Mathias Zdarsky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Matyáš Žďárský)
Skočit na: Navigace, Hledání
Mathias Zdarsky
Mathias Zdarsky 1908
Mathias Zdarsky 1908
Narození 25. února 1856
Kožichovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. června 1940 (ve věku 84 let)
Sankt Pölten
RakouskoRakousko  Rakousko
Povolání sjezdový lyžař, pedagog a malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Matyáš Žďárský někdy kolem roku 1905

Mathias Zdarsky (* 25. února 1856 v Kožichovicích u Třebíče; † 20. června 1940 v St. Pöltenu v Rakousku) byl jedním z prvních lyžařských průkopníků a je považován za jednoho ze zakladatelů alpské lyžařské techniky. Po usazení na statku u Lilienfeldu v Dolních Rakousích se zapsal do historie vynálezem tzv. lilienfeldského vázání patentovaného i v zahraničí. V roce 1896 vydal knihu Lilienfelder Skilauf-Technik/Lilienfeldská lyžařská technika. Mimo lyžování pracoval také jako učitel, malíř a sochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mathias Zdarsky se narodil jako sedmé dítě do rodiny mlynáře Jana Zďarského a matky Josefy v Kožichovicích u Třebíče. Po smrti otce odešla matka s dětmi do Třebíče.[1] Už v dětství oslepl na levé oko. V roce 1874 maturoval na reálném gymnáziu v Jihlavě, pokračoval ve studiu na německém učitelském ústavu v Brně (Lehrerbildungsanstalt) a až do roku 1883 vyučoval (1878 Vídeň, 1881 Elsenreith, káznice/Strafanstalt Stein). Další jeho studijní dráha směřovala do Mnichova, kde se věnoval malířství a sochařství, v Curychu pak pokračoval na politechnice. Během svého studia podnikl mnoho cest do podél Dunaje, do Bosny, Itálie a Severní Afriky, z kterých se dochovaly jeho skicy a obrazy.[2]

Zdarsky jako pravý turnerský nadšenec našel zálibu i v létání. Po usazení na horské zemědělské usedlosti Habernreith u Marktlu v Lilienfeldu ho oslovila polární výprava Fridtjofa Nansena do Grónska a tak jako mnoho dalších v této době se započal věnovat lyžování. Na prvních lyžích z Norska začal brzy experimentovat. Brzy si uvědomil, že norská škola je pro Alpy nevýhodná. Proto v roce 1890 vyvinul postranní, silně odpružené ocelové vázání, s kterým se lépe zatáčelo a pata se nesesouvala. V roce 1896 si nechal vázání patentovat. Zdarskeho patent se stal prototypem moderního lyžařského vázání. Po vzoru norské školy používal zprvu jen jednu lyžařskou hůl (Skistock).[3]

V roce 1898 založil Liliendorfský lyžařský spolek/Lilienfelder Skiverein a v roce 1900 Mezinárodní alpský lyžařský spolek/Internationale Alpen Ski-Verein (později přejmenován na Alpen Ski-Verein). V následujícím roce (1901) již pořádal první závod ve sjezdu a v roce 1905 ve slalomu, nakonec se stal nejlepším světovým lyžařem. Jeho učitelské vzdělání mu umožnilo pořádat výukové lyžařské kurzy v rakouských Alpách, Beskydech, v Německu, Švýcarsku a v Karpatech. Jen v letech 1896-1916 prošlo Zdarského výcvikem více než dvacet tisíc lyžařů.[2]

Za první světové války působil v c.k. rakousko-uherské armádě nejprve jako lyžařský instruktor a později v roli lavinového experta. Proto v roce 1916 vedl vojenskou lavinovou záchrannou akci, při níž utrpěl četná vážná zranění. Za zásluhy při výcviku mu císař udělil v roce 1916 Rytířský kříž řádu Františka Josefa a v roce 1931 mu byl za udělen Zlatý odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku/ Goldene Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich. Vzhledem k utrpěným zraněním se vrátil v roce 1917 do Habernreithu. Svou pílí a bojovností se dopracoval po osmi letech znovu k lyžování. Zemřel v hotelu Pittner v Sankt Pöltenu, kam se uchýlil po zdravotním zhoršení, 20. června 1940. Místem jeho posledního spočinutí se mu stala hrobka na vlastní usedlosti v Habernreithu.[2]

Zdarského technika a alpská lilienfeldská škola[editovat | editovat zdroj]

Zdarského technika spočívala v bezpečném zvládnutí příkrých svahů a terénních nerovností pomocí tzv. přívratných oblouků a jízdy v pluhu s využitím jedné hole jako opory. Jeho technika odstartovala vývoj sjezdové přívratné techniky, která byla postupně zdokonalována. V roce 1896 vydal lyžařskou příručku Lilienfelder Skilauf-Technik/Lilienfeldská lyžařská technika, čím se stal zakladatelem tzv. alpské lilienfeldské školy jízdy na lyžích, která vyhovovala hlavně alpským terénům.[3]

„Pro lilienfeldskou školu byla typická jízda v obloucích o kratším poloměru, širší stopa, nižší postoj a předklon na místo záklonu u norské školy. Používala přívratu a pluhu, při nichž (Zdarsky) předsunoval mírně odlehčenou vnitřní lyži a používal jednu delší hůl s hákem, kterým se zachycoval při stoupání o stromy a pro usnadnění zatáčení a brzdění. Zkrátil poměrně dlouhé norské a finské lyže na délku 190-220 cm, určil závislost délky na hmotnosti a výšce lyžaře.”

– Vývoj lyžařských sjezdových technik a škol[3]

Památka[editovat | editovat zdroj]

  • 1951 - Zdarskyweg, ve Vídni-Hietzing
  • 1977 - Zdarskystraße v St. Pölten
  • 1981 - Bezirksheimatmuseum/Okresní vlastivědné muzeum v Lilienfeldu zřídilo Zdarsky-expozici
  • 1996 - sloučeno do Zdarsky-Skimuseum/Zdarskeho lyžařské muzeum.
  • 1981 - mezi rakouským městem Lilienfeld a japonským Jōetsu dohoda o partnerství, žák Zdarskeho Theodor Edler von Lerch inicioval lyžování v Jōetsu
  • 1991 - další partnerství uzavřeno mezi rodištěm v Kožichovicích u Třebíče a Lilienfeldem
  • Muckenkogel - pořádá každý rok 19. března u Traisner Hütte památný nostalgický lyžařský závod jako za časů Zdarskeho
  • Muckenkogel - Zdarsky-Erfinderweg/naučná stezka vynálezce Zdarskeho
  • Muckenkogel - Zdarsky-Panoramaweg/Zdarskeho panoramatická cesta
  • Třebíč a Lilienfeld - pojmenovány ulice po Zdarskem
  • Kožichovice - pamětní deska

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matyáš Žďárský na stránkách obce Kožichovice
  2. a b c Mühlbauer Martina: Konzept eines virtuellen Museums am Beispiel von Leben und Werk von Mathias Zdarsky, Wien 2012 - Koncept virtuálního muzea na příkladu života a díla Mathiase Zdarskeho (německy)
  3. a b c Pařilová Michaela: Vývoj lyžařských sjezdových technik a škol, Brno 2012

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zejda R., Hedvábný M., Jindra P., Benda P., Richter K.: Osobnosti Třebíčska, vyd. Třebíč nakladatelství Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. Str. 224–227.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]