Martin Glaessner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Glaessner
Narození 25. prosince 1906
Ústí nad Labem
Úmrtí 23. listopadu 1989 (ve věku 82 let)
Melbourne
Alma mater Vídeňská univerzita
Zaměstnavatel Adelaideská universita
Ocenění Lyellova medaile (1974)
Medaile Charlese Doolittle Walcotta (1982)
Fellow of the Australian Academy of Science
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Fritz Glaessner (25. prosince 1906 Ústí nad Labem23. listopadu 1989 Melbourne) byl australský geolog a paleontolog. Narodil se a vzdělání získal v Rakousko-Uhersku, většinu života ale strávil prací pro zahraniční „petrolejářské“ společnosti, věnoval se také studiu geologie jižního Pacifiku a Austrálie a korýšů těchto oblastí. Glaessner je autorem raných prací v oboru klasifikace předkambrických forem života, známých jako ediakarská fauna, které jsou považovány za skupinu předchůdců moderních forem života. Jeho autorská značka je „Glaessner“.

Život[editovat | editovat zdroj]

Martin Glaessner se narodil v Ústí nad Labem (německy Aussig) v tehdejším Rakousko-Uhersku. V roce 1925 začal studovat práva na Vídeňské univerzitě, doktorát získal v roce 1929, a titul Ph.D. v roce 1931.[1] Od roku 1923 pracoval 9 let jako výzkumný pracovník v Přírodovědném muzeu ve Vídni. V letech 1930 až 1931 byl výzkumníkem londýnského Přírodopisného muzea.[2] V roce 1932 odjel do Sovětského svazu a v Moskvě začal pracovat jako geolog a mikropaleontolog pro „Státní institut ropného výzkumu“. Zde působil do roku 1934. V letech 1934 až 1937 byl jedním z vedoucích výzkumu v Institutu minerálních paliv Ruské akademie věd. V roce 1936 přednášel na Lomonosovově univerzitě. Glaessner se v Moskvě v témže roce oženil, jeho manželkou se stala tanečnice Tina Tupikinová. Sovětské zákony mu ale jako cizinci neumožňovaly získat občanství. Proto odjel v prosinci 1937 i se ženou do Vídně.[3]

Po anšlusu byl kvůli židovskému původu svého otce 19. března 1938 zatčen. Byl však díky pomoci britských přátel propuštěn a odjel pracovat pro Anglo-Iranian Oil Company (později British Petroleum) v Londýně. V témže roce odjel do Port Moresby na Nové Guineji (tehdy pod australskou správou), kde pracoval v mikropaleontologické laboratoři ropné společnosti Australasian Petroleum. Po japonské invazi na Novou Guineu v roce 1942 uprchl do Melbourne, kde mu bylo v roce 1945 uděleno australské občanství. Pro ropné společnosti pracoval až do roku 1950.[2] V letech 1950 až 1959 zastával různé funkce na univerzitě v Adelaide. Přitom byl v letech 1953 až 1989 výzkumným pracovníkem „Muzea Jižní Austrálie“.[2]

Ve své vědecké práci se zabýval otázkami souvisejícími s paleobiologií, zejména ranými stopami života na Zemi. Od padesátých let 20. století se věnoval studiu nově objevených zkamenělin ediakarské fauny. Potvrdil také stáří těchto fosilií, které v oblasti Ediacara Hills ve Flindersově pohoří objevil geolog Reginald Sprigg. Ten tyto fosilie velmi starých organismů datoval do raného kambriaprekambria. Vědecká obec byla ale skeptická, Spriggovy údaje a přednášky se od roku 1948 setkávaly s nedůvěrou nebo nezájmem.[4] Teprve poté, co profesor Glaessner prokázal a v roce 1958 publikoval práci o jejich skutečném stáří, se Spriggovi a jeho práci dostalo vědeckého uznání.[5]

