Medosavka ozdobná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMedosavka ozdobná
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý jedinec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkystráčkovití (Meliphagidae)
RodGrantiella
Binomické jméno
Grantiella picta
(Gould, 1838)
Tmavě červeně vyznačená oblast hnízdění G. picta
Tmavě červeně vyznačená oblast hnízdění G. picta
Tmavě červeně vyznačená oblast hnízdění G. picta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medosavka ozdobná (Grantiella picta) je druh malého pěvce z čeledi kystráčkovitých (Meliphagidae). Je endemický pro Austrálii a dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o ohrožený druh s klesající populací. Hlavním důvodem takového poklesu je zřejmě ztráta životního prostředí.[2] Bývá označován za potravního specialistu, jelikož téměř celý jeho jídelníček tvoří plody jmelí. Nicméně výjimečně se živí i hmyzem nebo nektarem.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Medosavky ozdobné poprvé popsal anglický ornitolog John Gould v roce 1838. Pod jménem Entomophila picta je tehdy zařadil do monotypického rodu.[3] O několik let později se k nim přidaly ještě dva druhy: medosavky rezavohrdlé a rezavopruhé.[4][5] Ty v současné době náleží do rodu Conopophila, společně s medosavkou šedou (Conopophila whitei). Roku 1911 je do monotypického rodu Grantiella zařadil australský ornitolog Gregory Matthews. Jeho taxonomické zařazení se ale neujalo hned: v roce 1920 studoval medosavky ozdobné taktéž amatérský australský ornitolog, J. S. P. Ramsey, který souhlasil s Gouldovým taxonomickým zařazením a zapsal tehdy i jejich specifický výběr potravy.[6]

Nejsou popsány žádné poddruhy.[7][8]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo dospělých medosavek ozdobných měří asi 16 cm, přičemž samice jsou menší než jejich protějšky, a váží mezi 20 a 25 g.[9][10] Zobák měří 1,6 cm a ocas přibližně 5,5 cm.[11] Tito malí až středně velcí ptáci jsou výrazní především díky kontrastu bílého břicha a černého hřbetu, u samic spíše tmavě hnědého.[12] Samci mají černou téměř celou horní polovinu těla, ačkoliv mohou mít na hlavě malé bílé skvrny. Spodní část těla včetně spodku ocasu a prsou je bílá. Na letkách a na ocase mají zářivě žluté peří, zatímco po stranách krku mají nevýrazné hnědočerné pruhy.[2] Mají růžový zobák se šedivou špičkou a břidlicově zbarvené nohy.[12][8] Duhovky jsou načervenalé až hnědé.[13]

Mladí jedinci jsou podobní samicím s tím rozdílem, že mají světlejší horní polovinu těla.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Medosavky ozdobné jsou endemické pro východní a severní Austrálii, kde mají poměrně široký areál výskytu.[12] Na jaře a v létě je možné je pozorovat především v centrální Victorii, většině Nového Jižního Walesu a na jihu Queenslandu.[14] Na zimu migrují do severního Queenslandu a na východ Severního teritoria.[14] I tato migrace má pravděpodobně souvislost s rozšířením jmelí, jehož plody dozrávají na různých místech Austrálie v různou dobu.[15]

Vyhledávají subtropické a tropické otevřené lesy s hojností jmelí a sušším podnebím.[16] Většinou se jedná o porosty různých druhů blahovičníků (Eucalyptus) a akácií (Acacia), ale také o přesličníky Casuarina cunninghamiana.[17]

Tito ptáci bývají pozorování samostatně nebo v párech, ve vzácných případech i v malých skupinkách, většinou v souvislosti s hustým výskytem jmelí.[18]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Dospělý jedinec

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se obecně medosavky živí především hmyzem, nektarem a bobulemi, medosavky ozdobné žerou téměř výhradně pouze plody jmelí z rodu Amyema.[16] I proto bývají označovány za potravní specialisty.[6] Bylo zaznamenáno, že se živí minimálně na pěti zástupcích rodu Amyema, přičemž tento vztah je výhodný i pro samotné rostliny: jejich semínka roznáší dále do širšího okolí.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Období hnízdění probíhá od října do března, přičemž přesné časové vymezení ovlivňuje především množství plodících rostlin jmelí. Do oblasti rozmnožování přilétají samci o několik týdnu dříve než samice,[8] které se následně snaží zaujmout. Hnízdo hrníčkového tvaru následně staví hlavně samice, kterou samec následuje a odrazuje od ní ostatní samce.[8]

Svá hnízda staví nejčastěji na akáciích Acacia homalophylla, respektive na větvích jmelí Amyema quandang, které na těchto stromech často parazituje. Podobné chování bylo pozorováno i u medosavek žlutočerných (Anthochaera phrygia) a ačkoliv se předpokládalo, že může vést k nižší predaci hnízd, jelikož husté větve jmelí a jeho plody snáze schovají snůšku,[19] účinek je spíše opačný.[20] U hnízd postavených na jmelí je totiž vyšší pravděpodobnost propadnutí dna i predace.[20]

