Matej Kršiak
| Matej Kršiak | |
|---|---|
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1925 – 1929 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 18. února 1888 Trubín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. ledna 1977 Bratislava  Československo |
| Profese | spisovatel a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Matej Kršiak (18. února 1888 Trubín[1][2] – 24. ledna 1977 Bratislava[3]) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Před první světovou válkou byl redaktorem listu Slovenský týždenník, který vydával Milan Hodža.[4] První článek do tohoto v Budapešti vycházejícího listu napsal již jako čtrnáctiletý. Ve věku šestnácti let odešel do Budapešti a živil se tam jako lešenář. Zdokonalil se v maďarštině, byl aktivní v slovenských a českých spolcích v uherské metropoli. Po dalších dvou letech odešel za prací do Německa. Potom narukoval do rakousko-uherské armády. Vystudoval čtyři třídy měšťanské školy a vrátil se do Budapešti. Nastoupil do redakce Slovenského týždenníku, nejprve jako administrátor, později jako redaktor. Zároveň studoval na obchodní akademii.[2]
Za války byl dobrovolně u Lublinu zajat a v ruském zajateckém táboře v Muromi se zapojil do Československých legií, později přešel do bolševického hnutí.[2] Osobně se potkal s Vladimirem Iljičem Leninem.[4]
Vrátil se do vlasti a byl v kontaktu s předáky sociální demokracie. V Kladně se na poradě s Antonínem Zápotockým rozhoduje o tom, že Kršiak bude pověřen vydáváním levicově sociálně demokratického listu na Slovensku. Na Slovensku pracoval v Rolnické bance v Hliníku nad Hronom. Z banky ale odešel, když ho Matej Kováč, tajemník slovenské odborové rady z Ružomberku vyzval, aby redigoval odborářský list Průkopník. Z platu, který za to pobíral a s přispěním sbírek pak začal vydávat i delší dobu plánované noviny, nazvané podle ruského vzoru Pravda. 15. září 1920 vyšlo v Ružomberku první číslo (Pravda chudoby).[4]
Slučovací sjezd KSČ ho roku 1920 zvolil tajemníkem KSČ na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Opustil tehdy práci novináře a pracoval jako profesionální funkcionář komunistické strany v Bratislavě a Košicích. Do redakce Pravdy se krátce vrátil v roce 1923, kdy sídlila ve Vrútkách. Pracoval tam tehdy i později šéf KSČ Klement Gottwald.[4]
V době vzniku ČSR patřil do skupiny mladých aktivistů sociální demokracie s takzvanou národní orientací, později označovaných jako nacionální komunisté. V první polovině 20. let patřil k radikálnímu levicovému křídlu, které kritizovalo politiku Bohumíra Šmerala a které bylo radikální i v národnostní politice (kritika Československa coby produktu české buržoazie).[4]
V parlamentních volbách v roce 1925 získal mandát v Národním shromáždění.[5] Podle údajů k roku 1925 byl profesí tajemníkem v Košicích.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1303. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Na besedě se zakladatelem Pravdy chudoby. Rudé právo. Září 1970, roč. 50, čís. 219, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS, 1982. [online]. google.cz [cit. 2014-12-10]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e Šuchová, Xénia: Ľudáci a komunisti: Súperi? Spojenci? Protivníci? [online]. forumhistoriae.sk [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Matej Kršiak [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
- ↑ 19. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