Již od 30. let 20. století se věnoval studium mikrofosilií (zejména dírkonošců), v této práci pokračoval i jako ropný geolog v Austrálii. Věnoval se i stratigrafii terciérních sedimentů v Jižní Austrálii. Nejdůležitějšími pracemi Martina Glaessnera jsou Principles of Micropalaeontology (1945) a The Dawn of Animal Life (1984). Je také autorem taxonomického popisu rodů Parvancorina a Spriggina.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Martin Glaessner za svou práci získal Lyellovu medaili londýnské Geologické společnosti, Walcottovu medaili americké Národní akademie věd (1982).[6] Královská společnost Jižní Austrálie Glaessnerovi v roce 1970 propůjčila medaili udělovanou na počest lékaře a konchologa Josepha Verca. Rakouská geologická společnost jej v roce 1985 ocenila pamětní medailí Eduarda Suesse, se kterou je spojeno i doživotní čestné členství.[7] V roce 1957 se stal členem Australské akademie věd a v letech 1960 až 1962 působil i v jejím vedení. V letech 1962 až 1977 byl i předsedou National Committee of Geological Sciences. V roce 1985 získal Řád Austrálie (Member of the Order of Australia).[8] Byl čestným výzkumným pracovníkem Amerického přírodovědného muzea (1950–1970).[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Über eine neue miozäne Krabbe und die Brachyurenfauna des Wiener Beckens. Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt 1924, S. 109–118 online (PDF; 604 kB)
  • Neue Emydenfunde aus dem Wiener Becken und die fossilen Clemmys-Arten des Mittelmeergebietes. Sitzungsberichte der Akademie der Wissenschaften mathematisch-naturwissenschaftliche Klasse 135, 1925, s. 51-71 online (PDF; 1,9 MB)
  • Neue Untersuchungen über die Grunder Schichten bei Korneuburg. Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt 1926, S. 111–125 online (PDF; 787 kB)
  • Die Dekapodenfauna des österreichischen Jungtertiärs. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt 78, 1928, S. 161–219 online (PDF; 3,1 MB)
  • Eine neue Schildkröte aus dem italienischen Miozän. Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien 44, 1930, S. 413–418 online (PDF; 614 kB)
  • Neue Zähne von Menschenaffen aus dem Miozän des Wiener Beckens. Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien 46, 1931, S- 15-27 online (PDF; 1,8 MB)
  • Geologische Studien in der äußeren Klippenzone. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt 81, 1931, S. 1–23 online (PDF; 1,0 MB)
  • Augensteinschotter im Bereich des Semmeringkalks und die geologischen Verhältnisse des Fundgebietes. Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt 1935, S. 167–171 online (PDF; 407 kB)
  • Zur Kenntnis der Nama-Fossilien Südwest-Afrikas. Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien 66, 1963, S. 113–120 online (PDF; 3,2 MB)
  • Principles of Micropalaeontology, Melbourne University Press/Oxford University Press 1945, New York, Hafner, 1963
  • Parvancorina – an artheopod from the Late Precambrian (Ediacarian) of South Australia. Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien 83, 1980, S. 83–90 online (PDF; 4,1 MB)
  • The Dawn of Animal Life – a biohistorical study, Cambridge University Press 1984
  • Crustacea Decapoda (1930)
  • Field Guide to the Study of Larger Foraminifera
  • Time-stratigraphy and the Miocene Epoch
  • Stratigraphic nomenclature in Australia
  • Three foraminiferal zones in the Tertiary of Australia

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Glaessner na anglické Wikipedii.

  1. Australian Dictionary of Biography. general editor Diane Langmore. T. 17. Carlton: Melbourne University Publishing, 2007, s. 439-440. ISBN 978-0-522-85382-7.
  2. a b c d Brian McGowran (1994).  "Martin Fritz Glaessner 1906-1989". Historical Records of Australian Science 10 (1): 61–81. doi:10.1071/HR9941010061. 
  3. J. William Schopf: Kolebka życia. O narodzinach i najstarszych śladach życia na Ziemi. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2006, s. 54-56. ISBN 978-83-01-14766-2.
  4. BRYSON, Bill. A Short History of Nearly Everything. [s.l.]: Doubleday, 2003. ISBN 0-385-60961-2. S. 410. (anglicky) 
  5. Glaessner, Martin F. (1958).  "New Fossils from the Base of the Cambrian in South Australia"(PDF). Transactions of the Royal Society of South Australia 81: 185–188. 
  6. NAS Award in Early Earth and Life Sciences [online]. National Academy of Sciences [cit. 2013-03-30]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  7. Nositel medaile Eduarda Sueße a zároveň čestný člen
  8. It's an Honour

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. P. Radakrishna: The world of Martin F. Glaessner, Memoirs Geological Society of India, Band 20, Bangalore 1991
  • Glaessner, M.F. & Wade, M. 1966. The late Precambrian fossils from Ediacara, South Australia. Palaeontology 9(4): 599–628. BHL.
  • Glaessner, M.F. 1980. New Cretaceous and Tertiary crabs (Crustacea: Brachyura) from Australia and New Zealand. Transactions of the Royal Society of South Australia 104(6): 171–192.
  • Glaessner, M.F. & Secretan, S. 1987. Crabes (Crustacea Brachyura) de l'Éocène du Sulaiman Range (Pakistan). Annales de paléontologie 73(4): 273–288.