Martiros Sarjan
| Martiros Sarjan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16.jul. / 28. února 1880greg. Nachičevan na Donu |
| Úmrtí | 5. května 1972 (ve věku 92 let) Jerevan |
| Místo pohřbení | hrob Martirose Sarjana |
| Alma mater | Moskevská škola malířství, sochařství a architektury |
| Povolání | malíř, politik a ilustrátor |
| Ocenění | Stalinova cena Řád rudého praporu práce Řád čestného odznaku medaile Za obranu Kavkazu medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 … více na Wikidatech |
| Děti | Lazar Sarjan Sargis Sarjan |
| Příbuzní | Rouzan Sarjanová (vnučka) |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Martiros Sarjan, arménsky Մարտիրոս Սարյան (28. únor 1880, Novyj Nakičevan – 5. květen 1972, Jerevan) byl arménský malíř ovlivněný symbolismem, impresionismem a fauvismem.
V letech 1897–1903 vystudoval Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury. Poté pracoval v ateliéru Konstantina Korovina a Valentina Serova. Byl v té době též členem moskevského uměleckého spolku Golubaja roza (Modrá růže).
Roku 1921 se vrátil z Ruska do Arménie. V Jerevanu toho roku založil Muzeum etnografie, archeologie a umění (dnes Národní galerie Arménie). V té době začal také hojně ilustrovat knihy, pro arménskou kulturu má důležitý význam zejména jeho série ilustrací ke knize Arménské lidové pohádky z roku 1933. Také navrhoval divadelní kostýmy.
Od roku 1956 byl akademikem Akademie věd Arménské republiky. V letech 1946–1958 byl poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Získal Leninovu cenu.
Je autorem krajin a portrétů tematicky zaměřených na Orient (Ulice v Cařihradě, Kráčející felahova žena, Hlava Peršanky). K těmto malbám ho inspirovala řada cest, roku 1910 navštívil Istanbul, roku 1912 Egypt, v roce 1914 Persii.[1][2]
Galerie
-
U studny. Horký den (1908) -
Egyptské masky (1911) -
U moře. Sfinga (1908) -
Letní horko. Běžící pes (1909) -
Autoportrét (1907)
.jpg)
