Martina Navrátilová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Martina Navrátilová
Martina Navrátilová na Prague Open 2006
Martina Navrátilová na Prague Open 2006
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (1973–1975)
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké (1975–2006)
Datum narození18. října 1956 (67 let)
Místo narozeníPraha, Československo
BydlištěSarasota, Florida, Spojené státy americké
Výška173 cm
Hmotnost65 kg
Profesionál od1975
Ukončení kariéry2006
Držení raketylevou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek21 626 089 USD
(15. v historickém žebříčku)
Tenisová raketaYonex
Síň slávy2000 (profil)
Dvouhra
Poměr zápasů1442–219
Tituly167 WTA (profesionální rekord)
Nejvyšší umístění1. místo (10. července 1978)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (1981, 1983, 1985)
French Openvítězka (1982, 1984)
Wimbledonvítězka (1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990)
US Openvítězka (1983, 1984, 1986, 1987)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňvítězka (1978, 1979, 1981, 1983, 1984, 1985, 1986(1), 1986(2))
Čtyřhra
Poměr zápasů747–143
Tituly177 WTA (historický rekord)
Nejvyšší umístění1. místo (10. září 1984)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (1980, 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989)
French Openvítězka (1975, 1982, 1984, 1985, 1986, 1987, 1988)
Wimbledonvítězka (1976, 1979, 1981, 1982, 1983, 1984, 1986)
US Openvítězka (1977, 1978, 1980, 1983, 1984, 1986, 1987, 1989, 1990)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňvítězka (1980, 1981, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986(2), 1987, 1988, 1989, 1991)
Olympijské hryčtvrtfinále (2004)
Týmové soutěže
Pohár federacevítězka (1975, 1982, 1986, 1989)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. září 2009
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Martina Navrátilová na turnaji v Haagu, 1980

Martina Navrátilová (* 18. října 1956 Praha[1]) je bývalá česko-americká profesionální tenistka, která byla mezi lety 1978–1987 světovou jedničkou ve dvouhře. V devíti obdobích na čele strávila 332 týdnů, což ji řadí na druhé místo za Steffi Grafovou. Deblové klasifikaci vévodila nejdéle ze všech hráček, když na vrcholu setrvala 237 týdnů. Do Spojených států emigrovala po US Open 1975 a americké občanství obdržela v roce 1981. České občanství pak přijala v lednu 2008.

Je považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob.[2][3][4][5][6] Celkově vyhrála padesát devět grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřhru, což ji v otevřené éře řadí na 1. místo. S Margaret Courtovou a Doris Hartovou je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů.

Ve dvouhře získala celkově 167 titulů, čímž vytvořila rekord okruhu WTA Tour. Ve čtyřhře dosáhla rovněž nejvyššího počtu 177 trofejí. Celkovým počtem 354 titulů WTA drží absolutní rekord tenisu.[7] Pouze Margaret Courtová vyhrála vyšší počet 192 singlových trofejí, z nichž ovšem 100 bylo před založením okruhu WTA Tour.[8][9]

Americká tenistka Billie Jean Kingová ji v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“[10] Tenisový novinář Steve Flink ji ve své knize The Greatest Tennis Matches of the Twentieth Century (Největší tenisové zápasy 20. století) označil za druhou nejlepší hráčku 20. století za Němkou Steffi Grafovou.[11] Tennis Magazine ji vybral za nejlepší tenistku, která hrála v období 1965 až 2005.[12] Historik tenisu a novinář Bud Collins ji nazval „pravděpodobně největší hráčkou nebo hráčem tenisu všech dob.“[13]

Čtyřikrát vyhrála Pohár federace, poprvé v roce 1975 za Československo a poté třikrát za Spojené státy. USA reprezentovala na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách, kde startovala s Lisou Raymondovouženské čtyřhře. Ve čtvrtfinále podlehly Japonkám Asagoeové a Sugijamové.

