Masakr na École Polytechnique

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památník se jmény obětí útoku.

Masakr na École Polytechnique, známý také jako Montrealský masakr, se odehrál 6. prosince 1989 na École Polytechnique v Montrealu v provincii Québec v Kanadě.
Pětadvacetiletý Marc Lépine, vyzbrojený legálně drženou poloautomatickou zbraní a loveckým nožem, zastřelil čtrnáct osob, dalších čtrnáct zranil a následně spáchal sebevraždu. Útok zahájil v univerzitní učebně, kde studenty rozdělil podle pohlaví, prohlásil, že „bojuje proti feminismu“ a následně zastřelil šest žen a další tři zranil. Ve střelbě pokračoval na chodbách, v jídelně a další učebně, kde se snažil zastřelit další ženy. Během necelých dvaceti minut mu padlo za oběť čtrnáct žen, zraněno bylo deset žen a čtyři muži a Lépine následně spáchal sebevraždu.[1][2]

Lépinova matka byla francouzská Kanaďanka a otec, který jej v dětství týral, byl alžírského původu. Lépinův dopis na rozloučenou obsahoval politické proklamace, obviňoval v něm feministky ze zničení svého života. Dopis obsahoval seznam devatenácti žen z Québeku, které Lépine pravděpodobně považoval za feministky a měl v plánu je zavraždit.[3]

V kanadské společnosti se následně vedla o útoku, jeho interpretaci a Lépinově motivu debata. Mnoho feministických skupin a politických představitelů charakterizovalo masakr jako antifeministický útok, který zapadá do kontextu širšího společenského násilí na ženách.[4][5][6] Výročí masakru je připomínáno jako „Národní den vzpomínek a boje proti násilí na ženách“. Lépinův akt byl jinými interpretován jako čin šíleného a v dětství týraného jednotlivce bez vazby na aktuální společenské problémy.[5] Někteří komentátoři svalovali vinu na násilí v médiích[7] a rostoucí chudobu, izolaci a odcizení ve společnosti,[8] především v přistěhovaleckých komunitách.[9]

V reakci na útok byly v Kanadě zpřísněny podmínky pro držení zbraní[10] a došlo ke změně policejních postupů při obdobných situacích, díky čemuž došlo k minimalizaci počtu obětí při střelbě na Dawson College.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sourour, Teresa K., (1991) Report of Coroner's Investigation (PDF). Citováno 2006-12-28
  2. BUCHIGNANI, Walter. Amid the tragedy, miracles of survival. Parametr "periodikum" je povinný! The Gazette, Montreal, 1989-12-08, s. A3.  
  3. CHUN, Wendy Hui Kyong. Unbearable Witness: towards a Politics of Listening. Journal of Feminist Cultural Studies. 1999, roč. 11, čís. 1, s. 112–149.  
  4. KAY, Barbara. Lone gunman: The Ecole Polytechnique massacre was a freak tragedy. So why is every man made to feel guilty for it?. Parametr "periodikum" je povinný! National Post, December 6, 2006. Dostupné online [cit. 2007-03-07].  
  5. a b EGLIN, Peter, Stephen Hester The Montreal Massacre: A Story of Membership Categorization Analysis. Waterloo, ON : Wilfrid Laurier University Press, 2003. ISBN 0-88920-422-5.  
  6. FITZPATRICK, Meagan. National day of remembrance pays tribute to victims of Montreal massacre. Parametr "periodikum" je povinný! CanWest News Service, December 6, 2006. Dostupné online [cit. 2006-12-27].  
  7. CERNEA, Adrian. Poly 1989: Témoin de l'horreur. [s.l.] : Éditions Lescop, 1999. ISBN 2-9804832-8-1.  
  8. VALPY, Michael. Litany of social ills created Marc Lepine. Parametr "periodikum" je povinný! The Globe and Mail, 1989-12-11, s. A8.  
  9. WONG, Jan. Get under the desk. Parametr "periodikum" je povinný! The Globe and Mail, 2006-09-16. Dostupné online [cit. 2007-01-20].  
  10. RATHJEN, Heidi, Charles Montpetit December 6: From the Montreal Massacre to Gun Control. Toronto : McClelland & Stewart, 1999. ISBN 0-771061-25-0.  
  11. RAKOBOWCHUK, Peter. Lessons learned from 1989 Montreal massacre help save lives at Dawson college. Parametr "periodikum" je povinný! Canadian Press, September 14, 2006. Dostupné online [cit. 2006-12-28].  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku École Polytechnique massacre na anglické Wikipedii.