet, převzatých od Rhétské dráhy. I když byla trať primárně určena k provozu spojenému se stavbou, byla zde taktéž v omezené míře provozována i osobní doprava pro zaměstnance a jejich rodiny. V současnosti je tomu obráceně, a hlavní přepravní kapacita je věnována osobní dopravě.

V roce 1946 obdržela společnost licenci pro provozování veřejné osobní železniční přepravy, a za tímto účelem byla taktéž založena společnost Meiringen-Innertkirchen-Bahn (MIB), která byla dceřinou společností vlastníků KWO.

Při obnovování provozní licence v roce 1976, bylo rozhodnuto o zásadní modernizaci tratě a vozového parku. Původní vozový park byl pro cestující značně nepohodlný a taktéž byl na konci své ekonomické životnosti. Trať byla elektrifikována a byly nasazeny elektrické tramvaje. V současné době se pro osobní dopravu používají tři elektrické vozy a denně je vypraveno až 17 spojů v každém směru. Nákladní doprava je naopak provozována na základě poptávky, z velké části pro dopravu náhradních dílů pro elektrárny, které patřily dříve pod Brünigbahn, nyní Zentralbahn.

Vstup do zastávky Aareschlucht Ost

Trať začíná v Meiringenu, kde je přípoj na Zentralbahn. I když obě společnosti působící v Meiringenu používají stejný rozchod 1000 mm, není možný přechod hnacích vozidel z jedné trati na druhou z důvodu rozdílné napájecí soustavy (MIB používá stejnosměrné napětí 1,2 kV, zatímco Zentralbahn střídavé 15 kV 16,7 Hz). Toto by mělo být v budoucnu vyřešeno univerzálními vícesystémovými lokomotivami.

Z celkové délky tratě 4,99 km je 1,5 km vedeno tunelem s tunelovou zastávkou Aareschlucht Ost.

Trať končí v Innertkirchenu, kde je také drážní depo.

Vozový park

[editovat | editovat zdroj]
Bem 4/4 6 v Innertkirchen Ba 2/2 3 (1931) - vyřazeny z provozu v roce 1979. Prodány německé železniční společnosti German Railway Society v Bruchhausen-Vilsen, kde obdržely označení T46.
Bem 4/4 6-7 (1952) - ex Oberrheinische Eisenbahn railcars 63, 65 and 68. Koupeny a přestavěny v roce 1977. Vůz č. 6 byl zprovozněn až v roce 1999 vůz č. 7 až v roce 2001.
Be 4/4 9 (1961) - ex Regionalverkehr Bern-Solothurn Be 4/4 74. Koupeny v roce 1997. Plánována rekonstrukce jako historického vozu RBS, ukončena až v roce 2007 z důvodu vysokých nákladů na odstranění azbestu.
Tm II 10 (1959) - ex Brünigbahn Tm II 980
Be 4/4 8 (1996) - nový vůz vyrobený v Stadler Rail
BDe 4/4 11 (1953) - ex Chemins de fer du Jura BDe 4/4 604. Koupen a opraven v roce 2005.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Meiringen-Innertkirchen-Bahn na anglické Wikipedii a Meiringen-Innertkirchen-Bahn na německé Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]