Ženská tenisová asociace ji sedmkrát vyhlásila Hráčkou roku a jedenáctkrát se stala členkou Páru roku, postupně se Stöveovou, Kingovou a Shriverovou. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972, ve věku patnácti let, vyhrála mistrovství Československa v tenise. První profesionální titul ve dvouhře získala v roce 1974 na turnaji v Orlandu.

Do dvou grandslamových finále se probojovala v sezóně 1975, ale podlehla jak na Australian Open Evonne Goolagongové, tak na French Open Chris Evertové. Na US Open poté v semifinále nestačila opět na Evertovou. První grandslamový turnaj ve dvouhře vyhrála v roce 1978, když ve třísetové bitvě porazila ve Wimbledonu Chris Evertovou a dostala se současně na první místo tenisového žebříčku. Wimbledonský titul získala i o rok později. V roce 1981 získala třetí grandslamovou trofej, když na Australian Open porazila ve finále Evertovou. V témže roce se dostala i do finále US Open, ale ve třísetovém finálovém zápase podlehla až v tiebreaku Tracy Austinové. V roce 1982 triumfovala jak při French Open, tak i ve Wimbledonu.

Na okruhu začala používat celografitovou tenisovou raketu Yonex a stala se dominantní postavou ženského tenisu. Prohrála sice již ve čtvrtém kole na French Open, prvního grandslamového turnaje roku 1983 (Australian Open se konalo až v prosinci), ale zbylé turnaje vyhrála. Během sezóny prohrála jen zápas na French Open a s 86 vítězstvími a jedinou prohrou drží rekord v procentuální úspěšnosti profesionálního tenisty během jediné sezóny. V průběhu tří sezón 1982, 1983 a 1984 prohrála pouze 6 zápasů ve dvouhře.

V sezóně 1984 triumfovala na French Open. Wimbledon vyhrála popáté v řadě a po vítězství na US Open jí k čistému grandslamu z dvouhry zbývalo ovládnout Australian Open. V semifinále však podlehla Heleně Sukové. Přesto drží 74 zápasy bez porážky v řadě rekord mezi profesionály.

Ve čtyřhře získala čistý grandslam za roky 1984 a 1986 (v roce 1986 se sice nehrálo Australian Open pro změnu termínu, avšak ve čtyřhře vyhrála ročníky 1985 a 1987). V období let 1983-1985 vyhrála 8 deblových grandslamových turnajů v řadě, což je doposud nepřekonaný rekord, o který se dělí se svou deblovou spoluhráčkou Pam Shriverovou.

S Pam Shriverovou vytvořila jednu z nejlepších ženských deblových dvojic tenisu. Společně vyhrály 20 deblových grandslamových turnajů (7× Australian Open, 4× French Open, 5× Wimbledon a 4× US Open), 10 x Turnaj mistryň a celkem 79 deblových turnajů WTA.

S českou tenistkou a wimbledonskou vítězkou Janou Novotnou[14] nastupovala do čtyřher na veteránských turnajích žen.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze roku 1956 jako Martina Šubertová. Pochází z Řevnic. Rodiče se rozvedli, když jí byly tři roky. Matka Jana se v roce 1962 vdala za Miroslava Navrátila, který se stal jejím prvním tenisovým trenérem. Po svém nevlastním otci dostala příjmení Navrátilová. Od dětství hrála za tenisový oddíl LTC Řevnice, v němž působila i její babička Anežka Semanská-Boučková. Následně se stala jeho čestnou členkou. Studium na pražském Gymnáziu Na Zatlance nedokončila.

Po US Open 1975 požádala v New Yorku o americké občanství a do Československa se již nevrátila. Do měsíce získala zelenou kartu a začala reprezentovat Spojené státy. V roce 1981 se stala americkou občankou.

