Maximální vědomá kontrakce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Maximální vědomá kontrakce (MVC, z anglického Maximum voluntary contraction) je největší možné zapojení svalu pomocí vůle. Požadované síly kontrakce svalu je dosahováno postupnou aktivací motorických jednotek. Poměrné množství aktivovaných jednotek a frekvence jejich dráždění určuje míru kontrakce. U malých svalů člověka je dosaženo 50% MVC zapojením všech motorických jednotek a vyšší míra kontrakce je dosažena zvyšováním frekvence dráždění až na 60Hz. U velkých svalů jsou zapojeny všechny motorické jednotky až při 90% MVC a k udržení kontrakce je zapotřebí obvykle nižších frekvencí (do 40 Hz) dráždění.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PENHAKER, Marek; IMRAMOVSKÝ, Martin; TIEFENBACH, Petr; KOBZA, František. Lékařské diagnostické přístroje - učební texty. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2004. ISBN 80-248-0751-3.