Mimo akácií staví často i na blahovičnících, sandarakovcích Callitris columellaris,[19] kajeputech (Melaleuca) a přesličnících (Casuarina).[16] Medosavky ozdobné si vybírají koruny vysokých stromů a své příbytky orientují na severovýchod tak, aby se co nejvíce vyhnuly přímému slunečnímu záření během odpoledne.[19]

Samice snáší jedno až tři oválná vejce narůžovělé barvy s hnědo-červenými skvrnami. Snůšku zahřívá střídavě se svým partnerem čtrnáct až patnáct dní.[8] Následně se společně starají i o mladé.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Painted honeyeater na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c WARD, Simon. Painted Honeyeater [online]. Northern Territory Government information and services, rev. 2015-07 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GOULD, John. Handbook to The birds of Australia. 1. vyd. Svazek 1. London: John Gould, 1865. 636 s. S. 530. (anglicky) 
  4. NOVÁK, Jiří. Medosavka rezavohrdlá [online]. BioLib, 2004-09-13, rev. 2006-06-02 [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 
  5. NOVÁK, Jiří. Medosavka rezavopruhá [online]. BioLib, 2004-09-13, rev. 2006-05-02 [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 
  6. a b BAREA 2008, str. 19.
  7. NOVÁK, Jiří. Medosavka ozdobná [online]. BioLib, 2004-09-13, rev. 2006-05-02 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  8. a b c d e SCHODDE, Richard; TIDEMANN, Sonia. Reader's Digest Complete Book of Australian Birds. 2. vyd. Sydney: Reader's Digest Services,, 2007. 640 s. ISBN 9780949819994. S. 529. (anglicky) 
  9. HIGGINS, Peter J.; PETER, John M.; STEELE, W. K. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic birds. Svazek V: Tyrant-flycatchers to Chats. Melbourne: Oxford University Press, 2001. 1269 s. ISBN 0-19-553071-3. (anglicky) 
  10. Painted Honeyeater Grantiella picta [online]. Canberra: ACT Government, 1999 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. LONGMORE, Wayne. Honeyeaters & their allies of Australia. North Ryde: Angus & Robertson, 1991. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-207-15444-9, ISBN 978-0-207-15444-7. OCLC 29017094 
  12. a b c CAMPBELL, Iain; WOODS, Sam; Nick. Birds of Australia. 1. vyd. Princeton: Princeton University Press, 2015. 393 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-6510-9, ISBN 1-4008-6510-7. OCLC 884015045 S. 292. (anglicky) 
  13. LONGMORE, WAYNE. Honeyeaters & their allies of Australia. North Ryde, NSW, Australia: Angus & Robertson xviii, 426 pages s. Dostupné online. ISBN 0-207-15444-9, ISBN 978-0-207-15444-7. OCLC 29017094 
  14. a b PIZZEY, Graham. The Field Guide to the Birds of Australia. 9. vyd. Sydney: HarperCollins, 2012. 608 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7322-9193-8, ISBN 0-7322-9193-3. OCLC 505187991 (anglicky) 
  15. KEAST, Allen. Seasonal Movements in the Australian Honeyeaters (Meliphagidae) and Their Ecological Significance. Emu - Austral Ornithology. 1968-05-01, roč. 67, čís. 3, s. 159–209. Dostupné online [cit. 2020-04-27]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU967159. (anglicky) 
  16. a b c BAREA, Laurence P. Habitat influences on nest-site selection by the Painted Honeyeater (Grantiella picta): do food resources matter?. Emu - Austral Ornithology. 2012-03, roč. 112, čís. 1, s. 39–45. Dostupné online [cit. 2020-03-25]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU10082. (anglicky) 
  17. BAREA 2008, str. 20.
  18. BAREA 2008, str. 17.
  19. a b c BAREA, Laurence P. Nest-site selection by the Painted Honeyeater (Grantiella picta) , a mistletoe specialist. Emu - Austral Ornithology. 2008-09, roč. 108, čís. 3, s. 213–220. Dostupné online [cit. 2020-03-24]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU07039. (anglicky) 
  20. a b BAREA, Laurence P.; WATSON, David M. Trapped between popular fruit and preferred nest location – cafeterias are poor places to raise a family. Functional Ecology. 2013, roč. 27, čís. 3, s. 766–774. Dostupné online [cit. 2020-04-27]. ISSN 1365-2435. DOI 10.1111/1365-2435.12090. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAREA, Laurence Peter. Interactions Between Frugivores and their Resources: Case Studies with the Painted Honeyeater Grantiella picta. , 2008 [cit. 2020-03-25]. 286 s. Disertační práce. Charles Sturt University. . Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]