V roce 2006 se její partnerkou stala Julie Lemigovová,[15] o 15 let mladší poslední miss Sovětského svazu z roku 1991.[16] Společně vychovaly dvě dcery pocházející z dřívějšího manželství Lemigovové.[17] Počátkem září 2014, v přestávce po prvním semifinálovém zápase mužské dvouhry US Open na newyorském kurtu Arthura Ashe, ji Navrátilová veřejně požádala o ruku a Lemigovová žádost přijala.[15][16] Sňatek následně uzavřely 15. prosince 2014.[18] Předtím byla Navrátilová v osmiletém vztahu s Toni Laytonovou,[17] s níž uzavřela pouze neoficiální sňatek v New Hampshire.[19] Další partnerkou tenistky byla královna krásy Judy Nelsonová.[20]

Během života se zapojila do řady charitativních projektů. V České republice se od povodní v roce 2002 podílela na obnově parku Stromovka. Působila ve funkci předsedkyně Ženské tenisové asociace (WTA). V lednu roku 2008 obdržela státní občanství České republiky.

Dne 24. února 2010 jí byla diagnostikována neinvazivní forma karcinomu prsu[21] a 15. března téhož roku absolvovala lumpektomický zákrok.[22] Začátkem roku 2023 oznámila, že jí byla opětovně diagnostikována rakovina prsu a zároveň i hrtanu. Uvedla však, že prognóza je nadějná.[23][24] V březnu téhož roku uvedla, že se vyléčila.[25]

Věnuje se také spisovatelské činnosti a pravidelně spolukomentuje tenisové turnaje pro americkou televizní stanici CNN. V únoru 2012 pro ni natočila pořad s Petrou Kvitovou v londýnském All England Clubu.

V červnu 2023 převzala stříbrnou medaili předsedy Senátu. Miloš Vystrčil tak ocenil kromě její tenisové kariéry i zásluhu v charitativních projektech a dalších životních činech včetně „odvahy být sama sebou“.[26][27]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2015 se stala součástí trenérského týmu polské hráčky Agnieszky Radwańské, a to na částečný úvazek[28] s cílem pomoci tenistce elitní světové desítky k zisku grandslamu.[29]

Tituly na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Martina Navrátilová na turnaji v Praze
Podrobnější informace naleznete v článku Hráčské statistiky Martiny Navrátilové.
Přehled
  • 59 titulů je absolutní rekord otevřené éry.
  • 18 titulů v ženské dvouhře (3. v otevřené éře za Steffi Grafovou a Serenou Williamsovou).
  • 31 titulů v ženské čtyřhře (rekord otevřené éry).
  • 10 titulů ve smíšené čtyřhře (rekord otevřené éry).

Wimbledon[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra žen

Čtyřhra žen

  • 1976 vítězka s Chris Evertovou (USA)
  • 1979 vítězka s Billie Jean Kingovovou (USA)
  • 1981 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1982 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1983 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1984 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1986 vítězka s Pam Shriverovou (USA)

Mix

US Open[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra žen

Navrátilová na US Open 2010

Čtyřhra žen

Smíšená čtyřhra

French Open[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra žen

Deblová spoluhráčka Pam Shriverová, Martina Navrátilová a Monika Selešová, 2000

Čtyřhra žen

Smíšená čtyřhra

Australian Open[editovat | editovat zdroj]

Martina Navrátilová s bývalým britským premiérem Davidem Cameronem v Downing St 10

Dvouhra žen

Čtyřhra žen

  • 1980 vítězka s Betsy Nagelsenovou (USA)
  • 1982 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1983 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1984 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1985 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1987 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1988 vítězka s Pam Shriverovou (USA)
  • 1989 vítězka s Pam Shriverovou (USA)

Smíšená čtyřhra

Pohár federace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam vítězek Billie Jean King Cupu.

Výběr rekordů[editovat | editovat zdroj]

