Max Nordau
| Max Nordau | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Südfeld Maximilian Simon |
| Narození | 29. července 1849 Pešť |
| Úmrtí | 23. ledna 1923 (ve věku 73 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse (1923–1926) Trumpeldorův hřbitov (od 1926) |
| Povolání | sociolog, lékař, novinář, spisovatel, politický aktivista, sionista, divadelní ředitel a dramatik |
| Stát | Maďarsko |
| Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (1867–1876) |
| Významná díla | Degeneration |
| Děti | Maxa Nordau |
| Rodiče | Gabriel ben Asser Südfeld |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max Nordau (29. července 1849, Pešť, Uhersko – 23. ledna 1923, rodným jménem Simon Maximilian Südfeld) byl původem uherský sionistický vůdce, lékař, spisovatel a sociální kritik. Společně s Theodorem Herzlem založil Sionistickou organizaci a v průběhu let zastával post prezidenta či viceprezidenta sionistických kongresů. Jako sociální kritik byl autorem mnoha kontroverzních knih, mezi něž patří Die konventionellen Lügen der Kulturmenschheit (1883), Die Entartung (1892) a Paradoxe (1896).
Život
[editovat | editovat zdroj]Simon Maximilian Südfeld se narodil v roce 1849 v Pešti v Uhersku. Jeho otcem byl Gabriel Südfeld, rabín, který se živil jako učitel hebrejštiny.[1] V roce 1872 vystudoval lékařství na Královské uherské univerzitě v Pešti. Po studiích cestoval po Evropě. Krátce před svým pobytem v Berlíně si změnil jméno na Max Nordau. Roku 1878 začal v Uhersku praktikovat lékařství. Nicméně již v roce 1880 se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako korespondant Neue Freie Presse.
Ačkoliv byl vychován v ortodoxním judaismu, v dospělosti se stal agnostikem. V patnácti letech dle svých slov opustil judaismus a studium Tóry a uchvácen německou kulturou se identifikoval coby Němec. Byl tak příkladem plně asimilovaného Žida.[2] Nordau hovořil němčinou a od studií psal pro německy psané noviny (na univerzitě to byly Der Zwischenact). Později se oženil s křesťankou původem z Dánska.[3]
V roce 1892 napsal kritiku Die Entartung (Degenerace), ve které kritizoval podle svého mínění zvrhlé umění. Nordau v díle útočí na symbolisty, mystiky, prerafaelity, wagnerismus, estetismus a uměleckou dekadenci. Huysmanse a Zolu označuje za „neurotiky“ a „nejhorší nepřátele společnosti“, proti kterým má společnost „povinnost se bránit“. Tvrdil, že společnost je „na vrcholu vážné intelektuální epidemie, jakési černé smrti zvrhlosti a hysterie“. Volal proto po kulturní a institucionální cenzuře a výchově.[4][5]
Obrat od židovské asimilace k sionismu u něj nastal během Dreyfusovy aféry, kterou, stejně jako Theodor Herzl, sledoval z první ruky v Paříži.[6] V roce 1897 s Herzlem spoluzaložil Světovou sionistickou organizaci. Na prvním kongresu organizace představil ideu tzv. svalnatého judaismu (Muskeljudentum). Ta měla překonat stereotypy o slabých a zaostalých Židech, a to zaměřením se na cvičení těla i mysli.[7] Pod vlivem tohoto učení byl například v roce 1909 založen sportovní klub SC Hakoah Vídeň.[8]
V prosinci 1903 na něj byl v Paříži během oslav chanuky spáchán pokus o atentát. Atentátníkem byl mladý židovsko-ruský student, který na něj zaútočil kvůli podpoře tzv. Ugandského projektu. Tento projekt v témže roce představil Theodor Herzl na sionistickém kongresu. Navrhoval v něm zřízení židovského státu v části kolonie Britské Východní Afriky.[9]
Po vypuknutí první světové války byl úřady v Paříži, coby původem občan Rakouska-Uherska, obviněn ze sympatií k nepříteli. Nordau obvinění odmítl a odcestoval do Madridu.[10] Po válce se vrátil do Paříže, kde v roce 1923 zemřel.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Nordau na anglické Wikipedii.
- ↑ (PDF) Issues of Assimilation, Language and Identity in the Lives of Young Max Nordau and Tivadar Herzl. ResearchGate [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-24. (anglicky)
- ↑ AVINERI, Shlomo. The Making of Modern Zionism: The Intellectual Origins of the Jewish State. [s.l.]: Basic Books 250 s. Dostupné online. ISBN 978-0-465-09480-6. (anglicky)
- ↑ SEGEV, Tom. Unrequited Love. Haaretz [online]. 2005-12-15 [cit. 2026-01-02]. Dostupné online.
- ↑ The Project Gutenberg eBook of Degeneration, by Max Nordau.. www.gutenberg.org [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné online.
- ↑ ZUYLEN, Marina van. Of Criminals, Degenerates, and Literary Offenders. cabinetmagazine.org [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. core.ac.uk [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-08.
- ↑ PRESNER, Todd Samuel. Muscular Judaism: The Jewish Body and the Politics of Regeneration. [s.l.]: Routledge 304 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-77178-8. (anglicky)
- ↑ Argentine Jews honor Europe’s great pre-war Zionist sports clubs. The Times of Israel. 2018-04-16. Dostupné online [cit. 2026-01-02]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
- ↑ Max Nordau Is Victim of Assassination Attempt [online]. 2024-12-19 [cit. 2026-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ La Voz (Madrid). 26/1/1923. Hemeroteca Digital. Biblioteca Nacional de España [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné online. (španělsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Nordau na Wikimedia Commons - (anglicky) Jewish Encyclopedia – Max Nordau
