Matan Kahana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Matan Kahana
Matan Kahana (2021)
Matan Kahana (2021)
26. ministr náboženských služeb
Ve funkci:
13. června 2021 – 15. května 2022
Předseda vládyNaftali Bennett
PředchůdceJa'akov Avitan
NástupceNaftali Bennett (úřadující)
Poslanec Knesetu
Úřadující
Ve funkci od:
15. května 2022
Ve funkci:
3. října 2019 – 15. června 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíStátní tábor
Vojenská služba
SlužbaIzrael
SložkaIzraelské obranné síly
Doba služby1990–2018
Hodnostplukovník (aluf mišne)
Bitvy/válkydruhá intifáda
druhá libanonská válka
operace Lité olovo
operace Pilíř obrany
operace Ochranné ostří

Narození29. července 1972 (50 let)
Haifa, Izrael
Kneset22., 23., 24., 25.
Alma materBar-Ilanova univerzita
Profesepilot, politik
CommonsMatan Kahana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matan Kahana (hebrejsky מתן כהנא‎; * 29. července 1972 Haifa) je izraelský politik, od května 2022 poslanec Knesetu za Státní tábor. Předtím působil jako náměstek ministra náboženských služeb a ministr náboženských služeb.

Je důstojníkem v záloze Izraelských obranných sil v hodnosti plukovníka. Sloužil jako stíhací pilot v Sajeret Matkal a v izraelském letectvu. Byl velitelem letky stíhaček F-16.[1][2] Po odchodu z armády vstoupil do strany ha-Jamin he-chadaš. V roce 2022 vstoupil do aliance Státní tábor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Haifě manželům Oře a Elijovi. Když mu byly tři měsíce, přestěhoval se s rodinou do New Yorku ve Spojených státech, kde jeho otec studoval elektrotechniku a podnikovou ekonomiku. Když mu byly tři roky, rodina se vrátila do mošavu Bejt Gamli'el. Navštěvoval základní školu v kibucu Chafec Chajim (1. až 8. třída) a poté ješivu Netiv Me'ir.[3] V mládí působil v organizaci Bnej Akiva.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl odveden do leteckého kurzu, ale podepsal zřeknutí se služby v Sajeret Matkal. Jako stíhací pilot sloužil tři a půl roku.[4] V lednu 1994, když ukončil povinnou službu, nastoupil do kurzu pro stíhací piloty a sloužil jako stíhací pilot u 116. perutě.[5]

Během své služby se jako pilot účastnil operací Lité olovo, Pilíř obrany a Ochranné ostří. Jako pilot F-16 se zúčastnil také druhé libanonské války.[3][6] Zúčastnil se také operace, jejímž cílem bylo zničit rakety dlouhého doletu Hizballáhu.[7]

V roce 2013 byl jmenován velitelem 109. perutě.[8] Po ukončení funkce velitele 109. perutě v roce 2015 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V srpnu 2018 byl propuštěn z Izraelských obranných sil. V prosinci 2020 ukončil po 25 letech své operační lety.[9]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění z Izraelských obranných sil v roce 2018[3][5] působil na ministerstvu školství a v Centru pro vzdělávací technologie.[10]

Dne 10. ledna 2019 oznámil svůj vstup do strany ha-Jamin he-chadaš vedené Naftali Bennett a Ajelet Šakedová.[11] Před volbami v dubnu 2019 se umístil na čtvrtém místě kandidátky, ale poté, co strana nepřekročila volební práh, nebyl do Knesetu zvolen.[12]

Před volbami v září 2019 se umístil na sedmém místě kandidátky aliance Jamina (za ha-Jamin he-chadaš). Aliance získala sedm mandátů a on byl zvolen do Knesetu.[13]

Dne 13. června 2021 rezignoval na svou funkci poslance Knesetu a byl jmenován ministrem náboženských služeb ve vládě Naftali Bennetta.[14] O den později jmenoval Šim'ona Ma'atuka výkonným ředitelem ministerstva.[15] Během svého působení v této funkci podporoval zvýšení zastoupení žen v náboženských radách.[16]

V lednu 2022 představil vládní plán týkající se gijuru.[17] Mnoho rabínů, včetně vrchních rabínů Izraele, se ostře postavilo proti kašrutu a programům týkajícím se konverze.[18][19]

Za účelem prozkoumání způsobu pohřbívání v Izraeli byla na jeho příkaz zřízena meziresortní komise.[20]

V květnu 2022 rezignoval na funkci ministra náboženských služeb a prohlásil, že se vrátí do Knesetu. Nahradil Jom Toba Kalfona. Tento krok měl „pomoci posílit koalici“.[21][22] Po své rezignaci se stal náměstkem ministra náboženských služeb. Koalice se pokusila o jeho jmenování zpět do funkce ministra náboženských služeb prostřednictvím hlasování v Knesetu.[23] Hlasování zmařila Idit Silman, která hlasovala s opozicí.[24]

V srpnu 2022 odešel z Jaminy a vstoupil do Státního tábora.[25] Jeho působení ve funkci náměstka ministra náboženských služeb skončilo 15. srpna, kdy po třech měsících vypršel mandát Bennettovi, který působil jako úřadující ministr náboženských služeb.[26]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Zastává liberální ekonomické názory a podporuje volný trh. Mimo jiné předložil návrhy zákonů, které zakazují stávky v základních orgánech.[27]

V předvolební kampani kritizoval Histadrut.[28] Kritizoval také Nejvyšší soud, který schválil kandidaturu členky Strany práce Ibtisám Mará'any do Knesetu.[29]

Nesouhlasí se začleněním žen do speciálních bojových jednotek s odůvodněním, že jen málo žen má dostatečnou fyzickou zdatnost a že by takové začlenění mohlo poškodit věřící vojáky v těchto jednotkách.[30]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval bakalářský a magisterský obor právo na Bar-Ilanově univerzitě. Je ženatý s Lisou, doktorkou klinické psychologie, a je otcem čtyř dětí. Žije v náboženském mošavu Bejt Gamli'el.[4][31] Jeho bratrancem je rabín Chajim Navon.[32]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Matan Kahana na anglické Wikipedii a מתן כהנא na hebrejské Wikipedii.