Grand Slam roky rekord sdílení
Australian Open 1980–1989 8 titulů ve čtyřhře zůstává sama
Australian Open 1982–1989 7 deblových titulů v řadě Pam Shriverová
Australian Open 1980–2003 12 titulů ze všech disciplín zůstává sama
French Open 1975–1988 7 titulů ve čtyřhře zůstává sama
French Open 1984–1988 5 deblových titulů v řadě Gigi Fernándezová
French Open 1974–1988 11 titulů ze všech disciplín zůstává sama
Wimbledon 1978–1990 9 titulů ve dvouhře zůstává sama
Wimbledon 1982–1987 6 singlových titulů v řadě zůstává sama
Wimbledon 1976–1986 7 titulů ve čtyřhře zůstává sama
Wimbledon 1981–1984 4 deblové tituly v řadě Billie Jean Kingová
Pam Shriverová
Nataša Zverevová
Wimbledon 1985–2003 4 tituly ve smíšené čtyřhře zůstává sama
Wimbledon 1976–2003 Tituly (ze všech disciplín) ve čtyřech různých desetiletích zůstává sama
Wimbledon 1976–2003 20 titulů ze všech disciplín zůstává sama
US Open 1977–1990 9 titulů ve čtyřhře zůstává sama
US Open 1985–2006 3 tituly v mixu Margaret Courtová
Billie Jean Kingová
US Open 1977–2006 Tituly (ze všech disciplín) ve čtyřech různých desetiletích zůstává sama
US Open 1977–2006 16 titulů ze všech disciplín zůstává sama
Wimbledon 1983 – US Open 1984 1983–1984 6 vyhraných grandslamových turnajů v řadě ve dvouhře Margaret Courtová
Wimbledon 1978 – Wimbledon 1990 1978–1990 Vítězka grandslamu z dvouhry ve třech různých desetiletích Serena Williamsová
Grand Slam 1975–1990 31 grandslamových titulů ve čtyřhře zůstává sama
French Open 1975 – US Open 1990 1975–1990 Alespoň 1 deblový grandslamový titul v roce po 16 let zůstává sama
French Open 1975 – US Open 1990 1975–1990 Vítězka grandslamu z čtyřhry ve třech různých desetiletích Billie Jean Kingová
Rosemary Casalsová
Venus Williamsová
Serena Williamsová
Wimbledon 1983 – French Open 1985 1983–1985 8 vyhraných grandslamových turnajů v řadě ve čtyřhře Pam Shriverová
Grand Slam 1984, 1986 Zisk čistého grandslamu ve čtyřhře Pam Shriverová
Martina Hingisová
Grand Slam 1974–2006 10 grandslamových titulů v mixu zůstává sama
French Open 1974 – US Open 2006 1974–2006 Vítězka grandslamu z mixu ve čtyřech různých desetiletích zůstává sama
US Open 1987 1987 Tituly z dvouhry, čtyřhry a mixu, kterých bylo dosaženo v jednom ročníku grandslamového turnaje Margaret Courtová
Billie Jean Kingová
Grand Slam 1975–1990 31 grandslamových titulů ve čtyřhře – nejvyšší počet grandslamových titulů, dosažených v jedné disciplíně zůstává sama
Grand Slam 1974–2006 59 grandslamových titulů ze všech disciplín zůstává sama

