Mastnoplod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMastnoplod
alternativní popis obrázku chybí
Elaeocarpus dentatus
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád šťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleď mastnoplodovité (Anacardiaceae)
Rod mastnoplod (Elaeocarpus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace Elaeocarpus serratus z roku 1893

Mastnoplod (Elaeocarpus) je rod rostlin z čeledi mastnoplodovité. Jsou to povětšině stromy se střídavými jednoduchými listy a čtyř nebo pětičetnými květy v hroznovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Květy jsou opylovány hmyzem, semena šíří především plodožraví ptáci. Rod zahrnuje téměř 500 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa s výjimkou Afriky. Největší počet druhů roste na Nové Guineji a v jihovýchodní Asii. Některé druhy jsou těženy pro dřevo, mají význam v domorodé medicíně nebo jedlou dužninu plodů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mastnoplody jsou stálezelené nebo řidčeji opadavé stromy nebo výjimečně keře. Listy jsou střídavé, někdy spirálně uspořádané (výjimečně vstřícné), na okraji pilovité nebo celokrajné, se zpeřenou žilnatinou. Řapíky jsou dlouhé a na obou koncích mají nápadnou ztlustlinu (pulvinus). Palisty bývají čárkovité nebo listovité, u některých druhů brzy opadavé. Květy jsou oboupohlavné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané v úžlabních hroznovitých květenstvích. Řidčeji jsou květenství klasovitě stažená nebo latovitá. Kalich je na vnější straně chlupatý. Korunní lístky jsou bílé, volné, většinou s dřípeným okrajem, někdy celokrajné a sepaloidní. Tyčinek je 5 až mnoho a mají krátké nitky, vyrůstající z disku a/nebo od báze semeníku. V květech je žláznatý, většinou laločnatý disk. Semeník je svrchní a obsahuje 2 až 5, řidčeji až 7 komůrek, v nichž je po 2 až 16 vajíčkách. Čnělka je čárkovitá nebo šídlovitá. Plodem je peckovice, obsahující jedno až 5 semen. Plody jsou u mnoha druhů jasně modré a mají na povrchu poněkud kovový lesk. Pecka je tvrdá.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod mastnoplod zahrnuje asi 350[1] druhů a je největším rodem čeledi mastnoplodovité. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Indie přes jižní Čínu po Japonsko a Koreu a přes Indočínu a jihovýchodní Asii po Austrálii, Nový Zéland a Tichomoří. Vyskytuje se také na Madagaskaru, Mauriciu, Ostrově lorda Howa a Havaji.[4][3] Centrum druhové diverzity je na Nové Guineji (asi 85 druhů), Borneu (asi 70) a Filipínách (asi 50 druhů). Z Číny je uváděno 39 druhů, z toho 14 endemických.[2] Na Madagaskaru roste 8 druhů, v Japonsku 2. Z Havaje je uváděn jeden druh. V Austrálii roste asi 25 druhů, které jsou rozšířeny pouze při východním a severním pobřeží.[1][5] V západní Mikronésii tvoří mastnoplody spolu se zástupci morušovníkovitých, zapotovitých, myrtovitých a různými druhy stukačů dominantní složku druhově chudých lesních porostů na korálových ostrovech.[6]

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Odborný název Elaeocarpus je odvozen od podobnosti plodů mastnoplodu s plody olivovníku.[7]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy mastnoplodů jsou opylovány hmyzem. Na Jávě navštěvují květy mastnoplodu Elaeocarpus ganitrus pěvci z rodu kruhoočko, kteří zde sbírají nikoliv nektar, ale hojné roztoče.[8] Semena rozšiřují plodožravá zvířata (zejména ptáci), konzumující dužninu plodů. Ve studii šíření semen druhu Elaeocarpus grandis bylo zjištěno, že největší podíl plodů (celkem 70 %) zůstává do 100 metrů od mateřského stromu, 4 % se pak dostala dále než 400 metrů. Největší zaznamenaná vzdálenost byla 2,3 km.[9] Plody novozélandských a australských mastnoplodů opadávají za zralosti na zem a díky modrému povrchu s kovovým leskem jsou v opadu snadno viditelné. Na šíření semen se podílejí nelétaví ptáci (kiviové, kasuárové). Poměrně velká semena procházejí trávicím traktem těchto ptáků bez poškození a jsou pak schopna klíčení.[10] Plody také konzumují různí savci, jmenovitě hlodavci, netopýři, prasata, cibetky, kočky, makakové a medvěd pyskatý.[3]