  1. HAR'EL, Amos. השתלטות אסד על הגבול מציבה לישראל דילמה מוסרית. Ha'arec [online]. 2017-12-23 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. מתן כהנא. Ynet [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. a b c SHARON, Jeremy. Matan Kahana wants to fix Israel's divisions over religion, state. The Jerusalem Post [online]. 2021-06-14 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  4. a b SCHNEIDER, Tal; HOROVITZ, David. The Orthodox revolutionary: How Matan Kahana aims to revive Israel’s Jewish identity. The Times of Israel [online]. 2021-11-09 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  5. a b אל"מ מתן משתחרר: לא מפחד מטוקבקיסטים ולא מהחברים בבית הכנסת. Ynet [online]. 2018-09-25 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. "אני איש ימין ואני מאמין בטוהר הנשק". Makor rišon [online]. 2019-01-18 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. מסרים לוחמניים נשמעים טוב, אבל שר אינו מפקד פלוגת קומנדו. Davar [online]. 2018-07-10 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  8. טייס במילואים, חבר של בנט מהסיירת: "הימין החדש" גייס מועמד נוסף. Ha'arec [online]. 2019-01-11 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. מתן כהנא פשט את סרבל הטיסה: "זכות להיות לוחם בחיל האוויר". Aruc ševa [online]. 2020-04-12 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. LEVINSON, Chaim; LIS, Jonathan. F-16 Pilot and Army Buddy of Bennett's Joins New Right-wing Party. Ha'arec [online]. 2019-01-13 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  11. BOLLAG, Uri. New Right unveils former IDF combat pilot as next candidate on party list. The Jerusalem Post [online]. 2019-01-11 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  12. TERCATIN, Rossella. Naftali Bennett: Yamina will stay united. The Jerusalem Post [online]. 2020-03-02 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  13. WOOTLIFF, Raoul. 21st Knesset, we hardly knew ye. Meet the (almost identical) 22nd. The Times of Israel [online]. 2019-09-19 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  14. מברך את חברתי, חברת הכנסת בעוד 48 שעות, שירלי פינטו [online]. Facebook, 2021-06-13 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. שר הדתות מתן כהנא מינה את מוני מעתוק למנכ"ל המשרד. Ma'ariv [online]. 2021-06-14 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  16. בפעם השנייה בישראל: אישה בראש מועצה דתית. Ynet [online]. 2021-07-16 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  17. השר כהנא הציג את תוכנית הגיור הממשלתית: "הזדמנות היסטורית להילחם בהתבוללות". Izraelská vysílací společnost [online]. 2022-01-12 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  18. הרבנים הראשיים נגד רפורמת הכשרות: "עקירת היהדות. אסור ליישם חוק נגד התורה". Ynet [online]. 2021-10-27 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  19. הרבנות הראשית במתקפה על מתווה הגיור החדש. Makor rišon [online]. 2021-12-02 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  20. איש באמונתו ימות. www.zman.co.il [online]. 2022-03-28 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. KELLER-LYNN, Carrie. Religious Affairs Minister Matan Kahana resigns post, will remain Yamina MK. The Times of Israel [online]. 2022-05-13 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  22. HOFFMAN, Gil; SPUNGIN, Tal. Bennett loyalist quits cabinet in effort to stabilize coalition. The Jerusalem Post [online]. 2022-05-14 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  23. Cabinet advances reappointment of Yamina’s Kahana as minister. The Times of Israel [online]. 2022-05-16 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  24. KELLER-LYNN, Carrie. Rebel Yamina MK torpedoes ministerial nomination, handing coalition 2nd Knesset loss. The Times of Israel [online]. 2022-06-07 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  25. OBEL, Ash. Shaked swipes at Kahana as he leaves Yamina for ‘statesmanlike left-wing camp’. The Times of Israel [online]. 2022-08-14 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  26. GROSS, Judah Ari. Religious Services Ministry goes on autopilot with no elected official to run it. The Times of Israel [online]. 2022-08-17 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  27. ח"כ מתן כהנא הגיש הצעת חוק לאיסור שביתה בשירותים חיוניים [online]. Facebook, 2019-10-31 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  28. פוסט של מתן כהנא בפייסבוק [online]. Facebook, 2020-01-18 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  29. ח"כ כהנא: "נשב בקואליציה עם מפלגות ציוניות". Kol Chaj [online]. 2021-01-03 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  30. כהנא נגד גנץ: שילוב לוחמות - לא בכל מחיר. Aruc ševa [online]. 2022-06-08 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  31. סגן רמטכ"ל, טייס קרב וסגנית מיס אירופה: הח"כים החדשים. Ynet [online]. 2019-09-18 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  32. הרב חיים נבון משוחח עם ח"כ מתן כהנא על דת ושמרנות, צבא ופוליטיקה [online]. YouTube, 2020-12-21 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]