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia, s. 235
  2. LANDRUM, Gene N. Empowerment : the competitive edge in sports, business & life. Burlington, Ont.: Brendan Kelly Pub., 2006. ISBN 9781895997248. S. 169. 
  3. RIESS, Steven A. Sports in America from Colonial Times to the Twenty-First Century: An Encyclopedia: An Encyclopedia. Oxford, England: Routledge, 2015. ISBN 9781317459477. S. 661. (anglicky) 
  4. Top 10 Greatest Women's Tennis Players of All Time [online]. HowTheyPlay. Dostupné online. 
  5. PM, 2017 10:57. 10 best women's tennis players of all time [online]. Newsday. Dostupné online. 
  6. NAURIGHT, John; PARRISH, Charles. Sports Around the World: History, Culture, and Practice. Santa Barbara, CAL, United States: ABC-CLIO, 2012. Dostupné online. ISBN 9781598843002. S. 372. (anglicky) 
  7. Who has won the most singles tennis titles? [online]. Dostupné online. 
  8. TIGNOR, Steve. The 50 Greatest Players of the Open Era (W): No. 4, Margaret Court [online]. Tennis, 2018-02-27 [cit. 2019-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Serena Williams: US Open champion's career in numbers. BBC Sport [online]. 2013-09-09 [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Act II of Navratilova's career ends with a win [online]. ESPN [cit. 2007-02-14]. Dostupné online. 
  11. Exclusive Interview with Steve Flink about the career of Chris Evert [online]. ChrisEvert.net [cit. 2007-02-14]. Dostupné online. 
  12. 40 Greatest Players of the Tennis Era [online]. Tennis magazine [cit. 2007-04-21]. Dostupné online. 
  13. Collins, Bud. The Bud Collins History of Tennis: An Authoritative Encyclopedia and Record Book. New York, N.Y: New Chapter Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0-942257-41-3. S. 600. 
  14. http://ona.idnes.cz/milionarka-novotna-v-penzi-moji-laskou-byl-jen-tenis-ostatni-jsem-zablokovala-1hv-/spolecnost.aspx?c=A100812_1432070_spolecnost_lf
  15. a b GREENBERG, Chris. Martina Navratilova Creates More U.S. Open Magic By Proposing To Girlfriend On Big Screen. The Huffington Post [online]. 2014-09-06 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b ČTK. Navrátilová požádala na US Open přítelkyni o ruku. České noviny.cz [online]. 2014-09-06 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. 
  17. a b NATHAN, Sara. Martina Navratilova, 55, finds joy with 'instant family' as she becomes parent to her girlfriend's daughters. The Daily Mail Online [online]. 2012-07-14 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ČTK; ZÁRODŇANSKÝ, Rastislav. Martina Navrátilová se vdala. Vzala si poslední sovětskou Miss. iDNES.cz [online]. 2014-12-16 [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. 
  19. FanHouse. Martina Navratilova, Toni Layton Settle For Millions. The Huffington Post [online]. 2010-08-22, rev. 2011-05-25 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Mail Online Reporter. Game, set and what a match! Martina Navratilova makes surprise proposal to her partner on the big screen at US Open. The Daily Mail Online [online]. 2014-09-06 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Tenisová legenda Navrátilová má rakovinu prsu, Sport.cz, 7.4.2010
  22. CNN Library. Martina Navratilova Fast Facts. CNN News [online]. 2014-01-24 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Tenisová legenda Navrátilová má rakovinu - Sport.cz. www.sport.cz [online]. 2023-01-02 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  24. Martině Navrátilové se vrátila rakovina prsu, diagnostikovali jí i rakovinu hrtanu. Deník N [online]. 2023-01-02 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  25. Skvělá zpráva ze zámoří. Navrátilová oznámila, že se vyléčila z rakoviny. ČT sport - Česká televize [online]. 2023-03-21 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  26. IDNES.CZ, ČTK. Tenisová legenda Navrátilová převzala stříbrnou medaili předsedy Senátu. iDNES.cz [online]. 2023-06-13 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  27. CHARVÁT, Martin. Vystrčil předal Navrátilové medaili. ‚Jsem ráda, že jsem se toho dožila,‘ řekla dojatá bývalá tenistka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-06-13 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  28. Martina Navratilova to coach world No6 Agnieszka Radwanska [online]. The Guardian, 9-12-2014. Dostupné online. 
  29. Martina Navrátilová bude po Lendlovi druhým českým superkoučem [online]. Český Rozhlas, 9-12-2014. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠKUTINA, Vladimír. Martina : z Řevnic na wimbledonský trůn. 1. vyd. Curych: [s.n.], 1984. 130 s. 
  • NAVRÁTILOVÁ, Martina; VESCEY, George. Já jsem já. Překlad Josef Škvorecký. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1985. 459 s. ISBN 0-88781-165-5. 
  • ŠKUTINA, Vladimír. Martina : z Řevnic na wimbledonský trůn. 2. vyd. Praha: SNK, 1990. 139 s. ISBN 80-7057-019-9. 
  • NAVRÁTILOVÁ, Martina; NICKLESOVÁ, Liz. Absolutní nasazení. Překlad Jiří Lexa. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1995. 254 s. ISBN 80-7176-235-0. 
  • PIGULA, Topi. PŘÍBĚH MARTINOVY BOUDY. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2016. ISBN 978-80-7535-0190
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 242–243. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]