Struktura alkaloidu elaeokarpilinu

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mastnoplody obsahují alkaloidy odvozené od indolizidinu, např. elaeokarpilin (Elaeocarpus dolichostylus), elaeokarpidin (E. archboldianus, E. densiflorus, E. polydactylus), rudrakin (E. ganitrus) aj. Dále byly zjištěny flavonoidy a terpenoidy[11][12]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Elaeocarpus je v rámci čeledi Elaeocarpaceae řazen do tribu Elaeocarpeae.[13] Nejblíže příbuzným rodem je Aceratium (20 druhů od jihovýchodní Asie po Tichomoří a v severovýchodní Austrálii).[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy mastnoplodů jsou těženy pro dřevo. V Malajsii je obchodováno pod názvem sengkurat, v Indonésii jako jenitri. Je měkké až středně tvrdé a lehké až středně těžké.[14] Ve východní Austrálii jsou těženy druhy Elaeocarpus cyaneus a E. kirtoni, na Novém Zélandu E. dentatus.[15] Plody Elaeocarpus ganitrus jsou v indické medicíně používány při léčení epilepsie a bolestí hlavy, kůra snižuje hladinu krevního cukru. Listy Elaeocarpus serratus slouží na revma, plody proti úplavici.[16] Plody některých asijských druhů (E. serratus, E. floribundus, E. munroii) mají jedlou dužninu.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 6. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-06512-1. (anglicky) 
  2. a b TANG, Ya; PHENGKLAI, Chamlong. Flora of China: Elaeocarpus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d PHOON, Sook-Ngoh. Systematics and biogeography of Elaeocarpus (Elaeocarpaceae). PhD thesis.. [s.l.]: James Cook University, 2015. (anglicky) 
  4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BABA, Yumiko. Evolution, systematics and taxonomy of Elaeocarpus (Elaeocarpaceae) in Australasia. PhD thesis.. Cairns: James Cook University, 2013. (anglicky) 
  6. INGROUILLE, Martin J.; EDDIE, Bill. Plants Diversity and Evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521790970. (anglicky) 
  7. KUMARI, Babita; SRIVASTAVA, Apurva; TIWARI, Santosh Kumar. Elaeocarpus spp.: A threatened power generating plant, its geographical distribution, propagation through in vivo condition and its medicinal aspects. International Journal of Fauna and Biological Studies. 2018, čís. 5(2). Dostupné online. 
  8. FAEGRI, K.; VAN DER PIJL, L. The principles of pollination ecology. [s.l.]: Pergamon Press, 1979. ISBN 0-08-021338-3. (anglicky) 
  9. COUSENS, Roger; DYTHAM, Calvin; LAW, Richard. Dispersal in Plants: A population perspective. [s.l.]: Oxford University Press, 2008. ISBN 978-0-19-929911-9. (anglicky) 
  10. LEVEY, D.J. et al. Seed dispersal and frugivory: Ecology, evolution and conservation. [s.l.]: CABI Publishing, 2002. ISBN 0-85199-525-X. (anglicky) 
  11. BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  12. GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky) 
  13. TAKHTAJAN, Armen. Flowering plants. [s.l.]: Springer, 2009. ISBN 978-1-4020-9608-2. (anglicky) 
  14. WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 
  15. WINN, Wren. Timbers and their uses. London: George Routledge & sons, 1919. (anglicky) 
  16. KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  17. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]