Maurus Verzich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maurus Verzich, OSB
Řád svatého Benedikta
opat kláštera benediktinů v Praze na Slovanech (Emauzy)
Zasvěcený život
Sliby  
            doživotní 15. srpna 1933
Opatská benedikce 28. července 1946
Svěcení
Kněžské svěcení 18. září 1938
Osobní údaje
Datum narození 17. prosince 1911
Místo narození Kostomlátky, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 27. srpna 1992
Místo úmrtí Florencie, Itálie
Národnost česká

P. Maurus Alois Verzich, OSB (17. prosince 1911 Kostomlátky - 27. srpna 1992 Florencie) byl v letech 1946-1992 opatem kláštera benediktinů v Praze na Slovanech (v Emauzích). Od roku 1948 pobýval v exilu v Itálii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kostomlátkách (fara Kostomlaty nad Labem).

Vstoupil do Emauzského kláštera v Praze (přijal řádové jméno Maurus), kde dne 15. srpna 1933 složil věčné sliby.

Spolu s P. Anastázem J. Opaskem, OSB - pozdějším arciopatem na Břevnově, s nímž se po celý zbytek života přátelil, studoval u Svatého Anselma v Římě. - Dne 18. září 1938 byl papežským internunciem Saverio Ritterem vysvěcen na kněze.

V roce 1942, kdy došlo ke zrušení emauzského kláštera, přijal místo zámeckého kaplana na zámku Boskovice u hraběte Mensdorff-Pouilly.

Po poválečné obnově komunity v Emauzích byl dne 8. června 1946 zvolen jejím novým opatem (opatská benedikce, kterou vykonal papežský internuncius Saverio Ritter, se ale uskutečnila v břevnovském klášteře, neboť emauzský klášter se se stále nacházel v troskách). - Podílel se na vzniku Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha, sdružující benediktinské kláštery v Čechách a na Moravě, jejíž se stal předsedou (abdikoval v roce 1969).

Ještě před únorovým převratem v roce 1948 odešel do exilu do Itálie, neboť předpokládal, že mnichy neočekává v Československu nic dobrého. Do roku 1965 žil v bývalém opatství Sassovivo, odkud se přemístil do Norcie, kde v budovách bývalého kláštera kapucínů Santa Maria delle Grazie usadil malou komunitu původem českých benediktinů. Účastnil se všech zasedání 2. vatikánského koncilu.

V roce 1969 rezignoval na své funkce představeného v Norcii. Přesídlil do Kláštera sv. Pavla za hradbami v Římě. Později odešel do Florencie k benediktinům-olivetánům, a zde v roce 1992 zemřel a byl pohřben.

Benediktinům z Norcie se začátkem 90. let 20. století podařilo obnovit komunitu v Emauzském klášteře v Praze. Jeho obnova však byla již dílem převorů-administrátorů P. Cyrila Stavěla OSB a zejména P. Vojtěcha Engelharta OSB, opat Maurus Verzich OSB se na ní přímo nepodílel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OPASEK, Anastáz Jan, OSB: Dvanáct zastavení
  • ZÍTKO, Dalimil Jáchym, OSB: Stručné dějiny Emauzského opatství v Praze a soupis uměleckohistorické literatury v knihovně opatství

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Arnošt Vykoukal
Znak z doby nástupu opat benediktinského kláštera v Emauzích v Praze
Maurus Verzich
19081920
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Cyril Stavěl (převor-administrátor)