Martovo pole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Martovo pole (rozcestník).
Západní část Martova pole za dob antiky (rekonstrukce)
Marcellovo divadlo dnes

Martovo pole (Campus Martius) byla oblast v Římě ve veřejném vlastnictví, velká 250 hektarů. Původně leželo Martovo pole mimo hradby města a proto se stalo přirozeným místem k přijetí zahraničních vládců a vyslanců, kteří neměli přístup do města.

Martovo pole byla nížina západně od Via Lata a ohybem Tibery. V pozdějších dobách bylo místem římských triumfálních pochodů po úspěšném skončení válečného tažení.

Od dob Sully byly prodávány parcely vlivným Římanům, kteří zneužili veřejného prostranství k zastavění vilami a velkými nájemnými činžáky (insulae). Pompeius zde vybudoval roku 55 př. n. l. první kamenné divadlo, Pompeiovo divadlo. Marcus Vipsanius Agrippa přeměnil močálovité území na parky s jezírky, postavil zde Porticus Argonautarum a Laconicum Sudatorium.

V severní části nechal senát zbudovat Solarium Augusti a v téže době také Ara Pacis. Obě stavby byly zasvěceny 30. ledna roku 9 př. n. l. S rozvojem města ke konci republiky a v raném principátu bylo v tomto místě vybudováno více a více budov. Mezi významné budovy patří Augustovo mauzoleum a Marcellovo divadlo. Ke konci 2. století zde byl postaven sloup Marka Aurelia na počest císaře Marka Aurelia.

Po přerušení akvaduktů obyvatelstvo opustilo okolní výšiny a obývalo Martovo pole do doby, než se Řím v roce 1870 stal hlavním městem sjednocené Itálie a začal se znovu rozvíjet.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]