Maryna Radoměrská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maryna Radoměrská
Rodné jméno Marie Hůrková
Narození 18. dubna 1906
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1993
ČeskoČesko Česko
Povolání spisovatelka
Národnost česká
Žánr červená knihovna
Významná díla Světlo jeho očí
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Maryna Radoměrská, vlastním jménem Marie Hůrková (18. dubna 1906 Praha1993) byla česká spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů řazených do žánru tzv. červené knihovny.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z rodiny vydavatele odborných časopisů a byla vychována jako tehdejší dívky z lepších rodin (hodiny klavíru, tenisu, tance atp.). V osmnácti letech odmítla již dále studovat a provdala se. Sklony k psaní projevovala již od mládí. Psala zábavným a jednoduchým jazykem a publikovala hlavně v časopise Hvězda československých paní a dívek. Roku 1934 se její román Světlo jeho očí stal skutečným bestsellerem. Především díky němu je často považována za první dámu českého románu pro ženy. Své úspěšné prózy také dramatizovala a několik z nich bylo zfilmováno.[2]

Kromě prvoplánových milostných románů se snažila psát i psychologická díla se sociální problematikou, která však nebyla čtenáři přijata tak, jak očekávala.[3]

Její spisovatelská kariéra byla násilně ukončena po komunistickém převratu v roce 1948, kdy byla postižena zákazem publikování. Její poslední dílo, Maminka z papíru tak zůstalo nevydáno. Ještě před svou smrtí se dočkala toho, že její knihy začaly být po pádu komunistického režimu roku 1989 opět vydávány.[4]


V roce 1925, v Praze na Vinohradech, si vzala redaktora Ladislava Radoměřského, který však jako jeho pozdější manželka, užíval jméno Radoměrský. Maryna Radoměrská, byla sestrou herečky Drahomíry Hůrkové (1917 - 1990), která shodou náhod, hrála ve zfilmovaném románu své sestry Krb bez ohně (1937).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Pozdě (1922), historie dívčího srdce.
  • Historie Tavierů (1923).
  • Její veliká oběť (1929).
  • Žena pod křížem, (1932), v časopise Hvězda, knižně 1935, zfilmováno, román, který se poněkud vymyká zavedeným konvencím červené knihovny vypráví tragický příběh dívky, kterou si pro peníze vezme dělník z tiskárny jejího otce.
  • Mezi otcem a dcerou (1933)
  • Kletba tropů (1933), v časopise Hvězda.
  • Světlo jeho očí (1934-1935), v časopise Hvězda, knižně 1935, nejúspěšnější autorčin román, bestseller, který byl záhy zdramatizován i zfilmován.[2] Vypráví o lásce chudé a obětavé ošetřovatelky k osleplému synovi továrníka.
  • Srdce v soumraku (1936), kalvarie matčina srdce, zfilmováno.
  • Krb bez ohně (1936-1937), v časopise Hvězda, knižně 1938, zfilmováno, snaha o zachycení sociálního prostředí chudých lidí.
  • Kroky v mlze (1938), zfilmováno.
  • Zámek na písku (1941), v časopise Pražanka.

U následujících děl se nepodařilo zjistit případný rok prvního vydání před rokem 1948, ale pouze rok vydání po roce 1989:

  • Ve stínu viny (1993)
  • Rozpjatá křídla (1993)
  • Ostrov opuštěných (1993)
  • Dětský domov Jany Rajnerové (1993), román o obětavé ženě, která se po osobním zklamání věnuje dobročinnosti.
  • Těžká léta 1995), příběh statečné dívky, která se po matčině smrti stará o početnou osiřelou rodinu.
  • Pochybený život (1998)

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Světlo jeho očí (1935).
  • Žena pod křížem (1935).
  • Srdce v soumraku (1937).
  • Krb bez ohně (1937).

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOBOLOVÁ, Markéta. Problematika červené knihovny ve 30. letech 20. století. Plzeň: Západočeská univerzita, 2016. Bakalářská práce, S. 15. [dále jen TOBOLOVÁ]
  2. a b MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická. Praha: Paseka, 1996. S. 118.
  3. TOBOLOVÁ, S. 16.
  4. TOBOLOVÁ, S. 17.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]